Reklama

Děkujeme za další pohled na vůně. Tentokrát od čtenářky s nickem TTT. Stojí zapřečtení jako vždy, tak vzhůru do toho.

Vůně jsou zasunuté vzpomínky, které si přičichnutím vyvoláme jako zašlý negativ. I uplně obyčejné jsou v našem podvědomí spojeny s konkrétními lidmi, okamžiky a takto spárovány jsou jen a jen naše.

Proto mi Pitralon připomene jen a jen mého dědu ačkoliv ho používaly tisíce mužů bo nebylo zbití. Nivea voní po mamce a jejím pohlazení. Víte jak voní černý čaj z ešusu? Jako ty provandrované víkendy a prázdniny s rodiči, noci pod stanem nebo jen tak pod širákem. Rum nepiji, ale jeho vůně mi připomene babičku a její posvícenské koláčky. I vlaky mi svým způsobem voní. Ano, ta jejich omatlaná koženková sedadla, už desítky let neměnná stejně jako odér z nich se linoucí. To jsou všechny ty cesty za babičkou, do školy, z intru domů.

A pak mám vůně které mi k lidem přivolají určité momenty a události. Víte, jak voní mrazivá noc, letní ráno nebo jarní bouřka?

Jsou naopak okamžiky, kdy nějakou vůni čekáte a ona tam není, přebije jí jiná a je to tak nespravedlivé. Všimli jste si, že na pohřebním věnci z živých květů voní  podsádka z tůjí a smrčí víc než ty krásné křehké květy?

...a jsou i vůně, které poví víc než tisíc slov. Tak například má tchýně používá Pure poison (tzn. čistý jed, poznámka překl.) jak příznačné.

Je jedno, že v podobě vůní a velmi milo, že právě v podobě vůní v sobě ty kapičky dětství máme. Kolikrát udělají z obyčejného okamžiku okamžik slavnostní. Ale kolikrát, a to je důležitější, když se v dospělém životě ztrácíte, pomůžou najít ztracené. Někdy je to opěrný bod, někdy jste to vy sami.

TTT

Naprosto mi mluvíte z duše, vůně vnímám stejně. Ale lépe bych to asi nenapsala