Dobrý den,
soutěžím a sázím neustále. Jsem takový celoživotní nezmar, který prosází spousty peněz a je šťastný jak malé dítě, když se mu sem tam něco vrátí v podobě V. pořadí, někdy i více. K automatům radši nechodím, tam bych musela jít s prázdnou peněženkou, protože bych tam jistě nechala celý důchod. Sázím stále, protože si myslím, že naděje umírá poslední. Sázím malé obnosy, protože - jak říkám - těším se i z malé výhry. Známí mi říkají, že já už přece nemám nárok vyhrát, když se mi před deseti roky podařilo vyhrát v jedné televizní telefonické soutěži auto.

Domů mi přišlo oznámení obyčejnou poštou a na cyklo papíře, kde bylo pouze rukou napsáno moje jméno a zbytek textu psaný strojem, byl skoro nečitelný, že jsem vyhrála auto. Samozřejmě jsem si myslela, že si ze mne někdo vystřelil, ale stejně jsem byla nahlodaná. A kdo by nebyl. Čekala jsem netrpělivě na příchod manžela. Jeho reakce byla stejná jako moje. Druhý den ráno jsem tam hned telefonovala, zda je to pravda. Chvíli si to ověřovali, ale pak mi to potvrdili. Stejně jsem tomu nevěřila a po dobu cca 1 měsíce jsem žila stále v nejistotě. Ale opak se stal pravdou. Skutečně mě vyzvali, abych splnila různé náležitosti a oni že se ještě ozvou. Ozvali se. A my jsme si jeli pro auto do Brandejsa - už ho nemáme, potřebovali jsme větší, tak jsme ho prodali.

Dříve, když mi někdo řekl, že vyhrál auto, tak jsem mu nevěřila. Ale dnes? Proto stále čekám, že mě ještě na moje stará kolena potká štěstí. Přeji hezké odpoledne.
Šimicová

Milá paní Šimicová,
váš příspěvek přišel sice poněkud opožděně, ale mám pocit, ža tak trochu souvisí i s dnešním tématem.
Zajímalo by mě, jestli máte nějaké šťastné číslo, které sázíte, nebo třeba nějaký talisman pro štěstí?

Reklama