Reklama

Dneska se už tomu jen řehtám, ale svého času jsme pana školníka Vrbu neměli příliš v oblibě. Jednak to byl starý chlap pro nás děti školou povinné, jednak toho moc nenamluvil (jestli mluvit vůbec uměl) a v neposlední řadě „furt něco měl"... Vůbec nejvíc jsem ho neměla ráda o víkendu. To totiž (léto nebo zima) neustále běhal u kotelny školy s hráběmi a v rámci (dnes už chápu, že byl velmi spořivý a myslel to dobře) „Ušetři, kde můžeš, a zbav se u toho i štěkny manželky", hrabal o 106 neshořený koks a škváru. Vše hezky těmi hráběmi rozhraboval a po asfaltu jimi vrzal od samého rozednění. Takže my v blízkém okolí nespali s ním.

Když jsme už byli starší, v pubertě, dokázali jsme jednou školníka rozmluvit - přímo rozeřvat! Ve třídě jsme si pohazovali jen tak z blbosti lahví s malinovou limonádou. Ještě dnes cítím tu umělou vůni. No a jak to tak bývá - největší raubíř učitelskej nějak neměl na hrátky spolužáků náladu a po několikerém varování vyhodil z druhého patra ventilačkou onu limonádu ven. Nic se nedělo, nikoho ani nenapadlo, že by se něco dít mělo.

V tom vletěl do třídy školník Vrba a (myslím, že poprvé a naposledy) byl slyšet jeho řev: „Vy dobytkové, těsně vedle hlavy mi to prosvištělo! Pár centimetrů a bylo po mně!!" Padlo ještě několik úctyhodných jmen a výrazů, práskly dveře a o chvilku později jsme ještě celí zkoprnělí slyšeli zase ty hrábě na asfaltu. Dnes je ve škole již několikátý školník, ale pana Vrbu si budu do smrti pamatovat já i mí bývalí spolužáci.
 
tojsemja


Tak to vidíte, milí dobytkové!
Vraždit školníka! To se dělá!? Ubohý nespavec pan Vrba! Ale je to divous, je, je a je! Na první pohled. Introvert s hráběmi! Postava přímo románová. Každý by měl aspoň jednoho takového zažít a mít nač vzpomínat do konce života.

Díky za příspěvek! Napište nám i vy! redakce@zena-in.cz!