Domácnost

Výchova psa: Základní povely

dog

V druhém díle seriálu o výchově psa se dozvíte, jak naučit vaše štěně základní povely, respektive jaké cvičení je vhodné k jejich naučení. Opět zdůrazňujeme, že každá rasa psa má svá specifika a výchova u některých plemen může být odlišná.

Jednoduchá cvičení

Psi používají k vzájemnému dorozumívání vedle řady jiných způsobů (např. pachové značky) řeč těla, výraz obličeje a hlas. Na rozdíl od lidí však nemají centrum řeči. Proto jim chybí schopnost porozumět řeči a přirozeně se ani nikdy nemohou naučit mluvit.

Nejjednodušší cestou, jak předat psovi nějakou informaci, je řeč těla. Upoutejte jeho pozornost zatleskáním, roztažením paží, pohybem, když od něj něco chcete. Otočte se k němu zády, když dělá něco, co je vám nepříjemné. Chovejte se suverénně, když je nejistý např. při setkání s neznámými věcmi, lidmi či psy. Stejně tak výrazem obličeje a intonací hlasu dejte najevo spokojenost, pohodu, vzrušení, nevoli.

Pochopit význam jednotlivých slov je pro psa těžké. Proto k vyjádření svých požadavků volte krátká, výrazná slova a vždy stejné slovo pro stejnou věc. Cvičte několikrát denně, ale vždy jen pár minut, abyste psa nepřetížili a aby cvičení bylo zábavou pro všechny zúčastněné.

Tomuto přístupu nejlépe odpovídá cvičení s klikrem. Klikr (žabka) je výcviková pomůcka založená na vytvoření a upevnění podmíněného reflexu. Je to kovová nebo plastová cvakačka s ocelovou membránou, která po stisknutí vydá cvakavý zvuk. S pomocí klikru se dají nacvičit jednoduché i docela složité úkony bez rozčilování, nátlaku a trestů. Cvičení je přirozené a radostné - pes se sám snaží dělat, co se po něm žádá, protože se mu to vyplácí. Majitel si zároveň stále upevňuje svou vysokou hierarchickou pozici, protože on je tím, kdo drží klikr a má plné kapsy pamlsků, které si pes musí zasloužit.

Princip cvičení spočívá ve spojení zvuku s potravou. Nejprve musí pes pochopit, že cvaknutí je vždy spojeno s odměnou. Držte v jedné ruce klikr a v druhé pamlsek: přivolejte psa, cvakněte a hned mu dejte maličkou odměnu. Opakujte to tak dlouho, až pes automaticky očekává odměnu po každém cvaknutí. Cvaknutí klikru pak používejte jako signál, že pes právě dělá něco správně a zaslouží tedy odměnu.

Jedním z nejjednodušších cviků je sednutí. Držte ruku s pamlskem nad pejskovou hlavou a počkejte, až si sedne. V tom okamžiku cvakněte klikrem a dejte mu pamlsek. Popojděte, zavolejte psa a cvik opakujte. Cvičení prokládejte hrou a přestávkami, ale dodržujte stále tentýž postup. Když pes sám usedá okamžitě po vztažení vaší ruky nad jeho hlavu, přidejte před cvaknutím povel „sedni". Zase mnohokrát s přestávkami procvičte, až pes začne reagovat na slovní povel. Každý správně provedený cvik znamená cvaknutí a odměnu.

Stejně se pracuje i při učení „lehni". Ruka s pamlskem se vede sedícímu pejskovi po rameni dolů na zem a před něho, aby se poskládal do lehu. Později stačí jen dát ruku s pamlskem před něho na zem. Když se naučí reagovat na toto gesto, přidá se povel „lehni". Samozřejmě vždy cvaknutí a pamlsek. Postupně se přestane používat gesto ruky a nahradí se slovním povelem. Stejně se pes naučí přivolání, chůzi u nohy a další cviky.

Důležité je nespěchat. Nejprve musí pes pochopit, co po něm chcete, a spojit si vaše gesto a později slovní povel s konkrétním cvikem. Pak je třeba mnoha opakování, aby se cvik správně „zažil". Nezahlcujte psa povely, cvičte jen chvilku a zpočátku vždy jen jeden cvik. Nenapomínejte, netrestejte - není-li cvik v pořádku, prostě nekliknete. S tím, jak se pes ve cvičení zdokonaluje, můžete frekvenci klikání snížit a kliknout až po sérii cviků. Pak již stačí používat klikr jen při učení nových věcí.

Ti, kdo mají trochu nešikovné ruce nebo jejichž pes se bojí cvakavých zvuků, mohou úplně stejně cvičit i bez klikru, jen se slovní pochvalou (např. „ano") a samozřejmě s pamlskem.

Hanka ŽertováK tomu, aby pes určitý povel správně a spolehlivě plnil, musí být procvičen na mnoha různých místech za nejrůznějších podmínek a mnohokrát - podle složitosti úlohy až několikatisíckrát. Třeba obyčejný cvik „sedni" musí být nacvičen například v kuchyni, na chodbě, v parku, na chodníku atd., za různého počasí, v různou denní dobu, s různými lidmi, za přítomnosti jiných psů. Pak se teprve stane podmíněným reflexem a pes jej vykonává naprosto spolehlivě.

Když pes nedělá to, co po něm chcete, většinou to nemá nic společného s vaším vzájemným hierarchickým postavením, ani vám nedělá naschvály nebo trucy. Nejspíš jste cvik dost důkladně neprocvičili. A to rozhodně není chyba psa.

Články na téma Výchova psa s veterinářkou Hankou Žertovou, v magazínu Žena-in.cz uveřejňujeme každý pátek. Další díl se bude týkat čistotnosti psa. Jak naučit pejska chodit „venčit se“ ven, a nikoli po bytě? Radu doktorky Žertové najdete na našich stránkách v pátek 29. ledna. Pokud máte nějaký dotaz, týkající se těchto cviků, pošlete mi ho na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz do středy 27. ledna 2010, paní doktorka se na něj pokusí odpovědět.

  • Pokud vás osoba Hanky Žertové a její rady zajímají hlouběji, navštivte server: www.zvirataazdravi.cz

SERIÁL: Výchova psa

   
22.01.2010 - Zvířátka - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [16] Rikina [*]

    Scylla1 — #15 Sml67 hezky popsáno, ohledně práce se stopovačkou souhlasím. Většinou to tak funguje. Elektrický obojek je možná dobrý v nouzi nejvyšší, když už všechno jiné selže, ale nikdy jsem to nepoužila, tak nevím... Teď mám tyhle starosti z první ruky, jelikož mám doma "čerstvé" čtyřměsíční štěně, které se začíná projevovat jako pěkná svéhlavička, a zkouší, kolik si může dovolit. Bohužel na něj nemám dost času, a tak to s tím výcvikem bude asi obtížné. Sml15

    superkarma: 0 24.01.2010, 08:44:05
  2. [15] Scylla1 [*]

    Stopovačka má ještě jednu dobrou vlastnot. Pes, který se s ní zamotá a tím se vlastně někde přiváže, brzy zjistí, že se sám nedokáže osvobodit. Příjde psovod a osvobodí ho - poradí si se situací, se kterou si neporadí pes. Pokud psovod chytře do výchovy psa zařadí několik takových situací, např. psovi pomůže přes terénní překážku, kterou by nepřekonal sám, pomůže mu z vody, když nedokáže vylézt, v zimě mu vyndá z packy kus ledu..., nebo hodí míček tak, aby ho pes viděl letět, ale aby se odrazisl zpátky psovodovi do ruky, pes zjistí, že je dobré s psovodem spolupracovat, že je to pro něj výhodné, že psovod umí něco víc. Tím, že do výchovy nenásilně zařadíme takovéto momenty,vyhneme se stereotypům, nebudeme psa informovat hlasem třeba při změně směru chůze nebo tempa, naučíme postupně psa, aby si nás hlídal sám, aby se držel v dosahu. Pokud pes příjde sám od sebe, pohrajeme si, odměníme, přivítáme se s ním, odpovíme mu na případné otázky. Pak problém s přivoláním většinou mít nebudeme.

    1. na komentář reaguje Rikina — #16
    superkarma: 0 23.01.2010, 15:16:47
  3. [14] Scylla1 [*]

    Přivolání s puberťákem nebo zkaženým pejskem:ve vašem případě bych se snažila přemýšlet, v čem a jak s ní váš manžel jednal jinak, že jeho respektovala a vás tolik ne. Velkou roli v tom hraje i to, že je to fenka a proto dávala přednost muži před ženou.

    Pejsek zjistil, že povel splnit může a nemusí a jako chytrý pejsek se rozhodl fungovat si tak, jak chce on. Na tom není nic divného. S takovými pejsky se snažím pracovat se stopovačkou. Jsou zásady, které se snažím vždy dodržovat: pes má široký nestahovací kožený obojek, přiměřeně utažený (aby se nemohl vyvléknout, ale aby ho neškrtil - většinou je to tak, aby se do něj vešly i dva lidské prsty), stopovačku volím raději nepružící a kulatou, bez očka na konci, délka tak 10 metrů. Pes, který nemá přivolání, jí za sebou tahá stále venku, doma tahá tzv. couračku, to je kratší verze stopovačky, má jí třeba na zahradě. Základem je  neopakování povelu a absolutní důslednost. Kdybyste opakovali povel, dáváte psovi signál - máš dost času na splnění, řeknu ti to ještě třeba dvakrát, než na tom budu trvat.... . Základem je absolutní, ale opravdu absolutní důslednost. Povel vyžadujeme doma, na zahradě, venku, prostě za každých okolností. Když např. příjde návštěva a pes běží ke dveřím vítat a vy dáte povel, je absolutní nutnost na jeho splnění trvat a návštěvě otevřít třeba až potom. K tomu, aby si bylo možné povel vynutit, slouží právě couračka nebo stopovačka. Pokud pes povel zná, ale plní ho jen tehdy, kdy sám chce, stopovačka už není jenom citlivé vysvětlení toho, co povel znamená, ale je kromě toho i prostředek k jeho vynucení. Nikdy psa nehoníme, nelovíme, pes si z nás brzy bude dělat legraci, poskakovat kolem nás, ale mimo náš dosah a bude se výborně bavit tím, jak my ho marně lovíme. Proto je nutné si hlídat prostředek stopovačky, ne její konec. Ten má tu vlastnost, že je stejně rychlý jako pes. Když si hlídáme prostředek, máme víc času zasáhnout. Pozor na držení stopovačky v ruce, je lepší přes palec, aby nám neprojela rukou a nespálila jí. V druhé půlce stopovačky je dobré udělat několik uzlů, aby bylo možné stopku zašlápnout botou a neprojela nám pod nohou.

    Pejska, který nemá spolehlivé přivolání, stopkou jistíme. Při procházce periferním viděním pejska sledujeme. Každý pozná, jestli je pejsek něčím zaujatý a chce někam vyběhnout. V ten moment psa zavoláme (jméno, povel) a už si hlídáme stopovačku. V případě, že pejsek přiběhne, pochválíme, můžeme odměnit pamlskem, hračkou, hrou - ale důsledně dbáme na to, aby pamslek nebyl důvod pejskova příchodu. Takové to volání pejsku ke mně, podívej, co mám..., tím si psovod autoritu nevybuduje ani náhodou. Když pejsek přijít odmítá, pomůžeme mu stopovačkou, po příchodu pochválíme. Vyžadujeme psovu plnou pozornost. Pokud se pes ohlíží po objektu svého zájmu, zrychlíme jeho příchod stopovačkou. Používáme intonační navigaci. Takovéto pejsky nepropouštíme po každém přivolání povelem volno od sebe pryč, ale dáme mu nějaký další povel, který zaujme jeho pozornost. Volno mu dáme až tehdy, kdy chceme my.

    Je dobré sii nechat práci se stopovačkou předvést v praxi. Určitě bych nepoužívala sprejové ani elektrické obojky. Někdo tvrdí, že jsou to pomůcky určené pro zrychlení výcviku psa, že patří do rukou pouze zkušeného psovoda. Hodně lidí je ale používá jako dálkový bič na psa a bohužel i v pořadu Polepšovna mazlíčků byl sprejový obojek používán jako trest. Proto zastávám názor, že pokud člověk o jejich použití uvažuje z důvodu problémového chování svého psa, je to známka toho, že mu nepatří do ruky, že mu došly lepší argumenty. Zkušený psovod, který by s nimi měl umět pracovat, ale pak zjistí, že je vlastně nepotřebuje.

    Já bych to do ruky nevzala ani náhodou.

    superkarma: 0 23.01.2010, 15:05:33
  4. avatar
    [13] monca13 [*]

    Pro pobavení - kamarádka mně kdysi řekla, že když pes neposlouchá, není to jeho chyba, ale chyba páníčka, který dává špatné povely.

    Existují povely, na které poslechne bez dlouhého cvičení každý pes. Jistě vás zajímá, jaké povely to jsou.

    Jednoduché. Například: sedni NEBO NE, lehni NEBO NE, dej pac NEBO NE, ke mně NEBO NE. Na takový povel poslechne opravdu každý pes, i když některý zvolí častěji tu možnost NEBO NE. Sml57

    Naše fenka zlatého retrívra je opravdu zlatá, miluje lidi bez rozdílu (tím pádem je ale nepoužitelná jako hlídací pes - toho jsme ale nechtěli), není moc cvičená, ale základní povely zná a poslechne na ně, většinou i na přivolání, co neumí a nedělá je aport (nebo přines), ona sice neustále nosí v tlamě nějakou hračku, zvlášť když přijde nějaká návštěva, ale nedá ji, jen se chlubí, že ona má. Ale je to tím, že ji nemá kdo cvičit a v podstatě nám to nevadí. Já jsem chtěla společenského psa, kamaráda a to splňuje dokonale.

    Tak to jen aby řeč nestála... Sml58

    superkarma: 0 23.01.2010, 13:08:45
  5. [12] Scylla1 [*]

    Ten článek je o práci se štěníkem, který se učí nebo s pejskem, který se učí přivolání od začátku. Poslední věta je, že s puberťákem nebo s pejskem, který je pokažený, se pracuje trošku jinak. Dnes mám službu, napíšu v průběhu dne o přestávkách nebo večer. Padám do práce.

    superkarma: 0 23.01.2010, 07:13:46
  6. [11] Anic [*]

    já mám problém v tom že můj pes poslouchal manžela na písknutí,ale manžel zemřel mě normálně ignoruje,když jí pustím  u dcery na zahradě tak se prvně vyválí v h...ě a pak sežere co najde.Jinak je milá hodná máme se rádi.

    superkarma: 0 22.01.2010, 22:09:07
  7. avatar
    [10] Žábina [*]

    to je Bornie - jsou jí 4 roky

    superkarma: 0 22.01.2010, 20:41:58
  8. avatar
    [9] Žábina [*]

    Scylla1 — #6 článek jsem si přečetla a zjistila, že vše dělám správně...vždy jí po příchodu pochválím, nikdy i když neposlechne napoprvé, ji netrestám...stejně ale v tomto směru jedná prostě svéhlavě...jak je něčím zaujatá, nepřijde...

    asi u ní nemám tu správnou autoritu, alfou pro ní byl bývalý manžel, s tím jsem teď rozvedená a fenka zůstala u mne a u dětíSml80

    tohle jediné mi trápí, jinak je hodná, poslušná...prostě zlatá

    superkarma: 0 22.01.2010, 20:41:19
  9. [8] Scylla1 [*]

