Vzpomínku na rodiče zastírá čtenářce Tepito vzpomínka na prarodiče, zvlášť na dědečka. Byl to, jak píše, ten nejlepší dědeček - tak báječného dědečka snad neměl nikdo...

Proč čtenářka Tepito adoruje svého dědečka? Přečíst si to můžete v jejím příspěvku...


Trošičku od zadání tématu odbočím. S rodiči se nevídám, zemřeli, ale o nich bych stejně nepsala. Vychovávali mě totiž prarodiče, s těmi se bohužel mohu potkat již jen na hřbitově. Pokud žili, navštěvovala jsem je, jak jen to šlo. Tak báječného dědečka snad neměl nikdo. Byl v invalidním důchodu, tak měl na mě čas, školka byla zbytečná. Ráno babička odešla do práce, dědeček počkal až se vzbudím a pravidelně se zeptal, co si dám k snídani - Dědo,párek! Dědeček nelenil, naložil mě na kolo, odvezl do sousední vesnice na nádraží, tam jsme sedli na vlak a jeli 30km do Pardubic do kantýny na nádraží. Dali si párek s kofolou a měli to tak akorát stihnout vlak zpátky. K obědu děda uměl uvařit jen bramborovou nebo čočkovou polívku, společně jsme kuchtili. V dílně pro mě připravil malou stoličku, abych dosáhla na ponk, k tomu kladívečko jak pro panenku. Sám pracoval a já si hrála a při tom jsme pořád povídali... Dneska vím, že jsme mluvili málo. Jak ráda bych si přijela popovídat. Seděla bych u nich denně. Pokud můžete, vídejte se se svými blízkými co nejvíc. Nelitujte času.

Tepito

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

Zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo sedmnácté hodiny se dnes dozvíte, která z přispěvatelek získala slíbený balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun.

Merci

Reklama