Bulvár

Vyléčit srdce, ořezat tužky a naučit se psát


O první zlomenině se v mém případě mohlo mluvit už v šesti letech. Začala jsem chodit do školy. Celá natěšená, že se naučím psát a číst. Ano, čtení by nebyl problém, ale ve psaní nastal zádrhel. Hned po několika měsících školní docházky jsem si totiž zlomila palec u pravé ruky.

 

Nosila jsem sádru dva týdny a kromě plyšového opičáka, kterého mi mamka koupila za peníze od pojišťovny, mi až dodnes zůstal skoro nečitelný rukopis. Prý bych díky čitelnosti svého písma mohla být doktorka, bohužel jsem tuto možnost nevyužila. Omdlévám totiž při každém odběru krve či očkování.


Přesně! Musí to být přesně!
 

Další významná zlomenina, která ovlivnila můj život, byla v sedmé třídě na základní škole. Bylo mi třináct a ve škole jsem nesnášela hodiny matematiky, hlavně v případě rýsování. Stačilo, aby učitelka zadala domácí úkol a nastalo peklo.

 

Jestli taťkovi bylo jedno, zda píšu dobře měkké a tvrdé i, na přesnost v rýsování si vysloveně potrpěl. Jeho zelené pravítko mě děsí v nocích ještě dnes. Každá strana narýsovaného objektu musela být přesně na milimetry. Tužka řádně ořezaná. List papíru čistě bílý. Zkrátka nejvyšší preciznost.

Nejvíc jsem měla ve škola ráda češtinu. Mnohem více než matematiku. Takže moje tužky byly většinou zlomené a krásnou špičku měly až ve chvíli, kdy jsem předělávala domácí úkol asi potřetí. To už jsem se třásla strachem, protože taťka začal zlověstně hřímat a nožem vytvářel krásný hrot.    

Truchlím a naivně píšu i skládám

Postupem let už taťkova představa vychovat ze mě přesně rýsujícího člověka opustila. Ke zlomeným tužkám přibylo zlomené srdce. Platonické zamilování i to opětované většinou doprovázené mnoha zkreslenými představami reality.

Zlomené srdce jsem vždy oplakala a ze svého smutku jsem se snažila většinou vypsat. Psala jsem povídky, básničky. Jeden čas jsem si vedla i deník. Raději se k němu teď už nevracím. Jen občas, když se chci pobavit nad svými pubertálními sny.

Jak se obleču a kdo uvaří?

Poslední dobou už nemám zlomené srdce ani tužky, ale moje mamka má zlomenou ruku. Zdá se mi, jako bych se vracela na začátek. Jenže pro šestiletou holku, kterou jsem byla, znamená zlomenina něco jiného než pro moji mamku, která kvůli ní už měsíc nemůže chodit do práce.

,,Jak si umyji vlasy? Kdo uvaří? Jak se obleču?" Takové a jiné otázky každý den řeší a až v tu chvíli si prý uvědomila, jak moc je ruka potřeba k běžnému (e) životu. To, co do té doby dělala naprosto automaticky, najednou prostě nedokáže.

Navíc musí přemýšlet o tom, zda dlouhodobá absence v zaměstnání nepovede k výpovědi. Protože i to se stává. A já jen doufám, že zlomená ruka pro ni nebude znamenat žádný neočekávaný zlom v životě.  


Chtěla bych se nyní zeptat vás na dnešní téma:

Největší zlom v životě
Co pro vás bylo největším zlomem ve vašem životě?
Změna v zaměstnání? 
Přestěhování?
Rozchod či rozvod?
Odchod ze školy?

A co zlomené srdce?
Kolikrát v životě jste měla zlomené srdce?
Kvůli komu a proč?
Kdo vám zlomil srdce a komu nejspíš vy?
Jaký máte nejlepší recept na zlomené srdce?

Měla jste někdy zlomenou ruku nebo nohu?
Co se stalo?
Jak jste to zvládla?
Musela jste někoho požádat o pomoc?
Pomohou vám lidé nebo jste jim na obtíž?

Zlom vždy znamená změnu...
Máte vůbec ráda takové změny - nečekané a nenadálé?
Jak se s nimi vyrovnáváte?

