Když jsem byla mladší, tak jsem si myslela, že štěstí, to je mít hodně peněz, auto, dům, prostě majetek. Nebyla jsem zrovna z bohaté rodiny, ba naopak. Bylo nás doma 5 dětí a ještě babička.

Mamka do práce nechodila, starala se o nás a domácnost, takže to finančně táhl taťka vlastně sám. Tak jsme si nemohli dovolit to, co měli děti z těch bohatších rodin. Já například dostala své první kolo, když mi bylo 14 let, a mohla jsem se zbláznit radostí.

Pamatuji si, jak jsem tiše záviděla a slibovala si, že až budu dospělá tohle vše budu také mít. No šel čas, já se zamilovala a vdala. Najednou jsem zjistila, že štěstí pro mne znamenalo, když jsem držela v náručí naše vytoužené děťátko (roky jsme nemohli mít děti).

 

Viděla jsem slzy v očích mého manžela. A pak přišel na svět ještě syn a dcerka. A potom neúprosný verdikt lékařů - rakovina. Nemá cenu rozepisovat co za  trápení, hrůzu a bolest prožívá žena, když má doma tři malé děti ve věku 5, 3, 1 rok.

 

To zoufalství a bezmoc, co s nimi bude. Tak jsem začala bojovat nerovný boj a já ho vyhrála. Tehdy jsem si jasně uvědomila, že ne majetek a jeho hromadění, ale zdraví lidí, které milujete a oni vás, je štěstí...  To že jsem se mohla dívat na to, jak mé děti vyrůstali, dospívali....

 

To bylo a stále je pro mne to pravé a nefalšované štěstí.

 

A i když manžel od nás před lety (když jsme ho nejvíce potřebovali) odešel za jinou, kdykoliv vidím své spokojené děti s rodinami, je to pro mne to opravdové štěstí, že tu s nimi ještě pořád jsem, mohu ráno vstát a vidím stromy, nebe, lidi, co mám ráda.

 

Pro mne je tohle štěstí.

Vaše čtenářka

 

 

J.

 


 

Milá čtenářko, díky za krásnou úvahu na téma Štěstí a díky za to, že jsi našla odvahu a svěřila se nám se svým životem...

Přeji ti z celého srdce už jen pohodu, radost, klid, zdraví a pochopitelně nekonečný oceán štěstíčka ;o)

 

Zaskakující editorka

 

Reklama