Krásné středeční dopoledne, milá Meryl,

už opět usedám k textovému programu a smolím Ti svůj příspěvek. Začíná to být jako droga :-(.

Také jsem celé dětství, ale spíš od otce a babičky, poslouchala, jak se mi vše bude hodit a musím říci, že jsem se i snažila toho co nejvíce pobrat.

Vdávala jsem se v čerstvých jedenadvaceti letech, plná optimismu a elánu do života. Měli jsme vlastní domácnost a já se těšila, jak to bude super.

Problém byl v tom, že můj muž vyrostl v rodině, kde maminka vše zastala, od vaření, praní, přes úklid až po kompletní starost o děti. Kdykoliv jsem tam zavítala, byla v jednom kole a tatínek ležel na sedačce a sledoval televizi.

Pozor, nechci tím říci, že by ji neměl rád, či si jí nevážil, to ne. Ale oba vyrostli v době,  kdy fungoval systém, že chlap je živitel rodiny a ženská musí dělat vše.

Tohle bych byla ochotna akceptovat za předpokladu, že pánové budou chodit do práce a slušně vydělávat a ženy budou celý den doma se starat pouze o jejich pohodlí a domácnost. Ne však za situace, kdy oba dva chodíme do zaměstnání, oba vyděláváme stejné peníze (já dokonce dost dlouho vydělávala víc) a přicházíme oba dva domů stejně unavení.

Co je v tom za spravedlnost, že já bych měla nastoupit druhou směnu a on bude odpočívat? A tak jsem hned na začátku řekla, že buď oba rovným dílem i domácnost, nebo klidně shnijeme ve špíně. Ale já ze sebe blbce dělat nenechám.

Můj postoj se mé tchyni nelíbil, ale naštěstí manžel jej akceptoval, a tak jsme se na všem podíleli rovnoměrně.
Byť jsme dnes již celkem dlouhou dobu rozvedeni, dočkala jsem se i ocenění, že díky mně je schopen dnes sám existovat.

Všem do redakce hodně pohody a dobré nálady přeje

Jacquelline

Milá Jacqueline. Ano, přesně o tom to je. I já jsem vyrůstala v době, kdy se považovalo za samozřejmé, že žena = služka. A maminka to tak i brala. Táta sice občas s něčím pomohl, za což byl vychvalován až do nebes a bylo mu dáváno najevo, jak je úžasný..Ale že mamka vstává ráno ve čtvrt na pět a po příchodu z práce se stará o vše komplet... to bylo bráno jako samořejmost. Dokonce ještě čekala na tátu, když měl odpolední, aby mu ohřála večeři. Spát pak šla o půlnoci... a ráno ve čtvrt na pět budíček. :o((

Tyto zažité modely se těžko překračují. Chce to hodně trpělivosti a i té diplomacie, jakkoli si myslím, že když je té diplomacie moc, není to dobře. V každém případě - pokud se dojde k rozumnému kompromisu a nastolený model vyhovuje oběma, je vše v pořádku. Se svým mužem jsi to vzala za správný konec. Gratuluju.

A co vy a rovnoprávnost? Pište mi na redakce@zena-in.cz. Těším se na všechny vaše píspěvky.



Reklama