Napište:
redakce@zena-in.cz

   
05.06.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Janinas [*]

    Já jsem si letos v lednu zlomila na zledovatělé vozovce nohu v kotníku a znám ten pocit chodidla otočeného na druhou stranu. Byla to hrozná bolest, tak jsem si tam nohu nahodila zpátky. Sestra mi v nemocnici řekla, že jsem si sama provedla zreponování nohy , a to že prý si dělali vojáci ve válce.
    Po dvouměsíční neschopnosti si vážím každého obyčejného dne, kdy můžu jít normálně do práce a mezi lidi.

    superkarma: 0 05.06.2006, 14:10:45
  2. [13] Kytara [*]

    algidda: fuj, jen ta představa je hnusná!

    superkarma: 0 05.06.2006, 12:45:39
  3. avatar
    [12] Lenika [*]

    Takže: jako dítě 2x noha v kole, dvakrát zlomená ruka, jednou v sádře noha i ruka najednou, dvakrát zašívaná hlava.. mno, to je možná vše

    superkarma: 0 05.06.2006, 12:11:12
  4. avatar
    [11] Meander [*]

    algidda: Já si vymknula jedno koleno při vstávání ze země Velmi hnusný pocit otočené nohy na opačnou stranu. Brrrr

    superkarma: 0 05.06.2006, 11:59:10
  5. avatar
    [10] algidda [*]

    Kytara: Začli mi klouzat nohy po ledě,nechtěla jsem spadnout,tak jsem se nohama zapřela do zěmě a nevydrželi to šlachy.Byla to hrůza, cítila jsem ,jako by se mi otáčela kolena.A při pádu jsem si ještě natloukla.Prostě fantasie.

    superkarma: 0 05.06.2006, 11:21:03
  6. [9] Kytara [*]

    algidda: jak se ti to povedlo?

    superkarma: 0 05.06.2006, 10:47:24
  7. avatar
    [8] algidda [*]

    To já jsem neměla žádné zlomeniny, ale letos v lednu vymknutá obě kolena.To byla síla.

    superkarma: 0 05.06.2006, 09:57:00
  8. avatar
    [7] sigi [*]

    Já jsem měla zlomený kotník. Nechodící sádra a berle na dva měsíce.

    superkarma: 0 05.06.2006, 09:28:37
  9. avatar
    [6] ifka [*]

    tak já měla zlomeno ruku jen jednou v zápěstí. Právě jsem nastoupila do prvé třídy a asi necelé dva měsíce na to jsem si ručku zlomila. To bylo nadělení. Já levák a zlomená levá.
    Jinak jsme měla ruce a prsty pořád naražené, když jsem hrálaa házenou

    superkarma: 0 05.06.2006, 08:56:54
  10. [4] Kytara [*]

    I když mám ve svých 25 letech asi 48-49 kg (nejsem anorektička), tak jsem zatím nic zlomeného neměla. Jen vykloubené rameno asi ve 3 letech.

    superkarma: 0 05.06.2006, 07:55:51
  11. avatar
    [3] Linde [*]

    měla jsem zlomenou pravou ruku v lokti, sádra 6 týdnů . Ve škole jsme byla nucená psát levačkou a to i diktáty

    superkarma: 0 05.06.2006, 07:52:00
  12. avatar
    [1] Blueberry [*]

    Zlomenou kost jsem v zivote nemela, mam je z oceli (a podle toho vazim ). Zlomene srdce taky ne, spis jsem zlomeniny zpusobovala. Zlom v zivote nastal, kdyz jsem se rozhodla pred 23 lety nevratit se do maticky vlasti z navstevy v Kanade. Bylo to naprosto neplanovane, v Praze jsem mela byt a fantasticky flek (tedy praci, jestli se flek uz neuziva) a v Kanade jsem zustala s jednim kufrickem a mizivou znalosti anglictiny. Nikdy jsem nelitovala, i kdyz zacatky byly pro divcinu, ktera mela vsechno a vsechny, hodne krusne.

    superkarma: 0 05.06.2006, 05:31:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme