dog

„Chyťte si toho zlýho psa!“, to je docela běžná reakce člověka, který má na vodítku sám vrčícího psa. Nevraživost pánečků při psích sporech je poměrně častý jev, přitom logika říká, že by člověk v roli pána měl naopak zachovat chladnou hlavu a racionálně psím rvačkám předcházet. O chování lidí k sobě navzájem, pokud propukne psí rvačka, ale tento článek není. Veterinářka Hanka Žertová vám poradí, jak vychovávat psa, aby ke rvačkám docházelo co nejméně, a jak se k pejskovi zachovat, když se do rvačky venku dostane...

Rvačky psů venku

Každý, kdo chodí se svým psem na procházku, se setká s tím, že jeho pes není jinému psovi (psům) zrovna sympatický, nebo naopak. Je proto dobré být připraven na to, že se psi rozhodnou vyjádřit své antipatie opravdu důrazně, umět těmto situacím předcházet, řešit je, a popřípadě i nést následky.

Agrese patří k normálnímu repertoáru chování psů. V přirozených podmínkách jim pomáhá získat věci nutné k přežití - teritorium, postavení ve smečce, díl z kořisti, místo k odpočinku a další práva a požitky. Nejsilnějším hnacím motorem, který ovládá agresivní chování, jsou pohlavní hormony. Každý jedinec je naprogramován tak, aby přispěl k zachování druhu, tedy aby se rozmnožil. A v přirozeném psím společenství se rozmnožují jen ti nejvýše postavení.

Pro naše mazlíky už tu zdánlivě žádné důvody pro agresivní chování nejsou. Ale když se podíváme podrobně na příčiny vzájemných napadení, většinou můžeme agresi definovat jako teritoriální (v bytě, kolem domu, ale i v parku, kam pes chodí denně), obrannou (bránění si sociálního partnera - člověka nebo druhého psa, hračky, aportu, pánovy kapsy plné pamlsků, nalezené dobroty atd.) nebo sexuálně podmíněnou (snaha změřit síly se sokem/sokyní v přítomnosti atraktivního jedince opačného pohlaví). Časté jsou ale i případy, kdy se špatně socializovaný pes neumí v psí společnosti správně chovat a buď je sám agresivní, nebo svým abnormálním chováním provokuje ostatní psy k agresi.

dog

Jak rvačce předejít?

Pro předcházení rvačkám je důležitý již proces tak zvané vtištění, který probíhá velice brzy po porodu (2.-5. týden). Štěně se učí ztotožnit se s vlastním druhem, chová se stejně jako matka a sourozenci. Proto je vždy lepší případné sirotky umístit ke kojné feně, než štěňátka odchovávat uměle. V období socializace (4.-13. týden) by se štěně mělo učit vycházet se psy různého věku, pohlaví a velikosti, aby zvládlo všechny rituály od postojů a grimas obličeje, přes vzájemné očichávání až po vyjádření chuti ke hře, hrozby, převahy nebo naopak podřízení či nezájmu. Pak je potřeba dát psovi dostatek příležitostí a času tyto rituály trénovat a ne jej vláčet na vodítku z dosahu všech ostatních psů. Správnou výchovou a denním cvičením se dá dosáhnout dobré ovladatelnosti psa i v rušném prostředí. A pokud se v období puberty začnou příliš hlásit o slovo hormony a se psem se nepočítá do chovu, je na místě kastrace, a to nejlépe dříve, než se pes doopravdy popere. Pokud pes napadá druhé psy pravidelně, doporučuji poradu s odborníkem. Nezbytnou součástí výstroje pak musí být náhubek a psa je třeba mít stále pod kontrolou.

Když už se psi perou...

Správně vstoupit do probíhající rvačky je umění. V případě vyrovnaných sil u dvou dobře socializovaných psů je obvykle nejlepší počkat, až proběhne celý seznamovací a imponovací rituál. Mnozí psi sice „dělají ramena", ale do opravdové rvačky se nepustí, neriskují zranění, které by je v jejich pozici oslabilo. Proto se jeden z nich zpravidla zadívá jakoby bokem, otočí hlavu a čeká. Druhý pomalu odejde a oba se rychle uklidní. I to, co už vypadá hrozivě, tedy vyceněné zuby, hlasové projevy, těsný kontakt, může skončit gestem podřízení jednoho z protivníků a chvílí demonstrativního vyjadřování převahy vítěze. Zásah majitele v tomto okamžiku jen přilije olej do ohně. Jsou-li psi již „v sobě", je dobré rychle přizvednout za zadní nohy útočníka se současným hlasitým NE! Druhého psa by měl stejným způsoben zpacifikovat jeho majitel. Strkat ruce mezi psy nebo se je snažit „roztrhnout" tahem za vodítko znamená velké riziko poranění.

Po oddělení soupeřů je třeba situaci rychle uklidnit - psa připnout na vodítko, otočit jej směrem od soupeře, poodejít a snažit se upoutat jeho pozornost zcela na sebe, v klidu, ale důsledně, bez trestů a křiku. Pak je čas zkontrolovat, k jak velkému „poškození" došlo. Totéž by měl udělat protějšek. Užitečné je vyměnit si kontakt s majitelem druhého psa pro případ, že by rozsah zranění nebo jeho následky vyžadovaly veterinární zákrok nebo by musel vyhledat ošetření někdo ze zúčastněných lidí.

Co si myslí zákon?

Občanský zákoník říká, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Způsobí-li útok psa poškození zdraví druhého psa, vznikne majiteli napadeného psa škoda na majetku. Za tuto škodu nese odpovědnost majitel útočícího psa. Není-li škoda velká, dopouští se přestupku, při škodě většího rozsahu nebo poranění osob může jít o trestný čin. Pokud tedy dojde k vážnému zranění psů nebo osob, je lepší volat policii a zajistit případná svědectví.

  • Hanka ŽertováČlánky na téma Výchova psa s veterinářkou Hankou Žertovou uveřejňujeme v magazínu Žena-in.cz každý pátek. Další díl se bude týkat velice ožehavého tématu - domácí rvačky. Radu, jak rvačkám předejít a jak se při nich zachovat, najdete na našich stránkách v pátek 12. března. Hanka žertová také ve článku zodpoví dotaz čtenářky Lenky: „Když jsme si před rokem přivezli druhou fenku, v pořádku spolu vycházely. Ale v době, kdy mladší dorostla asi do věku jednoho roku, začala být agresivní. Ta agrese se neprojevuje venku, ale pouze v domě...“
  • Pokud vás osoba Hanky Žertové a její rady zajímají hlouběji, navštivte server: www.zvirataazdravi.cz

SERIÁL: Výchova psa

Reklama