Reklama

Když už jsme u toho básnění, milé ženy-in, jedna z nejkrásnějších podzimních je podle mě tahle:

Píseň podzimní
(A porta inferi)

Táhněte nebem, mračna,
z vás každé bouře věšť!
Má duše po ní lačna,
chci vítr, chlad a déšť!

Až bude vítr váti,
pak vyjdu sobě rád...
Chci s ním se prudce rváti,
vždyť šťasten jsem a mlád!

Chci metelici snésti,
neb máj svůj v duši mám.
Chci bouřné lásky štěstí!
Chci sladký slávy klam!

Táhněte, šedá mračna,
věšť každé bouři z vás...
Má duše po ní lačna,
- je mládí mého vzkaz! -

Chci posměch hloupé láje,
chci pustý boje ryk!
Nechť kolem mlha, tma je,
já na všechno si zvyk!

Chci - pokud zbytek síly,
ten větru prudký hvizd!
A potom v smrti chvíli
jak svátý spadnout list.

Jestlipak víte, kdo ji napsal? Z deseti nejrychlejších správných odpovědí pod tímto článkem vylosuji vítězku a šťastnou majitelku temně rudého laku na nehty od Miss sporty :).

Takže? :)