    Brixik — #7 V první řadě nedopusťe, aby psa kdololi napadl. Pokud se to stane, zasáhněte proti útočníkovi tak, abyste měli vy i váš pes od něj pokoj. Většinou funguje útočníkovi zastoupit cestu, případně mu hodit na hlavu třeba řetízkový obojek. Najděte několik pohodových pejsků, kteří ustojí nejistotu vašeho psa. Seznamujte je spolu tak, že oba budou na vodítku, a vy je necháte očichat způsobem hlava - zadek. To znamená, že vy svého pejska otočíte zadkem ke druhému pejskovi, v klidu, v pohodě si hladíte svého pejska a rukou si jistíte jeho hlavu, aby se nemohl ohnat po druhém psovi. Druhou ho hladíte po zadku tak, aby cítil vaši ruku a zároveň čumák druhého psa. Po chvilce se polohy obrátí tak, že váš pes očuchává zadek toho druhého psa. Vy si druhého pejska hladíte, ale hlídáte i toho svého. Tento způsobe se volí proto, že jeden pes nevidí na hlavu (=zuby) druhého. A jak se říká - soudím tebe podle sebe, váš pejsek předpokládá, že ten druhý je také nejistý labil, který ze strachu vyjede. Očuchávání by nemělo být moc dlouhé a ani jednomu ze psů nedovolte, aby dával na druhého packu nebo bradu.

    Vždy zachovejte naprostý klid, psa neukliňujte a neutěšujte, nekřičte na něj, netrestejte ho za jeho strach. Je to vaše vina, že jste dopustili, že byl v minulosti napaden. Nikdy, za žádných okolností nenapínejte vodítko ani vy a naučte to i svého psa. Napnuté vodítko je pobídka k agresi. Nepoužívejte stahovací obojky, protože pak nemůžete s vodítkem správně pracovat - neodhadnete načasování při tom, že se ještě bude povolovat obojek.

    superkarma: 0 22.01.2010, 18:35:30
  10. avatar
    [7] Brixik [*]

    Scylla1 — #5 A pokud mame problemy s chovanim naseho psa k ostatnim? Je to vymarak a bohuzel ho par psu uz pokousalo, takze neni k ostatnim moc pratelsky. Ne ze by je sel zrovna sezrat, ale najezi se a vrci.Na fenky teda ne, ale i tak je na nem videt nejistota. Co s tim? dekuji

    1. na komentář reaguje Scylla1 — #8
    superkarma: 0 22.01.2010, 16:03:34
  11. [6] Scylla1 [*]

    Žábina — #4 Minulý týden jsem psala, jak na přivolání, jak postupuju se svými pejsky i s pejsky ostatními. Přečtěte si to a pak se ptejte konkrétněji. Večer vám odpovím, jak bych postupovala. Ale jak říkám - výcvikář nejsem a nebudu - díky Bohu.

    1. na komentář reaguje Žábina — #9
    superkarma: 0 22.01.2010, 15:58:24
  12. [5] Scylla1 [*]

    Brixik — #3 V tomhle vám poradit nedokážu, nedělám výcvik v klasickém smyslu, nejsem výcvikář. Moje hobby je funkční ovladatelnost pejska, opravdu spolehlivá ovladatelnost, problémové chování pejsků a tak.

    1. na komentář reaguje Brixik — #7
    superkarma: 0 22.01.2010, 15:57:08
  13. avatar
    [4] Žábina [*]

    jak říká jedna moje známá, když jsem jí vyprávěla, jak s naší rotvajlerkou chodíme na cvičák a co vše už umí-- je sice hezké, když pes umí, sednout, lehnout, podat pac atd.

    ale nejdůležitější povel je přivolání

    to když pes umí, je vše v pohodě

    já tedy musím říct, že u naší Sml74 není přivolání stoprocentní, když se něčím zaujme, můžu se zbláznit, ale nepřijde ke mně

    dnes mi třeba utekla za srnkou a to můžu volat a volat a nic...přijde až sama chce Sml15

    1. na komentář reaguje Scylla1 — #6
    superkarma: 0 22.01.2010, 15:13:46
  14. avatar
    [3] Brixik [*]

    Scylla1 — #2 A co povel aport u loveckeho psa? Myslim, ze jsme to u naseho uspechali a ted neni stoprocentni, nejvetsi problem mame pri predsednuti a odevzdavani. poradite?

