Řecký ostrov Samos, kde jsme trávili letošní dovolenou, je od Turecka co by kamenem dohodil. Byla by škoda nevyužít jednodenního výletu do starobylého Efesu. Tím spíš, že jinak by mě do Turecka asi nikdo nedostal.

Na tureckou pevninu jsme viděli z pláže a z nabídky cestovky to byl určitě nejlákavější výlet. Přece si nenecháme ujít tuhle příležitost. Jedinou „nepříjemností“ byla obstrukce kolem pasů a pro nás nepochopitelné „kartičkování“. Před cestou projdete pasovou kontrolou a obdržíte dvě kartičky, z nichž jednu vzápětí odevzdáme při vstupu na loď. No co, jiný kraj, jiný mrav.

vyplouváne

konečně vyplouváme

Po dvouapůlhodinové plavbě jsme zakotvili u břehů Turecka v přístavu Kusadasi.

pevnost

Pevnost v Kusadasi

lodě

Naše loď vedle parkujících zaoceánských korábů vypadala jako skořápka od ořechů.

Další „směšné“ kartičkování, při němž nám zadrželi pas. Proti kartičce ho opět vydají při návratu. Je to trochu k smíchu, ale zároveň mi zatrnulo. Záměny pasů jsou prý celkem běžné.

Klimatizovaným autobusem jsme se přesunuli do Efesu. Cesta trvala necelou půlhodinku. Při výstupu z autobusu jsme dostali „pecku“ horkým vzduchem. Efes se rozprostírá v údolí, kam pere slunce  ostošest. Náš průvodce si liboval, že tu dnes není moc lidí. Jak to asi vypadá, když je nával, napadlo mě uprostřed davu. Ten se naštěstí rozptýlil po celém „areálu“, který je opravdu impozantní. Málem jsem zavařila foťák.

efez

Objektů bylo víc než dost. Od ornamentálních hlavic sloupů, přes úžasné reliéfy na torzech říms, sochy, až po znovu sestavené fragmenty budov.

niké

Jedna z úžasně dochovaných soch. Niké

fontána

Toto bývala fontána

kočka

Kočky, jediní žijící obyvatelé Efesu

davy

Hlavní třída

To nejlepší mělo ale teprve přijít

Představovala jsem si, jak to tady vypadalo v době největší slávy města. Musela to být nádhera. Neuvěřitelné, co tenkrát lidé dokázali s „technikou“, kterou měli k dispozici. Vtom jsem zaslechla slovo „latríny“. Jasně, jedna z perliček pro turisty nemohla chybět.

latriny

Veřejné záchodky, kde hrávala hudba a tekla voda, aby se po vykonání potřeby mohli návštěvníci umýt. Takový efesský bidet. Nemohla jsem se ubránit srovnání s řeckým záchodem jedenadvacátého století s upozorněním, ať neházíme „srapíry“ do mísy. Dlouhou rozpálenou ulicí lemovanou sloupovím jsme došli až k nejzachovalejší stavbě, jíž je znovu postavené torzo Celsovy knihovny.

knihovna

Průčelí Celsovy knihovny

knihovna

Kdysi to byla opravdu impozantní stavba

Cestou k divadlu po mramorové cestě studoval jakýsi hlouček něco na zemi. V kameni vyryté chodidlo, hlava ženy a srdce. Je to nějaký fór současných vtipálků, nebo opravdu značka domu radosti neboli nevěstince? Kdo ví.

nevěstinec

Znak nevěstince

Marmor

Mramorová cesta

Těšila jsem se na amfiteátr, přece jenom divadelní srdce mě k němu táhlo. Opět impozantní dílo, kam se vešlo kolem 20 000 diváků. Několik lidí tam zkoušelo skvělou akustiku.

dovadlo

Divadlo bere dech svou velikostí

Z divadla jsem zaslechla hudbu, která se linula odkudsi z piniového háje. Průvod dobově okostýmovaných herců, kteří předváděli scénky pro pobavení vedrem zmořených návštěvníků.

pohled

Pohled z amfiteátru

Aha, to bude asi ta „svatba“, kterou údajně spatřila jedna dáma z naší skupiny.

divadlo

Bílé šaty tanečnic mohly z dálky opravdu evokovat svatební průvod. V tom horku je možné všechno.

Závěr prohlídky nás „prohnal“ tureckým tržištěm, kde jsme slušně, ale důrazně odháněli vlezlé obchodníky. U autobusu v „chládku“ stromů mě zaujalo velké zvíře.

efez

Velbloud s nohama složenýma jak skládací metr. Na hubě „košík“ (proti pliván, nebo kousání), na hrbu ušmudlanou deku, u něj páníček s cedulí. Za foto na velbloudu jedno euro.

Z povzdálí, aby mě nezinkasoval, že si fotím zadarmo, jsem pozorovala, kolik zájemců se pohrne.

Ježíš, co to tady tak strašně smrdí? To není vepřín, ale velbloud se postavil na nohy. No děkuji pěkně, ještě že mě tahle myšlenka ani ve snu nenapadla. To by se mnou v autobusu nevydrželi.

Závěr výletu byl poněkud dramatický. Samozřejmě že dvěma ženám vyměnili pasy. Jako by delegát neupozorňoval, abychom si pořádně pas prohlédli, až nám ho budou vracet. Nakonec všechno dobře dopadlo, přece jenom Čechů na lodi moc nebylo. 

Reklama