Dnes vás, milé ženy-in, v příspěvcích trumfují muži. A to je moc dobře. Podívat se na námi obávané Velikonoce jejich očima je opravdu zajímavé. A když se přidá veselá historka z koledování, pak je o zábavu postaráno

Hody, hody doprovody......Dnešní pátek mne dovedl opět do vzpomínek ranného mládí, kdy jsme jako kluci chodili o Velikonocích s mrskačkami a pořádnými košíky na koledu.

Těšil jsem se a jak. Ve společnosti starších bratrů a strýce, jsme tvořili silnou skupinu obávaných i očekávaných koledníků. Očekávaných proto, že ve vsi žilo několik pohledných děvčat, která dělala oči na moje starší bratry i na strejdu. Já tam byl jako nejmladší vždy ,,poslední v řadě.“ Obávaných proto, abychom je nezlískali příliš a mohly si pak sednout na zadek bez sténání či podobných libozvuků.

Jednoho jara jsem dovršil patnácti let, vlastnil čerstvý OP a tak v nitru duše doufal, že kromě vajec si vykoleduju konečně i stopičku něčeho ostřejšího. Strýc dorazil na motorce, my už připravené pomlázky, košíky a chystali se odejít na koledu. Otec si nás přeměřil pohledem a na cestu nás vyprovodil slovy :,, Tak, vy čuňata, a ať jste tu zpátky v lepším stavu než loni a Ty / otočil se na mne/, se opovaž někde udělat ostudu.“ Matka jen pohrozila a tak jsme vyrazili.

,,Hody, hody doprovody... a už to lítalo. Holky pištěly, pomlázky svištěly. Koše se plnily a naše přípitky byly cítit nejen z úst, ale i z vratké chůze. Já ji měl jak z praku. A to nás čekalo ještě pár chalup! ,,Máš dost, vole“, pravil láskyplně strýc a panáky tam házel i za mne, abych nedělal vylomeniny. Při poslední štaci, kde bydlela strejdou obdivovaná Jaruš, strýc spustil hned mezi dveřmi: ,,Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš  ve džbáně“ a my se přidali. Jaruš pískala, byla honička, mrskačka a panáčky. Vzala to s humorem a přála si další ,,koledy“. ,,Veselé vánoční hody“ jsme řvali přes celou náves a krokem značně nejistým se vraceli domů.

Ženské otvíraly okna, nevěřícně kroutily hlavami a přidaly pár peprných slov. My ale byli vysmátí. Kde se vzal, tu se vzal, připletl se nám do cesty na návsi rybník. ,,Jdem si zaplavat, bando“, zavelel strýc a hupnul tam oblečený i s košíkem vykoledovaných vajec. Jeden brácha si zul boty a vlítnul do špinavé vody ve svých červených trenclích. Druhý odevzdával obsah žaludku do rákosí a já seděl na břehu a připitomělým pohledem pozoroval ony dva odvážlivce, jak v místním kačáku závodí s husami a kachnami.

Vrchol představení nás teprve čekal. Rozzuřený otec přiběhl rychlostí blesku k rybnílku, řval nepublikovatelná slova a protože jsem byl první po ruce, čapl mne za ucho a pá r mi jich vlepil. Pak chytal jednoho po druhém a vybíjel svou zlost fyzickou silou a trénováním silných hlasivek i na ostatních.

Jen strejda unikl, když přeplaval rybník a vlétl do náručí naší mámy. Ne však otevřené. Vlepila mu pár facek, nazvala ho ,,hnusným prasetem a nenapravitelným ožralou“ a uraženě odešla k sousedce si postěžovat, cože to má doma za nevycválance. Takto neslavně jsme dopadli v očích jiných. Ale já jsem byl navýsost spokojen. Konečně jsem byl ,,kus chlapa,“ protože mne vzali mezi sebe jako sobě rovného.
Fulfy

Milý Fulfy, díky za veselou příhodu z koledování. Myslím, že tak by to mělo být

Text nebyl redakčně upraven

Reklama