Bulvár

Výherní čtenářský příběh

Ocitla jsem se na životní křižovatce a mám takový dojem, že to souvisí i s pravidly asertivity.
 
Byla jsem vychovávána za socialismu, a tak v sobě nosím někde v hloubi usazené hlášky typu "Co by tomu řekli lidi. To přece nemůžeš udělat, není to správné vůči kamarádům, kolegům. Jak bychom to bez tebe zvládli..."
 
Někde uvnitř  vězí stále a čas od času se vynoří na povrch a snaží se mi "překazit" nebo ovlivnit moje rozhodnutí. A přitom by to bez nich bylo tak jednoduché. Zařídila bych se podle sebe a vůbec o takových větách nepřemýšlela.
 
Vidím to na svých dětech. Nejsou omezovány předsudky a někdy až tvrdě řeknou svůj názor. Tak bych si někdy přála vyrůstat s jejich sebevědomím.
Léta ovlivněná těmito myšlenkami mi dala pocit, že musím vždy všechno zvládnout sama, že by bylo trapné žádat o pomoc a ukázat svoji slabost a neschopnost. Na to jsem doplatila i v manželství a vztazích. Byla jsem ta silná a situace jsem zvládala, i když s jazykem na vestě. Nemohla jsem odpočívat po obědě, protože mi bylo trapné, že tchyně a její matka si nikdy po obědě lehnout nešly. Přece nebudou ztrácet čas. Práce je pořád dost.
 
Já jsem byla neustále v trapu a vydělávala peníze, ale můj manžel si po práci v klidu zašel na pivo, za kamarádem, a když se objevil nějaký problém, tak ho neřešil.
Došly mi baterky.
 
Začala jsem více přemýšlet o sobě a hledat, jak z toho ven. Jak žít s pocitem spokojenosti sama se sebou. Zpočátku se mi to zdálo sobecké. Nemůžu myslet jen na sebe, to se nedělá. A pak jsem to udělala. Osamostatnila jsem se. Ale ne z důvodu, abych zase vše zvládala sama (to jsem dělala i tak), ale abych zažila pocit volnosti v rozhodování a abych se kvůli nikomu nemusela omezovat a zodpovídat se za své chování.
V práci jsem se naučila říkat ne a nebýt vždy k dispozici. Ne, že bych tu práci udělat nechtěla, ale vyžadovala jsem, abychom tyto věci plánovali dopředu tak, abych si mohla udělat  čas i sama na sebe(tedy pokud to nebylo něco akutního). Naučila jsem se obhajovat právo svého volného času.
 
Neříkám, že jsem zvládla všechno. Stále mám svá slabá místa, a to jsou emoce a city. Hledám někoho k sobě a seznamuju se. A kolikrát jsem se přistihla, že je mi trapné, když mě sousedi (nebo i děti) vidí každou chvíli s někým jiným. Kdybych jim to začala vysvětlovat, proč to dělám, stejně by mi neuvěřili a mysleli si svoje. Tak proč to pořád řeším?
V tomhle bych chtěla být chlap. Mám takový pocit, že chlapi nic neřeší a nezatěžují se myšlenkami. Co nemůžou ovlivnit, tím se nezabývají. Žijí přítomností.
 
Ale to jsem trošku odbočila. Takže vzhůru do dalších dní a nebojme se poslouchat svoje srdce. To nám napoví, co bychom v tu chvíli chtěly dělat... Tak se tím zkusme aspoň občas řídit.
 
masmi
 
K masmi putuje dnešní hlavní cena!!!
Její příspěvek jsem vybrala proto, že je z něj cítit ohromná snaha a síla být asertivní. Učí se myslet na sebe a zbavovat se předsudků. Gratuluju a moc držím palce...
 
Děkuji vám všem za příjemný den a za vaše příspěvky. Snad byly přínosné i pro ostatní a možná jste i vy pomohly alespoň jednu čtenářku lépe nasměrovat.
 
Krásný zbytek dne a těším se na další editorství s vámi všemi
 
   
13.04.2005 - Společnost - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Esťa [*]

    masmi,držím palečky :-))

    superkarma: 0 15.04.2005, 11:52:04
  2. avatar
    [9] Galina [*]

    masmi:přeju hodně štěstí

    superkarma: 0 14.04.2005, 08:10:08
  3. avatar
    [8] AČKA [*]

    blahopřeji

    superkarma: 0 14.04.2005, 06:37:27
  4. avatar
    [6] Markýza [*]

    superkarma: 0 13.04.2005, 20:12:11
  5. avatar
    [4] Čárina [*]

    masmi hlavně VYDRŽ

    superkarma: 0 13.04.2005, 18:12:13
  6. avatar
    [3] peguša [*]

    Masmi: Gratuluju k výhře. Je opravdu zasloužená.

    superkarma: 0 13.04.2005, 17:44:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme