Aby se u dětí rozvíjely nejen řečové schopnosti normálním způsobem, musí mít v pořádku sluch. Jeho vyšetření mohou maminky nechat provést miminkům již v porodnici. Novorozenecký screening sluchu však nemůže odhalit vady, vzniklé později. Například po nemoci.

Jako u všech nemocí a postižení platí zásada, že čím dříve se na sluchovou vadu přijde, tím lépe. Pozdní odhalení totiž může být příčinou opožděného vývoje nejen řeči, ale také celé řady dalších schopností včetně dopadu na intelekt. „Adélka měla ve dvou a půl letech svou hlavu a moc si nedělala z toho, že po ní něco chceme. Měla také problémy s řečí. S manželem jsme se začali obávat, že s ní není něco v pořádku po mentální stránce. U lékaře jsme zjistili, že je nedoslýchavá,“ popisuje svou zkušenost Markéta (31). Není to neobvyklý případ. Zdánlivá neposlušnost dětí bývá někdy jedním z prvních alarmujících projevů zhoršeného sluchu. Pokud nejde o úplnou hluchotu, rodiče si mohou všimnout určitých anomálií až po několika měsících, někdy i letech. Často právě v souvislosti s opožděnou řečí či logopedickými problémy.

baby

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Jaké jsou podle lékařů projevy dětí s normálním vývojem sluchu?

  • od narození do 6 měsíců: reagují úlekem, pláčem anebo škubnutím na nečekané hlasité podněty, otáčejí hlavu po směru zvuku

  • od 6 měsíců do 12 měsíců: rozumí významu slov, reagují na výzvu k jednoduché činnosti, například hře a otáčejí se přímo po zdroji zvuku

  • od 12 měsíců do 2 let: otáčí se na zavolání, zajímají je zvuky z okolí, napodobují pojmenování pro známé věci a osoby

  • dvouleté batole by mělo na požádání ukázat na část svého těla, i když přitom nevidí osobu pohybovat rty. Za stejné situace by mělo na obrázku umět ukázat požadovaný předmět, například v odpovědi na dotaz: „Kde je sluníčko?“ Stejně tak by mělo umět provádět jednoduché úkoly bez toho, aby vidělo ústa osoby, která je po něm vyžaduje.

Jednoduchý orientační test sluchu kojenců můžete provést i doma

Orientační sluchovou zkoušku u novorozenců a kojenců by měli provádět rutinně pediatři – nejprve v porodnici, pak ve věku 3-5 a 8 měsíců. Mohou ji kdykoliv provést pro svůj klid i sami rodiče. Zdroj nepříliš hlubokého zvuku bez vibrační složky nesmí dítě vidět. Rodiče mohou vzít tamburínu nebo jiný zdroj silného zvuku a mimo zorné pole dítěte zachrastit. To by se mělo leknout. Tato zkouška je vhodná pro děti do 5 měsíců. Později, cca od 8 měsíců je třeba provést test s tišším zvukem. Můžete vzít třeba chrastítko anebo jinou zvukovou hračku a ve vzdálenosti půl až jeden metr od dítěte ji použít. Stejně tak zkusit tiché oslovení. Opět bez toho, aby vás dítě vidělo. Mělo by začít pátrat po zdroji zvuku.

V okolí dítěte se nesmí změnit nic, než právě jen zvuk. Je třeba dát si pozor i na rozvířený vzduch při mávnutí anebo třeba odraz ve skle nebo zrcadle. Děti s postižením sluchu jsou totiž velice vnímavé na jakékoliv jiné, než sluchové podněty – a to včetně vibrací. Reakce na tuto orientační zkoušku by tedy mohla být zkreslená. Pokud dítě nereaguje na zvuk a řeč tak, jak je u stejně starých dětí běžné, je zapotřebí zpozornět a navštívit ordinaci lékaře. Lepší je planý poplach než pozdní lítost. Včasná diagnostika sluchových vad totiž umožní vhodnou léčbu či korekci podle stupně a druhu postižení a s ní i rozvoj řeči a psychomotorických schopností dítěte.

Čtěte také:

Reklama