Milé ženy-in, jestli jste se dnes ještě nezasmály, nebo vás dokonce něco namíchlo, vřele doporučuji léčbu příspěvkem od čtenářky s nickem Tora Tora Tora, za který samozřejmě děkujeme.

Krásný den, jako malá holčička jsem toužila po dlouhých vlasech. Maminka mi je vlastnoručním stříháním udržovala na mikádu s hustou rovnou ofinou...Bohužel ta ofina nebyla vždy rovná, bo jsem řvala jako tur, když mě takto maminka prznila a tudíž se není co divit. Spolužačky se pak dlouho bavily na účet mé ofiny. Když jsem povyrostla, nechala jsem si narůst celkem dlouhé vlasy. Jen to narostlo, padla jsem po hlavě přímo do puberty. A že to se mnou fákalo....Kamarádka mi na intru vyholila hlavu ne strojkem, nýbrž žiletkou. Do hlaďoučka. A šlo se do školy:))))

Když jsem v pátek přijela domů, mamka měla zrovna chrapot a takřka nemohla mluvit. Takže ani nevím, jestli křičela....ale dlouho v kuchyni sýpala. Musím uznat, že od té doby jsem neměla tak bezúdržbový a pohodlný sestřih. Ráno se to přeleštilo a jednou za čas žiletkou. Báječně to korespondovalo s tunami piercingu v mých uších.

Když jsem byla z nejhoršího venku a na hlavě jsem opět měla vlasy, začala jsem čas od času navštěvovat kadeřnice. Skončilo to vždycky stejně. Vypadala jsem o dvacet let starší, umyla jsem to ještě ten den a doufala, že příště už na takovou bábu nenarazím. Omyl. Zřejmě se na kadeřnických učilištích učí, že pokud nenafoukají trojnásobný objem a nepohřbí ho pod tunu laku nezaslouží si dostat zaplaceno.

Nesnáším, když je mi v létě teplo na zátylek. Tudíž dlouhé vlasy nosím buď v ohonu nebo se nechám ostříhat. Loni v létě jsem opět trpěla pod hřívou vlasů, od  narození rovných a nepoddajných jako hřebíky. Trávila jsem týden s dětmi u našich, na vesnici. Bývalé Sudety. Hranice blíž než civilizace. I přesto mají kadeřnictví.

Zoufalství i venkovní teploty dostoupily vrcholu a já se ocitla u místní kadeřnice. Paní vypadala, že pamatuje tatíčka Masaryka. Měla na sobě polyesterovou zástěru s psychedelickými vzory. Bylo mi jasné, že domluva bude horší. Na stolku mezi časopisy jsem objevila fotku něčeho, o čem jsem byla přesvědčená, že se to blíží mé představě. Ukázala jsem ji paní. Chvíli na to koukala, pak na mně. Dodala jsem jen:" Tu ofinu slabší a vzadu vystříhat. "  A bylo. Vystříhala přesně to, co jsem si představovala. A ačkoliv pracovala na povrchu hlavy, vypadalo to, jako by mi do ní viděla. Od té doby nosím stále stejný účes a troufám si tvrdit, že jsem se našla....občas musím chodit na přistřižení, aby to trochu drželo, ale oné kadeřnici se už nikdo nevyrovnal. Pátrám dál. Ale už vím, co chci, takže je krotím a když jdou pro butel s lakem, tak rovnou říkám, ať šetří nohy.

TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Ještě teď mi cukají koutky a slzí oči od smíchu. Opravdu jste mě móóóc pobavila.

Napíšete nám také něco o své kštici, milé ženy-in? Dnešní téma mě přesvědčilo o tom, že máte opravdu úžasné zážitky. Byla by škoda nechávat si je pro sebe.

Napište, ještě máte čas, na:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama