To, co vyslechla jedna ze čtenářek Ženy-in, si vyslechne celá řada žen. Je to verdikt, který pořádně zamává se životem a soukromím každé ženy, která se dozví od svého gynekologa to obávané "Vy dítě mít nemůžete! A nebo jen velmi obtížně." Čtenářka Jana se ovšem nevzdala a začala bojovat. Jak? O tom je následující rozhovor.

Na základě čeho ti vlastně lékař sdělil tenhle verdikt?

"Vycházel z celé řady vyšetření a také z faktu, že ani během dvou let, kdy jsme se opravdu poctivě snažili, nedošlo k otěhotnění."

Jak jsi přistupovala k faktu, že tvoje manželství zůstane bezdětné?

"Jakmile jsem se dozvěděla, že problém je na mojí straně, začala jsem hledat po knihovnách, Internetu a vůbec všude cokoliv, co by mi pomohlo. Hledala jsem "zázračné řešení", jakékoliv, hlavně abych měla svoje miminko."

To ale asi není moc běžný přístup, ne?

"To nevím, byl to můj přístup k věci. Některé ženské mají vztek, jiné jsou smutné. V každém případě je to vždycky problém, a to velký. Já jsem si nikdy doopravdy nepřipustila, že bych mohla zůstat bez dětí. Ovšem úzkostlivě jsem si hlídala cyklus, plodné a neplodné dny ... při mém nepravidelném cyklu to byla utopie, ale  já na tom trvala."

Jak to poznamenalo tvoje manželství?

"Dost - přesněji - důsledkem mého tehdejšího rozpoložení je to, že se dodnes staráme o dvě děti z dětského domova. Nemůžeme si je vzít k sobě, ony to ví, ale obě vědí, že když bude problém, přijedeme a budeme jej řešit. Jinak jakmile jsem uviděla miminko, začala jsem je muchlat, mazlit se s ním ... po potratu jsem se ale nemohla na kočárek ani podívat, okamžitě mi do očí vhrkly slzy."

Jaké byly reakce okolí? Bývalo to moc zlé, když se někdo dozvěděl, že budete pravděpodobně bezdětní?

"Tak tohle mi připadalo zvláštní - horší byly reakce žen než mužů. Ženské buď rýpaly, kdy už to dítě konečně pořídíme - ve stylu "to snad nemůže být takový problém, ne?", nebo to braly tak, jako že vlastně o nic nejde, chce to jen se zapřít a půjde to samo. Nejhorší byly moudré rady typu "zkus to s jiným" nebo "ze zkumavky to jde vždycky" a podobně - to už nebylo o sebezapření, ale o tom, že jsem ztrácela nervy. Naproti tomu chlapi byli mnohem citlivější, což bych do té doby nikdy neřekla."

A má tedy stres vliv na otěhotnění?

"U mě to bylo jednoznačné. Protože můj problém byl hormonální, tak jsem musela dostávat přesně dávkované množství hormonálních přípravků ve speciální ordinaci a jakýkoliv stres měl negativní dopad, protože psychika ovlivňuje hormonální hladiny. Ostatně i péče o děti z domova přispěla ke zklidnění - moje mateřské city se měly na co upnout, nepřemýšlela jsem pořád jen o svých problémech. Důležité bylo i to, že jsem se v té době pustila do obhajování své disertační práce, protože jsem se tím pádem musela soustředit na něco, co s mateřstvím nesouviselo ani okrajově. To mi pomohlo se od problémům s otěhotněním aspoň na čas odpoutat. Jinak můžu říct, že psychická stránka věci tvoří dost podstatný problém u většiny bezdětných párů."

Na tomhle místě jsem rozhovor ukončila. O tom, že odstranění stresu má význam pro budoucí těhotenství, se ví řadu let a myslím, že o tom nikdo nepochybuje. Myslím, že každá z nás musí najít způsob, jak se vyrovnat s podobným problémem. A osobně všem moc přeji, aby se jim to podařilo. A za sebe ještě tiše dodávám - i když se to nepodaří, jsou na světě děti, které taky lásku potřebují  a které ji umí i dát, podobně jako ty dvě, o které se dodnes stará naše čtenářka a její manžel.

         
Reklama