Reklama

Bohužel i v takové situaci je potřeba si zachovat chladnou hlavu. Mimochodem toto konstatování vyvolalo bouřlivý smích a nesouhlas mých kolegyň. Ale je pravdivé. Hysterií totiž danou situaci stejně nijak nezměníme, naopak, můžeme ji ještě více zkomplikovat, jako se to například stalo nedávno naší sousedce.

Staré pražské činžovní byty... Jsou krásné. Vysoké stropy, vysoká okna, vysoké křídlové dveře - ale i ty do bytu. Pro zloděje pár minut strachu, zato nekonečné hodiny strachu pro vykradené nájemníky. Přitom skoro na každé nástěnce domu visí letáky s kontaktem na zabezpečovací zařízení a techniku, která je přizpůsobena požadovanému objektu. Tedy i starých křídlovek. Pravda, není to záležitost nejlevnější, ale rozhodně se vyplatí.

zloděj

„Za to bych tolik peněz nedala!“

Když jsme se do jednoho takového bytu s krásnými vysokými stropy, okny a „vstupními křídlovými dveřmi“ asi před pěti lety nastěhovali, toužila jsem si hned pořídit novou sedací soupravu. Na manželovo naléhání však dostalo přednost zabezpečovací zařízení. Instalace dělala trochu kravál, rozléhala se po celé chodbě, a tak to nedalo ani jedné ze starousedlic, sousedce seshora, aby se nepřišla podívat. Po krátkém seznámení s námi i s cenou zabezpečení málem upadla do mdlob. „Za to bych tedy tolik peněz nedala.“

Je to týden zpátky. Šla jsem domů z práce, bylo ještě odpoledne. Při odemykání poštovní schránky najednou slyším obrovský křik a sténání. V prvé řadě mi přišlo na mysl, že snad někde někoho vraždí. Kráčela jsem velmi opatrně po schodech, nohy jsem měla jako dřevěné. Čím více jsem se přibližovala k našemu patru, tím více jsem rozeznávala hlas sousedky. Dodala jsem si tedy odvahy a vyšlapala ještě o jedno patro výš.

Sousedka seděla na zemi, neuvěřitelně křičela, do toho sténala, napadlo mě, že má asi žlučníkový záchvat. Vtom jsem si všimla poškozeného zámku od dveří jejího bytu. Klekla jsem si k ní a chtěla ji nějak uklidnit, zeptat se, co se vlastně stalo. Také mohl být ještě někdo uvnitř... je potřeba zavolat policii. Sousedka však jen nepříčetně křičela „Pomóóc, pomóóc,“ že to nakonec vypadalo, jako bych jí ubližovala já. Nebyla schopna ze sebe vydat jediné kloudné slovo a během chvilky se z polosedu skácela na zem úplně. Tak a co teď? Volat dřív záchranku, nebo policii? Zvítězila záchranka. Mezitím se na chodbu začali sbíhat i ostatní nájemníci. Jeden z nich znal telefon na syna paní, tak jsme mu volali a informovali ho, že byli asi vykradeni. 

První přijela záchranka. Po konstatování lékaře, že paní utrpěla šok a že si ji raději vezmou na krátké pozorování, polomrtvou sousedku odvezli. Poté přijela policie. Potřebovali základní informace, co se stalo, co se ztratilo, bylo potřeba sejmout otisky prstů apod. No co já jim mohla říct? Copak já vím, co se jí ztratilo? „To my čekat nebudeme, než ji přivezou,“ namítl jeden z policajtů. „Když tady není majitelka bytu, co máme řešit“.
„Počkejte, za chvilku by měl přijet její syn,“
řekla jsem jim. Přijel opravdu vzápětí – ale už i s matkou, tedy se sousedkou. Na pohotovosti se probrala a prý jí nic není. Ihned vlítla do bytu, ani mi nepoděkovala, a to jsem na té chodbě strávila kvůli ní skoro hodinu. No budiž, třeba je ještě v šoku.

Po sepsání události policie konstatovala, že největší škoda „vloupání“ nakonec vznikla asi jen na těch krásných křídlových dveřích. V bytě se totiž kromě pití a potravin téměř nic neztratilo. Bylo pouze rozházeno nádobí v kuchyni, věci ve spíži a v lednici. Dokonce i „pachatel“ se našel. Hladový bezdomovec, sídlící na půdě nad bytem sousedky.

zloděj

Ne každý příběh vloupání však může skončit jen poškozenými dveřmi a vyjedenou spíží. Šok bychom zažili určitě všichni, ale mějme na paměti, že čas nahrává pachateli. Je třeba ihned jednat a neztrácet hlavu.

Podle policejních statistik z roku 2010–11 vyplývá, že jen za první tři měsíce, tedy ještě před hlavními odjezdy na dovolenou, je v České republice průměrně vykradeno 2 000 bytů a domů. Z toho 566 jen v Praze. A co teprve, až nastane doba dovolených, kdy byty a domy zejí prázdnotou? Ale o tom zase někdy příště.

Čtěte také: