Na základce jsme měli školnici. Bodrou, korpulentní dámu, jejíž hlas byl slyšet snad až na půdu. Jelikož jsem bydlela hned vedle školy a vedle domku oné školnice, viděla jsem, jak si užívá. To se týkalo hlavně osobní hygieny celé její rodiny.

Protože vlastnila klíč od školní tělocvičny, chodila se celá její rodinka vždy v sobotu koupat do sprch v tělocvičně. Snad aby ušetřili. Byl to pohled pro bohy, když v devět hodin večer, za jakéhokoliv počasí, jsem viděla husí pochod - v čele šla školnice jako bílá paní v bílém županu, za ní její muž a tři dítka.

Cloumala se mnou tehdy puberta a mě napadlo, že školnici vystraším. Domluvila jsem se s pár kamarádama a jednou večer jsme čekali u tělocvičny, až zase půjde rodinka vymydlená domů. Na obličej jsme si dali škrabošky čertů a Mikulášů. Nejprve vyšla dítka, pak manžel a nakonec školnice. Vybafli jsme na ně. Hrůzou vykřikli, odhodily osušky a dali se spolem na útěk směrem do středu města.

Myslím, že i šoféři projíždějících aut byli v šoku, když se jim motali podivné bílé postavy pod kola. Samo, že jsme vzali nohy na ramena. Druhý den nastalo vyšetřování ve škole. Ale bohužel (pro školnici), či snad bohudíky pro nás se nikdy na nic nepřišlo. Od té doby jsem už školnici a její rodinu nikdy neviděla se jít vykoupat do tělocvičny. Asi jsem ji z toho „vyléčila".

Januše.


No toto... Díky za příspěvek, který teda není zrovna hezký. Ubohá slonice! Tedy školnice! Co kdyby dostala infarkt? Nebo její manžel? Takhle na ně, na chudáky, bafat, když jsou celí rozpaření ze sprchy v tělocvičně!:) Určitě jste měli štěstí, že se to nedošetřilo. A státu jste vlastně ušetřili za vodu.:)

Napište mi také veselou historku se školníkem na adresu redakce@zena-in.cz!:)

Reklama