dcera

Mám devatenáctileté dcery-dvojčata. Každá je úplně jiná. Ve všem. I ve vztahu k opačnému pohlaví. Zatímco jedna má přítele už přes rok, druhá je střídá jako ponožky. Ani s jedním nevydrží déle než čtrnáct dní. Tedy abych jí nekřivdila, ale měsíc to nebude určitě. Chápu, že v jejím věku je hledání normální, ale trochu nerozumím jejímu vkusu.

První byl Tomáš. Vystříhaný macho, pískající pod balkonem, co neumí ani pozdravit. Zato měl silácké řeči a okřídlenou Mazdu 626, což mé dceři imponovalo. Když jí potupným způsobem dal kopačky, chodila jako tělo bez duše.

Po dlouhé době kamarádských vztahů, moje dcera prý jiné ani nemá, přivedla Adama. Na první pohled slušný kluk, uměl alespoň pozdravit, ale než jsem ho stačila blíže poznat, dostal padáka.

Pochopila jsem, že byl pouhou náplastí na rozbolavělé srdce po Tomášovi.

Pak přišel „koloušek“ Filip. O tři roky mladší ušáček, zamilovaný po uši. Kroutila jsem nechápavě hlavou, ale nijak jsem to nekomentovala. Třeba je má dcera skrytá malá kudlanka a potřebuje mít navrch. Brzy ji ale začalo štvát, že se jí kvůli němu všichni posmívají, a dala milému ušáčkovi za uši. Trochu jsem si oddechla, přišlo mi to přinejmenším dost výstřední.

Nějaký čas bylo ticho po pěšině, až mi hrdě představila boxera Honzu. Trochu jsem se lekla a podlehla povrchní představě, kterou jsme měla o boxerech. Vymlácený mozek s inteligencí dlabaných necek a chováním řeznického psa. Člověk ale nemá dát na první dojem. Pepa byl sympatický, inteligentní a navíc velice pracovitý mladý muž. Jak jinak by si ve svých dvaceti dokázal vydělat na novou Fabii? To se mé dceři líbilo. Méně pak, že Pepa byl imrvére v čudu, aby si na svůj vysoký životní standard vydělal. Práce byla i příčinou jejich rozchodu. Když přijal lákavou pracovní nabídku do Anglie, změnila se má dcera v slzavé údolí.

Z  rozchodové depky  ji vytáhl až sportovec Standa. Konečně se zase začala usmívat a vypadala zamilovaně. Standa se mi líbil. Nejen že byl pohledný (to byli koneckonců všichni) ale na rozdíl od ostatních i mile upovídaný, společenský a komunikativní.

Proč o něm píšu v minulém čase? Hádejte. Dcera mu dala vale. Prý nepřeskočila jiskra. Tak teď už tomu vážně nerozumím. Asi jsem ze staré školy, ale vždycky jsem si myslela, že jiskra má přeskočit na začátku. Nebo ne?

Jak se srovnáváte s partnery svých dětí vy?

Reklama