Řekne-li se slovo revizor, spousta z nás si vybaví postaršího chlapíka s rázným a hlubokým hlasem, který je v dopravním prostředku obávaným elementem. Co když ale slova „kontrola jízdenek, prosím“ vyřkne drobná žena s úsměvem na tváři a příjemným hlasem, jíž byste snad i s platnou jízdenkou rádi zaplatili?

Revizor, člověk, který čeká na naši chybu. Člověk, jehož popisem práce je kontrolovat naši poctivost a který nebývá mezi lidmi nikterak oblíbený. Každý z nás má o nich svou představu, přeci jen setkáváme se s nimi poměrně často, ale na některých typických znacích se jistě všichni shodneme. Co když ale narazíte na drobnou ženu s širokým úsměvem, která vám při výkonu svého povolání ještě navíc dokáže zpříjemnit den?

CCC

„Jela jsme si takhle tramvají a najednou jsme si všimla, že probíhá kontrola jízdenek. Á, revizoři zase řáděj, pomyslela jsem si a začala pátrat po své Opencard!“ Vypráví nám svůj příběh Linda, která každé ráno cestuje do práce tramvají číslo 14. „Svědomí jsme měla čisté, na černo opravdu nejezdím, rozhodně by se mi to nevyplatilo, kontrolují mě poměrně často. Když potkám revizora, obvykle situace v tramvaji začne houstnout, tentokrát byl ale podivný klid. Tak jsem se podívala za sebe, kdy asi tak budu na řadě.“ Pokračuje ve vypravování Linda.“Najednou jsem zpozorovala malou drobnou ženu v sukni a tričku jak s dvěma ženami sepisuje hlášení, evidentně jely na černo. Bylo mi ale divné, že nikterak neprotestují, ba naopak, ještě se smějí.“  Zaposlouchala se do jejich konverzace. „Víte je nám to líto, nějak si zapomněly koupit lístky, byly jsme na dovolené, ale víte, prostě jsme se na to vykašlaly.“ „Já to chápu, moc mě to mrzí, já dělám jen svou práci, jak nejlépe umím, mrzí mě to, máte zrovna smůlu, že jste na mě narazily.“ Odpovídá revizorka. Linda byla samozřejmě v úžasu. „Naprosto jsme žasla nad tím, jak se k ní lidi chovali, nikdo neprotestoval, ti, kteří jeli načerno, se jí omluvili, a zdvořile se bavili, až na jednoho mladíka, který se jí snažil ukecat, že je chudým studentem, ale nepovedlo se mu to.“

„Krásné ráno, slečno, prosím vás, mohla byste mi ukázat jízdenku?“ Optala se Lindy se širokým úsměvem a neuvěřitelně příjemným hlasem paní středního věku. „Jistě, mám Opencard. Tady.“Děkuji vám, mějte moc krásný den, vše je v pořádku.“ Odpověděla Lindě revizorka a šinula si to dále. „Byla jsem jak opařená, vůbec bych nečekala, že někdo takový může tuhle práci dělat, byla tak neskutečně milá, příjemná, hovořila klidným hlasem. Celý den jsme pak na tu situaci musela myslet.“ Vypráví nám Linda.

Její příběh nám byl podnětem k zamyšlení. Proč by vlastně lidé, kteří vykonávají obdobné povolání, nemohli být příjemní? Vždyť to, že se k sobě chováme odměřeně, mračíme se a jsme na ostatní jen nepříjemní, to není normální...

„Většina revizorů se cítí důležitě a dávají to najevo. Nejsou tady proto, aby nám zpříjemnili den. Je to jejich úděl. Tahle paní je tedy jen světlou výjimkou. Možná nedávno začala a baví jí to. I takoví se mezi nimi najdou.“Sděluje nám paní Cibulková, která Již několikátým rokem řídí tramvaj. „Nejvíc mě paradoxně zarazilo to, že musím celý den přemýšlet nad tím, že se někdo chová slušně, je strašně smutný, že tohle není prostě standart.“ Míní Linda.

„Kdybych takovou revizorku potkal, myslel bych si, že spadla z měsíce, ale rozhodně by to bylo příjemnější, než koukat na ty jejich kyselý ksichty. Ale oni to s námi taky nemaj jednouchý.“ Říká student Vašek, který už několik let jezdí na černo. „Možná bych ani před touhle ženskou neutíkal, jako to dělám obvykle, ta si prémie určitě zaslouží.“ Směje se Vašek.

„Většina lidí nás nemá rádo, protože dohlížíme na jejich poctivost, berou nás jako nějaký obtížný hmyz, ale my jenom děláme svou práci. A kolikrát je to vážně o hubu.“ Svěřuje se nám pan Dolanský, který dělá revizora již pátým rokem. „Být milý na někoho, kdo se dopouští přestupku, jde těžko, když se ale nad tím tak zamýšlím, se slušností nejdál dojdeš, ale smát se při takovýhle situaci? No nevím, to v popisu práce fakt nemám.“ Uzavírá zamyšlený pan Dolanský.

„Nechápu, proč by se revizor nemohl smát, už se zase těším, až ji potkám.“ Říká rozhodně Linda a nastupuje na tramvaj číslo 14 směr domov

Čtete také:

Reklama