U čtenářky Ekleinovky je o Vánocích veselo. Koledy zpívají všichni, i ti bez hudebního sluchu, olovo se lije nejen do vody, ale i po dědečkovi a lodičky ze skořápek se mění v Titanic...

Pokud máte ráda rozruch, možná byste letošní štědrý den měla jít oslavit ke čtenářce Ekleinovce...


Vánoce se blíží mílovými kroky, a než se nadějeme, bude Štědrý den.
 
Každý dodržuje nějakou tradici a tak je tomu i u nás. Začnu s nostalgií. Nejdříve vzpomeneme na své blízké, kteří už tu nejsou s námi a zapálíme za ně svíčky. Rádi bychom je měli mezi sebou, ale bohužel, život nám bere mnohokrát to nejcennější, co máme.
Že zpíváme koledy, to se děje v mnoha domácnostech. U nás je zpívají všichni - ač jsou či nejsou vybaveni hudebním sluchem - viz muž. Ten ještě přidává na intenzitě. A já jim k tomu hraju na piano. Manžel se do role pěvce vžívá natolik, že už u nás několikrát zvonil soused, aby ztlumil hlasitost, neboť mu doma vyjí všichni tři psi a manželka je z toho na prášky. To se taťka zardí a povídá něco o tom, že je soused stejně nahluchlý, a namísto, aby se k nám přidal, tak prudí.
Odpoledne jsme lili olovo. Z toho sešlo, protože děti se neustále strkaly,aby dobře viděly,co za krásu se vytvoří. Vánoce s námi trávíval můj táta a ten byl aktérem lití. Silně mi připomínal pana Kodeta v Pelíšcích. Také byl vybaven ochrannými prostředky a svou práci náležitě komentoval. 
Jenže - kluci se postrkovali, strčili do dědy, který měl olovo už připravené k vylití. Vylil ho,ale na stůl a sobě na bačkoru. Strašlivě zaklel, všechno pustil na zem a skákaje po jedné noze začal úpět. Nohu jsme zchladili, nic moc tam neměl. Zachránila ho bačkora. Nicméně tímto pokusem se u nás lití olova skončilo jednou provždy.
Co nám zůstalo, to jsou lodičky ze skořápek ořechů. Jejich mihotavé plaménky se odrážely na vodní hladině a v přítmí působily opravdu nádherně. Měli jsme jich připraveno mnoho náhradních, protože děti svíčky nalepily ke straně a tak jsme měli mísu plnou potápějících se Titaniců. To se jim líbilo snad ze všeho nejvíce a proto tento zvyk dodržujeme dodnes.
Házení pantoflem povolené neměly.  Hází přece holky a dcerka byla v té době ještě malá. Tak si to kluci chtěli přece jen vyzkoušet. Jeden hodil tak šikovně, že trefil tátu do hlavy . Ten tohle řádění rychle zavrhl spolu s dědou, který si okamžitě vzpomněl na lití olova. Co kdyby dostal tento rok taky pantoflem? To přece nemůže připustit. A tak jsme šli raději pouštět lodičky. Tady hrozilo pouze polití voskem a to je úplně neškodné v porovnání s olovem :))

Příjemné vánoční rozjímání,
Ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17.12.2012: Vánoční rituály

  • Jaké děláte vánoční rituály?
  • Splnilo se vám někdy, co jste při vánočních rituálech vyvěstily?
  • Zažila jste při vánočním rituálu něco nezapomenutelného?

Házení obuví ke dveřím, věštění z kávové sedliny, rozkrajování jablíčka, lití olova... co ještě? Vánoční rituály jsou různé, v každém kraji i v každé rodině se dělají jiné. Zajímá mě, jaké vánoční rituály děláte vy a za jakým účelem. Popište mi je v příspěvku k tomuto tématu! Ten pošlete elektronicky nejpozději 17.12.2012 do 15.00 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Jednu z přispěvatelek, jejíž příspěvek uveřejním, odměním pěkný dárkem, totiž tekutým mýdlem AVON senses a liftingovou péčí AVON ANEW. Vaše příspěvky ať jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec textu.

av1av2

Reklama