Bulvár

Výchova dětí v Čechách

Jak pravil J.W.Goethe: „Nemůžeme děti vlastnit jako majetek a vychovávat je k obrazu svému, ale měli bychom je respektovat a přijmout takové, jaké jsou, vytvářet kolem nich zdravé prostředí, našlapovat po špičkách a kultivovat jako perličky“.

Donedávna u nás přetrvávala autoritativní výchova, čímž nechci říci, že zmizela úplně. Ale přece jen výchova se zliberalizovala. Bohužel v některých případech až přespříliš. Děti nemají předem daná pravidla a řád. Je potřeba stanovit hranice, kde se dítě může pohybovat, a jestliže se tam pohybuje, tak ho odměňovat a posilovat v žádoucím chování. A teprve když udělá nějakou chybu, potom má trest své opodstatnění. Stává se, že když dítě překročí tyto hranice, začne vyžadovat své vlastní meze. Pak dochází k extrémům – rodič buď ustupuje a povolí potomkovi vše, co si on usmyslí anebo přikročí k většímu tělesnému trestu. Každý takový extrém má negativní dopad na vývoj dítěte.

S výchovou dětí by měli rodiče začít už od kolébky. Konkrétně bych rodičům doporučila nepěstovat zvyk nemluvit s dítětem. Dítě je osobnost, sice nevyzrálá a nedospělá, ale osobnost. A podle toho bychom s ním měli jednat. Nedívat se na ně svrchu a poučovat jej. Dítě tomu pak nerozumí. Je třeba přesně formulovat dítěti normy a pravidla chování v rodině a dodržovat je, jít příkladem. Naučit je zvládat stresové situace, řešit konflikty a posilovat jeho tělesnou i psychickou odolnost. Myslím si, že řada rodičů by si měla vzpomenout na své dětství, jak určitý trest vnímala, co si tenkrát říkali o svých rodičích, a zužitkovat své prožitky ku prospěchu a výchově svých dětí. Nemůžeme po dítěti chtít, aby se chovalo podle formy, kterou jsme mu nastínili a sami se jí neřídit. Přestáváme být vzorem a výchova se míjí účinkem. Ukazujeme dítěti, že nedržíme slovo a klademe na ně přehnané požadavky, které sami neplníme. Že tu nepsanou smlouvu, kterou jsme s ním uzavřeli, porušujeme.

Tělesné tresty jsou relativně častým steskem dětí. Vždy záleží na věku dítěte, na četnosti a opakování trestu a zejména potom na jeho intenzitě i důvodu, abychom si utvořili představu o tom, odpovídá-li tělesný trest "výchovnému počinu" a je buď selháním rodiče, nebo vyjádřením jeho osobnosti a chování, nebo bezbřehým násilím. S dítětem takovou situaci probereme a nabídneme možnost řešení.

 

Nedávno jsem četla anketu, kterou uspořádal 15-tiletý mladík a ptal se 50 mladých lidí ve věkovém rozpětí 14 – 22 let na jejich názor týkající se tělesných trestů a  jestli má rodič právo uhodit vlastní dítě. Kupodivu 46% zúčastněných s právem rodiče na fyzický trest souhlasilo, ale dle individuálního posouzení situace, 26% se také vyslovilo pro s podmínkou, že tělesný trest by neměl být krutý. Třetí skupina byla zásadně proti jakýmkoliv tělesným trestům.

V následné diskusi se názory různily. Převážně proti trestům byla děvčata, většina chlapců to považuje za normální a uváděli, že „je to občas potřeba.“ Všichni se ale shodli na tom, že pokud trest fyzický, tak by si rodič měl, ač je v tu chvíli rozčilen, uvědomit, je-li opravdu nutné tímto způsobem dítě trestat. Všichni mladiství odmítali tzv.pohlavky či facky či jiné bití. Jediné přijatelné řešení je „pár pořádných přes zadek“. Upřednostnili ho před domácím vězením, které považují za omezovaní svobody dítěte. Zároveň zazněly názory, že by dítě mělo pocítit, že přestože dostalo trest, rodič jej má rád.


Každý tělesný trest je provázen stresem, zvyšuje pohotovost k agresi, brzdí vývoj osobnosti a učí postoji naučené bezmoci, poslušnosti a podřízenosti. Snižuje se tím sebevědomí dítěte. Ale pokud se vrátím na začátek, musím si stát za svým, že fyzické tresty jsou někdy přijatelnější než tisíckrát opakované domluvy. Musí se ale jednat o tresty přiměřené a neplést si je s týráním dítěte. Dítě by se mělo více chválit než trestat. Ale občas to „plácnutí“ pomůže, nemyslíte?

   
25.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. [26] nova.mamka [*]

    Já mám takoví pocit že ty děti mají vís rozumu než mnozí dopělíSml52ví že výprask je někdy pořeba.Bití přez hlavu se mi také moc nelíbý je to citlivé místo.

    superkarma: 0 20.07.2009, 09:01:25
  2. [24] vasenka [*]

    Také souhlasím s plácnutím na zadek nebo po ruce, když dítě dělá něco, co by nemělo, ale facky jsou určitě ponižující. Každopádně dítě musí vědět, že překročilo nějaké meze, ale že ho má rodič rád. Určitě lepší je občasný lepanec na zadek než řvaní, nadávky a psychické týrání. Ale v zásadě jsem proti i fyzickým trestům.

    superkarma: 0 26.11.2005, 12:01:03
  3. avatar
    [23] Jaštěrička [*]

    mam-ča: S pár na zadek souhlasím,ale facky Je to pro děcko strašlivě ponižující - a rozhodě to nepřispěje přirozené autoritě - nehledě na to,že mu člověk může ublížit.

    superkarma: 0 25.11.2005, 16:46:27
  4. avatar
    [22] mam-ča [*]

    Nó, já si myslím, že jedna dobře míněná facka urychlí výchovný proces víc, než hodinová diskuze. Né, že bych svoje děti mlátila, ale občas nějaké plácnutí přes zadek padlo. Nějaké hranice se musí stanovit, a jejich nedodržování trestat.
    Já si naopak ze svého dětství pamatuji, že bych byla radši držela pár facek, než obě strany vyčerpávající, "psychologicky" vedenou diskuzi.

    superkarma: 0 25.11.2005, 16:09:35
  5. avatar
    [21] Odemětobě [*]

    Koldice: S druhým už budeš chytřejší,protože na prvním ses učila.Mezi dětmi platí co si urveš,to máš.Když totiž bude dělat scény,jestli chce nebo nechce pomeranč,tak jednoduše přijde brácha a pomeranč sní.Když holka ohrnovala nos nad šunkou,tak měla jen chleba s máslem a bráška měl dvojnásobek.Brácha nechtěl ovoce na pudinku,tak mu to sestra snědla všechno.Vyřešili si to mezi sebou a žádný si nedovolil na druhého žalovat.

    superkarma: 0 25.11.2005, 15:51:12
  6. avatar
    [14] Meander [*]

    Žábina: Víš to jistě?

    superkarma: 0 25.11.2005, 12:15:41
  7. avatar
    [13] Žábina [*]

    tedy nechci se chválit, ale jak se v článku uvádí že bychom si měli vzpomenout na svoje reakce v dětství tak přesně tohle já dělám
    co se nelíbilo od mých rodičů mě, nedělám já svým dětem

    superkarma: 0 25.11.2005, 10:35:24
  8. avatar
    [12] Luciš [*]

