Krásný den, Vám všem!

Nepatřím zrovna mezi ty, kteří by slepě věřili všem pověrám a mýtům, ale pravda je, že se jimi nechávám docela ovlivňovat, aniž bych chtěla.

Úplně přesně si vzpomínám, jak v dětství, když jsem slyšela houkačku - ať už hasičů, policie a nedej Bože záchranky - v tu ránu jsem si automaticky překřížila prsty, aby se mi vyhnulo neštěstí. Nejprve jsem prsty křížila na rukou a abych to neštěstí ještě více odvrátila, křížila jsem je i na nohou, přičemž na mě musel být opravdu zajímavý pohled, kterak si to tak divně jdu nejen se zvláštním důležitým výrazem, ale hlavně se vztyčenýma rukama  a prostředníčky přehozenými přes ukazováčky a to samé i na dolních končetinách.

Potom bylo velmi důležité nešlapat na hranatý kanál, ale naopak skočit na kulatý, protože ten „zaručeně“ přinášel štěstí.

Co mi snad dodnes zůstalo je: VYKROČIT PRAVOU NOHOU!
Vždycky, když jsem měla před sebou důležitý den, tak mi hlavně maminka a babička vtloukaly do hlavy, ať nezapomenu vykročit pravou nohou a nejlépe už tou samou ráno vyšlápnout z postele, aby se ten den skvěle a úspěšně vydařil. Nakonec to vypadalo asi tak, že jsem se po tomto upozornění víceméně pohybovala systémem KROK sun KROK, abych třeba nevyšlápla levou nohou.

Ještě dnes nedám na pravou nohu dopustit, i když vím, že ne vždy mi to pomůže. Můj manžel ze mě má vyloženě legraci. Když mě odvážel do porodnice a mně už bylo opravdu hodně špatně, tak chtěl zlehčit situaci a s úsměvem mi před domem mi řekl: „... a hlavně vykroč pravou… “

Jenomže tím mě totálně odrovnal. Předtím bych si na to ani nevzpomněla, co víc, ani by mě to nenapadlo, a teď mně začalo v hlavě hlodat, kterou že jsem nakonec vlastně šla.

Podle toho, jak to dopadlo, tak na 100% pravou.

Člověk by těm pověrám asi neměl úplně propadat, protože by v jednom kuse nic nedělal, než se soustředil, kam šlape, na co sahá a pak jen čekal, že něco opomněl a může se dočkat neštěstí, ale dá se to vůbec?
Přeji pohodový, šťastný a ničím ani nikým nerušený den.

Nikinik

P.S. Promiňte ten rychlý a možná zmatený závěr, ale musela jsem rychle strhnout prstíky z klávesnice... projížděli hasiči... pochopte... :-))


Milá Niknik,

mluvíte mi z duše. Aneb jak se říká: všeho s mírou!

Reklama