Když se řekne parazit, hned se mi vybaví vši.
Kdo je někdy měl, jistě mi dá za pravdu, že drbat se v hlavě každých pět vteřin, to není zrovna příjemné. Ale co teprve takové parazity likvidovat...

Jednou se takhle v naší malé rodince (10 členů) sešlo několik lidí, kteří se drbali. 
Prostě měli vši. No a tak jsme se rozhodli pro razantní zákrok. 
Jednoho večera, tuším, že to bylo úterý, se postupně všichni dostavili do koupelny, kde již stála mamka se zbraní (sprej proti vším) a židle. A každý, kdo po pár minutách odcházel, táhl za sebou "nádhernou vůni". Divím se, že z toho mamka neomdlela.

Ale smrad byl ještě maličkost proti tomu, co následovalo ráno. Každý si musel povlečení z postele donést k pračce.
Stejně tak se tam mělo dostavit oblečení, jež se momentálně používalo.
Takže si jistě dokážete představit ty hory prádla, přes které jsme se málem nedostali do koupelny
Ale museli jsme.
Všichni si museli ráno ještě umýt vlasy, neboť by ve škole určitě dostali poznámku...
A to bylo teprve něco, když se v naší jedné koupelně mělo vystřídat 10 lidí a všichni si měli nejen vyčistit zuby.

Když konečně všichni odešli, dostala se ke slovu zase mamka. Začala naši pračku krmit prádlem... A bylo ho za ten den nejmíň šest praček.
Od té doby vím, co znamená "velké prádlo".

Pomeranca


Milá Pomeranco,
také si pamatuji na svá školní léta a opatření proti vším.
Nejvíc jsem se bála, že půjdu dohola.
To byla noční můra všech školou povinných děvčat.

Reklama