    Co mě osobně děsí, je morálka až na ne moc výběrových školách. Naproti máme učňák, kamarádka tam uklízí a co vypráví, DĚS! Co daňové poplatníky stojí každoročně oprava zničeného vybavení není to nejhorší, kolem toho domu hrůzy už ani lidé nechtějí chodit, flusají, vyhazují z oken rozbitý nábytek, profesorům odmlouvají, ti si po nich prý ani nedovolí nic chtít
    Co já si ve škole pamatuju, všichni jsme museli mít pod lavicí uklizeno a zvednutou židli, to dneska neplatí ani náhodou, třídy prý vypadají jako po náletu, co komu upadne, rozbité věci se všude válejí, jednou profesorku prý prosila, není to prý její problém nedávno tam byl průser, že jeden na druhého vytáhli nože, stanovisko vedení prý bylo, že nechtěj mít problémy a když chtěl někdo z nich volat policajty, tak mu to zakázali

    superkarma: 0 25.11.2005, 10:22:24
  9. [11] a.... [*]

    apina: to si jako myslíš, že za dveřmi vás neslyšej????
    No když se stydíš udělat scénu tak holt musíš trpět
    Uvědom si, že ta scéna by byla jen jednou, děti nemaj tu výdrž, abys to musela opakovat pokaždé, a pak by už byl klid( stačilo by jen naznačit, že se zas bude oblíkat za dveřma)

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:49:42
  10. avatar
    [10] Odemětobě [*]

    Koldice: Opravdu je to hra kdo s koho,tím jsem prošla taky,nesmíš ustoupit.Plácnutí si nevyčítej,nejsi žádná krkavčí matka,jen nekřič a nevztekej se,tím se spíš zesměšníš.Jinak souhlasím s a....Náš mladý byl zvyklý,že ho babička ráno obleče,nakrmí,obuje a skoro i v náruči přenese do školky.O víkendu jsme ho pak převychovávali-nechtěl si zavázat boty-zamkli jsme a odešli.Za chvíli se manžel vrátil a našel kluka obutého za dveřmi.

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:42:16
  11. [9] apina [*]

    a....: jo a scéna bude pokračovat na chodbě promrzlého paneláku a za učasti všech sousedů!!! HMMM vidim to živě....

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:40:45
  12. [8] a.... [*]

    Koldice: Oblíkni se, řekni, že odcházíš a přijdeš až večer on tedy zůstane sám doma.A opravdu odejdi..na chvíli. Pokud tohle nezabírá(chlapci nevadí představa, že bude sám doma), posbírej jeho věci a vyhoď mu je před dveře, ať se oblíkne venku, že už zamykáš a doma sám nezůstane, protože by tam něco provedl.

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:28:09
  13. [6] a.... [*]

    nejsem si jistá, jestli na některé povahy jsou tělesné tresty účinné-některé děti,zvláště pak chlapci, jsou velmi tvrdí. Vzpomínám si na takový"výjev" kdy kamarádka dost brutálně ztřískala svého syna- a ten jí na to řekl-a stejně tě nebudu poslouchat, budu poslouchat jen tátu, klině mě mlať, když se ti uleví, mě je to fuk. Tak si myslím, že v takových případech je třeba zvolit jiné výchovné metody.

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:03:10
  14. avatar
    [5] Odemětobě [*]

    svetluszka: já taky,občas i na hrachu,ale na svých dětech jsem to nepraktikovala

    superkarma: 0 25.11.2005, 08:12:12
  15. avatar
    [4] Odemětobě [*]

    Trestali jsme vařečkou na zadek,ale největším trestem bylo,že si pro vařečku museli jít a zase ji vrátit do šuplete.Dítě musí hlavně vědět proč ho trestáme.Platilo a platí pravidlo 3x a dost,takže se mi nestalo,že by neposlechli.Ale v každém příkazu bylo slůvko prosím.Možná to zní divně,ale přání:skoč prosím tě do sklepa pro okurky" se nedá neposlechnout.

    superkarma: 0 25.11.2005, 08:11:27
  16. avatar
    [3] svetluszka [*]

    .....já chodívala jako malá klečet do kouta a mělo to něco do sebe....

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:38:11
  17. [2] apina [*]

    Pokud nepomůže domluva tisíckrát opakovaná , plácnutí na zadek je možné. Přesně tak s tím souhlasím jak je to napsané v posledních 4 větách. Nebijte děti v afektu a i když dostanou fyzický a nebo i jiný trest , musí stále vědět že je máme rádi a hlavně vědět za co byli trestáni!!!

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:24:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme