dog

V druhém díle seriálu o výchově psa se dozvíte, jak naučit vaše štěně základní povely, respektive jaké cvičení je vhodné k jejich naučení. Opět zdůrazňujeme, že každá rasa psa má svá specifika a výchova u některých plemen může být odlišná.

Jednoduchá cvičení

Psi používají k vzájemnému dorozumívání vedle řady jiných způsobů (např. pachové značky) řeč těla, výraz obličeje a hlas. Na rozdíl od lidí však nemají centrum řeči. Proto jim chybí schopnost porozumět řeči a přirozeně se ani nikdy nemohou naučit mluvit.

Nejjednodušší cestou, jak předat psovi nějakou informaci, je řeč těla. Upoutejte jeho pozornost zatleskáním, roztažením paží, pohybem, když od něj něco chcete. Otočte se k němu zády, když dělá něco, co je vám nepříjemné. Chovejte se suverénně, když je nejistý např. při setkání s neznámými věcmi, lidmi či psy. Stejně tak výrazem obličeje a intonací hlasu dejte najevo spokojenost, pohodu, vzrušení, nevoli.

Pochopit význam jednotlivých slov je pro psa těžké. Proto k vyjádření svých požadavků volte krátká, výrazná slova a vždy stejné slovo pro stejnou věc. Cvičte několikrát denně, ale vždy jen pár minut, abyste psa nepřetížili a aby cvičení bylo zábavou pro všechny zúčastněné.

Tomuto přístupu nejlépe odpovídá cvičení s klikrem. Klikr (žabka) je výcviková pomůcka založená na vytvoření a upevnění podmíněného reflexu. Je to kovová nebo plastová cvakačka s ocelovou membránou, která po stisknutí vydá cvakavý zvuk. S pomocí klikru se dají nacvičit jednoduché i docela složité úkony bez rozčilování, nátlaku a trestů. Cvičení je přirozené a radostné - pes se sám snaží dělat, co se po něm žádá, protože se mu to vyplácí. Majitel si zároveň stále upevňuje svou vysokou hierarchickou pozici, protože on je tím, kdo drží klikr a má plné kapsy pamlsků, které si pes musí zasloužit.

Princip cvičení spočívá ve spojení zvuku s potravou. Nejprve musí pes pochopit, že cvaknutí je vždy spojeno s odměnou. Držte v jedné ruce klikr a v druhé pamlsek: přivolejte psa, cvakněte a hned mu dejte maličkou odměnu. Opakujte to tak dlouho, až pes automaticky očekává odměnu po každém cvaknutí. Cvaknutí klikru pak používejte jako signál, že pes právě dělá něco správně a zaslouží tedy odměnu.

Jedním z nejjednodušších cviků je sednutí. Držte ruku s pamlskem nad pejskovou hlavou a počkejte, až si sedne. V tom okamžiku cvakněte klikrem a dejte mu pamlsek. Popojděte, zavolejte psa a cvik opakujte. Cvičení prokládejte hrou a přestávkami, ale dodržujte stále tentýž postup. Když pes sám usedá okamžitě po vztažení vaší ruky nad jeho hlavu, přidejte před cvaknutím povel „sedni". Zase mnohokrát s přestávkami procvičte, až pes začne reagovat na slovní povel. Každý správně provedený cvik znamená cvaknutí a odměnu.

Stejně se pracuje i při učení „lehni". Ruka s pamlskem se vede sedícímu pejskovi po rameni dolů na zem a před něho, aby se poskládal do lehu. Později stačí jen dát ruku s pamlskem před něho na zem. Když se naučí reagovat na toto gesto, přidá se povel „lehni". Samozřejmě vždy cvaknutí a pamlsek. Postupně se přestane používat gesto ruky a nahradí se slovním povelem. Stejně se pes naučí přivolání, chůzi u nohy a další cviky.

Důležité je nespěchat. Nejprve musí pes pochopit, co po něm chcete, a spojit si vaše gesto a později slovní povel s konkrétním cvikem. Pak je třeba mnoha opakování, aby se cvik správně „zažil". Nezahlcujte psa povely, cvičte jen chvilku a zpočátku vždy jen jeden cvik. Nenapomínejte, netrestejte - není-li cvik v pořádku, prostě nekliknete. S tím, jak se pes ve cvičení zdokonaluje, můžete frekvenci klikání snížit a kliknout až po sérii cviků. Pak již stačí používat klikr jen při učení nových věcí.

Ti, kdo mají trochu nešikovné ruce nebo jejichž pes se bojí cvakavých zvuků, mohou úplně stejně cvičit i bez klikru, jen se slovní pochvalou (např. „ano") a samozřejmě s pamlskem.

Hanka ŽertováK tomu, aby pes určitý povel správně a spolehlivě plnil, musí být procvičen na mnoha různých místech za nejrůznějších podmínek a mnohokrát - podle složitosti úlohy až několikatisíckrát. Třeba obyčejný cvik „sedni" musí být nacvičen například v kuchyni, na chodbě, v parku, na chodníku atd., za různého počasí, v různou denní dobu, s různými lidmi, za přítomnosti jiných psů. Pak se teprve stane podmíněným reflexem a pes jej vykonává naprosto spolehlivě.

Když pes nedělá to, co po něm chcete, většinou to nemá nic společného s vaším vzájemným hierarchickým postavením, ani vám nedělá naschvály nebo trucy. Nejspíš jste cvik dost důkladně neprocvičili. A to rozhodně není chyba psa.

Články na téma Výchova psa s veterinářkou Hankou Žertovou, v magazínu Žena-in.cz uveřejňujeme každý pátek. Další díl se bude týkat čistotnosti psa. Jak naučit pejska chodit „venčit se“ ven, a nikoli po bytě? Radu doktorky Žertové najdete na našich stránkách v pátek 29. ledna. Pokud máte nějaký dotaz, týkající se těchto cviků, pošlete mi ho na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz do středy 27. ledna 2010, paní doktorka se na něj pokusí odpovědět.

  • Pokud vás osoba Hanky Žertové a její rady zajímají hlouběji, navštivte server: www.zvirataazdravi.cz

SERIÁL: Výchova psa

Reklama