    1. na komentář reaguje Scylla1 — #5
    superkarma: 0 22.01.2010, 14:14:20
  15. [2] Scylla1 [*]

    Ještě bych chtěla dodat, že plná kapsa pamlsků a kliker ze mě ještě nedělá v psích očích výše postaveného jedince. Tento post si musí člověk zasloužit, nedá se stavět na povelech a odměnách.

    1. na komentář reaguje Brixik — #3
    superkarma: 0 22.01.2010, 13:27:15
  16. [1] Scylla1 [*]

    Pro funkční ovladatelnost pejska potřebujeme v první řadě přivolání. K němu můžeme přidat i několik dalších povelů, jako je odvolání (opak přivolání - pejsku, buď kdekoli jinde, jen ne zrovna tady. Moc dobře se hodí při příchodu pošťáka, když si nesete např. horkou kávu atd...), odeslání na místo. Můžeme pejska naučit i povel Sedni, Lehni a další povely. Při všech povelech dbáme na to, abychom vyslovili povel, nechali proběhnout reflexní oblouk a pak teprve pejskovi s povelem pomohli nebo vyžadovali jeho splnění.

    Při povelu Sedni můžeme pejska navést pamlskem nebo hračkou. To ale předpokládá, že má pes o pamlsek nebo hračku zájem. Je hodně psů, kteří o to zájem nemají a nepovažuju za vhodné jim různými způsoby "upravovat" krmnou dávku k horšímu s tím, že si všechno ostatní musí zasloužit. To považuju za dost brutální nátlak, ke kterému by se psovod neměl nikdy uchýlit. Pejska můžeme v rámci hlazení mechanicky posadit tak, že vyslovíme jméno, povel, necháme proběhnout reflexní oblouk a pejskovi mechanicky pomůžeme. Jednou rukou ho hladíme zepředu na hrudníku a tím mu zabraňujeme zároveň i v pohybu dopředu. Pejska pohladíme po hřbetě a jemně mu přitlačíme zadeček k zemi. Když na něm necháme ruce a budeme ho ze začátku v této poloze přidržovat do té doby, než ho propustíme jiným povelem, velmi rychle povel Sedni pochopí. Na některých cvičištích se tento povel učí velmi hrubým způsobem - zatáhnutím za vodítko a zároveň přitlačení na zadek. Pokud pracujeme s vodítkem, je nutné, aby tah vodítka ustal přesně v okamžiku, kdy se pes dotkne zadkem země. Pokud pracujeme s pamlskem nebo hračkou, musí ho pes dostat také v momentě, kdy se dotkne zadkem země.

    Povel Lehni můžeme učit navedením pamlskem nebo hračkou, nebo také mechanickou dopomocí v rámci hlazení pejska. Pokud pracujeme s vodítkem, nikdy netaháme vodítkem směrem k zemi - tah budí protitah - ale směrem pod hrudník pejska. Tento povel dává psa do polohy, ze které nemá rozhled kolem sebe a někteří psi mají pocit nejistoty. Proto s povelem Lehni začínáme tam, kde pes nemá důvod k obavám nebo k nejistotě.

    Velmi hrubá chyba je, nechat sedícího nebo ležícího psa otravovat jinými lidmi nebo psy. Vy, když jste mu dali povel, jste také povinni ho otravování zbavit. Odložení a rušivé momenty jsou velmi, velmi těžké a proto je dobré na záčtku nácviku rušiče nekompromisně vyhodit. Pokud chodíte na výcvik, nedávejte pejska z ruky, nenechte cvičitele, aby na něj zvyšoval hlas, škubal s ním na vodítku nebo ho jakkoli trestal. Vy jste psovodi, tedy psova autorita, ale i jeho nekompromisní ochranka, to platí pro každou situaci.

    superkarma: 0 22.01.2010, 10:58:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme