Mám pocit, že to Mirka se starostí o svého syna Tomáška trošku přehání. Během své povinné školní docházky na prvním stupni pomalu stejný počet dní prostonal, jako chodil do školy. Pokaždé, když ve tváři jen trochu pobledne a párkrát si odkašle, hned ho maminka uloží do postýlky, uvaří čaj a nechá ho pro jistotu den nebo dva doma. Co kdyby to byla chřipka nebo angína, tyhle nemoci by se přece neměly přecházet. A už vůbec ne u tak malého chlapce.

 

Matka má vždycky pravdu

Tomášek se už docela dobře naučil, jak se vyhýbat školním povinnostem a dalším věcem, které ho zrovna nebaví či je nechce dělat. Stačí na maminku zahrát, jak mu hrozně není dobře, a ona ho ze všeho omluví. Malé děti jsou v tomto neuvěřitelně přizpůsobivé. Zkoušet Mirce vysvětlit, že tomu dítěti vůbec nic není, je zbytečné. Je schopná se pohádat i s dětskou doktorkou. A má vždycky o argument navíc. Lékařka už jí radši všechno odkývá. Je to lepší než mít hysterickou ženu s „nemocným“ dítětem v ordinaci.

 

Na školu se nekašle
Nevím, jak to funguje jinde, ale u nás jsem měla docela smůlu. Dokud mi nevyskočila horečka, či jsem se kašlem nedusila, musela jsem poctivě šupkat do školy. Žádné simulování na moji maminu nemělo šanci. „Studovat se přece musí, takže žádné odkašlávání. Vem si tašku a mazej!“ Flinka ze mě tedy rozhodně nevychovala, ale co vyroste z Tomáška při opačném postupu, se neodvažuji ani hádat.

 

Někdy se to neodhadne
Musím uznat, že několikrát jsem byla ve škole, kdy mi opravdu nebylo dobře a do druhého dne mi vyskočily skoro 40stupňové horečky. Možná, kdybych zůstala ten den doma, zkrátila by se délka nemoci i její nepříjemný průběh. Ovšem nemyslím si, že správné řešení tohoto problému je pro jistotu nechávat dítě doma pro jistotu pořád.

 

OČR vs. matka v domácnosti
Moje matka se mnou věčně doma zůstávat nemohla. Chodila do práce a za časté OČR (ošetřování člena rodiny) by ji zaměstnavatel asi neměl příliš v lásce. Mirka ale je matkou v domácnosti, takže zda má být doma sama, nebo se synkem, je jí v podstatě jedno. A když to pomůže chatrnému zdraví jejího malého synáčka, proč toho nevyužít? Z kluka sice roste ten typ, kterého jednou píchne v pravém boku, a bude z toho marodění na půl roku. Ostatně má k tomu teď to nejlepší vedení. Sotva vystrčí nos z domu a trochu ho ofoukne studený větříček, skončí s rýmou v posteli. Upřímně, pokud jsou moje domněnky správné, dost lituji jeho budoucí ženu.

 

Snad se mýlím
Možná se však pletu. Je pravda, že toto simulování patří k dětským dnům. Každé dítě to minimálně jednou zkusí, a když mu to projde, považuje to za osvědčenou metodu. Naučí se různé fígle v podobně teploměru šoupnutého do teplého čaje či velmi věrohodné simulování kašle. Ale jak jde čas, mladé lidi to pouští čím dál tím víc a začnou si budovat svou kariéru. Nemoci přechází s nějakým tím multivitaminem, jen aby nezanedbali něco, co by pak těžce museli dohánět. A je vcelku jedno, zda je to škola nebo práce. Snad toto bude i Tomáškův případ. Koneckonců, kluk je to chytrý.

 

Jak myslíte, že to s Tomáškem dopadne? Bude z něj flink? Nebo ho časem jeho simulování přejde? Jste taky slabá, co se týče zdraví vašeho dítěte, a raději ho necháváte doma? Nebo se ho snažíte zocelovat a nepovolovat mu časté absence ve škole kvůli každému zachrchlání? Zkoušela jste taky jako malá simulovat? Jak jste to dělala? A prošlo vám to?

Reklama