Bílá, zasněžená pláň se táhne donekonečna, občas přerušená čnícími hranami ledovců. Je čtyřicet stupňů pod nulou a fouká studený, lezavý vítr. Nikde není ani živáčka, až na... na skupinku dětí, které si před zasněženými provizorními přístřešky staví iglú.

Jak si poradí?
Scéna z postkatastrofického filmu? Možná. Nebo z dramatického příběhu o trosečnících. Ale ve skutečnosti jde o experiment, který, samozřejmě pod přísným dozorem a s patřičným zabezpečením, provedli specialisté na přežití. Do drsného prostředí Antarktidy vysadili tři skupiny – muže, ženy a děti. A pak sledovali, jak si s nelehkými podmínkami poradí. Ani ne tak fyzicky – i když i to bylo důležité – ale především psychicky.

Přežívají nejčastěji
Na počátku tohoto experimentu stála zkušenost záchranářů, že ve stejných podmínkách v závalech, na vorech, v troskách domů a všeobecně v prostředí, kde o přežití nerozhoduje ani tak fyzická síla, jako spíše schopnost vypořádat se se situací, překvapivě přežívají nejhůře muži, lépe ženy... a nejčastěji děti.

Nečekaný objev
Skutečnost, že ženy jsou obecně schopny lépe se vyrovnat se zdánlivě beznadějnou situací než muži, protože se soustředí na konkrétní problematiku a uvažují v horizontu nedaleké budoucnosti, nepropadají zoufalství a jsou praktičtější, je psychologům a odborníkům na problematiku přežití známá už dlouho. Děti však byly odjakživa považovány za křehčí – nejen fyzicky, ale i psychicky, a bezbrannější než dospělí. Opak je pravdou!

Nezoufají si
Výzkum v Antarktidě ukázal, že zatímco dospělí si snadno začínají zoufat, uvědomují si širší spektrum možných problémů, ulpívají v minulosti a děsí je představa možné tragické budoucnosti, děti, žijící především v přítomnosti, intuitivně dodržují pravidla přežití. Soustředí se na konkrétní a aktuální problémy a zároveň si v jakémsi sebeobranném jednání vytváří fantazijní svět, ve kterém eliminují hrozící nebezpečí. Přežívají tak vlastně ve fantazii, ale zároveň efektivně jednají ve skutečnosti.

 

Základní pravidla přežití v Antarktidě podle českého odborníka Jaroslava Pavlíčka:

1. Když se podmínky změní k horšímu, neztrácej hlavu – pak přežiješ.
2. Měj vždycky po ruce zavazadlo s nouzovým vybavením.
3. Nejdřív se starej o bezpečnost, pak o teplo, vodu a odpočinek.
4. Zaměstnej se, pomáhej ostatním.
5. Řeš problémy včas a vždycky měj v záloze náhradní řešení.
6. Buď disciplinovaný.
7. Jakmile se zastavíš, něco si obleč.
8. Hodně pij.
9. Příliš nemluv.
10. Buď opatrný a včas se zajisti lanem.

Odborníci na přežití na základě získaných poznatků tvrdí, že i v postkatastrofickém světě by největší šanci na přežití měly děti. Jsou psychicky odolnější a přizpůsobivější než dospělí, nelitují minulosti a neděsí je nepříliš růžová budoucnost. Což, vzato kolem a kolem, je pro lidstvo celkem pozitivní zpráva.

Více o přežití ZDE.

Zažila jste někdy nějakou „drsnou“ situaci, kdy jste musela bojovat o přežití? Jak Vám to šlo? Co myslíte, přežila byste v Antarktidě? Nebo na pustém ostrově? Nebo jste spíše ten typ, který panikaří a zoufá si? Chtěla byste si vyzkoušet přežití „nanečisto“ v rámci nějaké hry?

Reklama