Myslím si, že jsem romantička srdcem i duší. Mám ráda zvířata, květiny, přírodu, procházky a dobré přátele. Od kamarádek jsem slýchávala, jak by chtěly najít partnera, který bude hodný, milý, bude jim nosit květiny a vůbec dělat všechno, co jim na očích uvidí. Přiznávám, taky jsem o tom snila,
ale to, co se mi později přihodilo, mě trošku vyléčilo z těchto představ a budu radši s partnerem, který má nějaké chyby než s dokonalým mužem.

Začalo to jednoho roku o Velikonocích, které jsem trávila spolu se svou kamarádkou na chatě. Nemohly jsme dospat, vajíčka jsme měly již obarvená a alkohol, který se v posledních letech rozmohl místo koledy, byl připraven také. Lidí se vystřídalo mnoho. Byly jsme rády, že nás navštívilo tolik známých i neznámých kluků. Jeden mi padl do oka a já jemu zřejmě taky, byl docela hezký, vysoký, svaly mu nechyběly a tvářil se chytře. Protože ho moje kamarádka znala od vidění, dali se do řeči. Přidala jsem se i já a domluvili jsme se, že se opět sejdeme na chatě, kde budeme pálit
čarodějnice.

Moc jsem se na setkání těšila. Postava Čarodějnice se nám povedla skvěle, až nám bylo chvílemi líto, že ji musíme upálit. Když kluci přijeli, dostala jsem květiny a o hodinu později mne dotyčný chlapec požádal, zda bych s ním nechtěla chodit. Odpověď byla kladná, a tak když jsme se vraceli v ranních hodinách na chatu, byla již u vrat obrovská májka. Měla jsem strašnou radost. Jelikož již bylo teplo, zůstala jsem bydlet na chatě a jezdila odtamtud i do školy. Když se to milý chlapec dozvěděl, začal za mnou jezdit každý den.

Přiznávám, že z počátku mi to vyhovovalo, chtěla jsem s ním být pořád. Moje kamarádka stejně neměla čas, měla náročnou školu, a tak jsme se spolu mohly vídat jen o víkendu. Jenže i o víkendu byl u nás můj milý. To už mi začalo trošku vadit, přece jenom jsem ženská a potřebuji i kontakt s jinou ženou, podrbat o tom, co se nosí, jak se namalovat, učesat apod. Začala jsem vyžadovat trošku více soukromí, ale on to nedokázal pochopit. Například v pátek večer jsem ho nutila, ať už jede domů, že chci jít spát. Ne, on prostě počkal, až já se vykoupu a zalehnu do postele, a pak teprve odjel. Nakonec to dopadalo tak, že jsme se s kamarádkou domluvily, ona počkala, až odjel, a pak přišla na pokec. Řekl mi, že přijede například v devět ráno. Jenže bylo šest hodin ráno a on už byl u nás. V poledne odjel s tím, že jede na oběd a vrátí se například kolem třetí. Během deseti minut byl zpátky s tím, že si jídlo vzal sebou, aby mohl být se mnou. A byl se mnou až do večera, než jsem šla spát. A takhle to běželo asi měsíc.


Podotýkám, že pokaždé, když přijel, přivezl mi květiny. Jednou to byly růže, jindy fialky nebo gerbery. Po týdnu chození mne vzal k nim na návštěvu a představil rodičům. Tam jsem si připadala, jako bych byla ve zpovědnici, chtěli vědět všechno, dokonce i to, jestli už jsem s někým spala, což jsem jim odmítla sdělit. Po měsíci chození už měl pro nás vybraný domek, měl naplánováno, že si půjčíme peníze od jeho rodičů, že jim je budeme postupně splácet. Až prý dodělám školu, tak se hned vezmeme, abychom měli svatbu v létě a nemuseli si pronajímat například hospodu kvůli hostině. Na svatbu jsem měla mít udajně povoleny jen rodiče a bratra, abychom ušetřili na domek a dítě, které mělo přijít na řadu ihned po svatbě. Tohle všechno jsem se dozvěděla na večeři, kde mě požádal o ruku.

V tu chvíli jsem si připadala jako v Básnících - v první pětiletce první dítě... Řekla jsem, že si to musím rozmyslet. Druhý den přijel opět brzo ráno, tentokráte s kytičkou konvalinek.
Tu už jsem nedostala. Oznámila jsem mu totiž, že s ním končím. Nejdřív se rozplakal u auta, prosil, nadával mi a pak zase prosil. Když jsem ho opět utvrdila v tom, že již nehodlám v našem vztahu pokračovat, tak se rozzuřil. Nejdříve seřval jednu moji kamarádku, že za ten rozchod může určitě ona a že mne k tomu navedla. Potom mi suše oznámil, že tu májku si přijde podříznout a doma s ní zatopí. Dovršil to tím, že najel sousedům do vrat, která úplně zničil a ujel.

A jak to všechno dopadlo? Vrata si sousedé dali opravit, konvalinky dostala moje nejlepší kamarádka, ke které si dva roky v kuse jezdil denně - a to myslím vážně - opravdu denně stěžovat, jaká jsem, že jsem se na něj vykašlala a ať se k němu vrátím, že mi bude odpuštěno. Po těch dvou letech se oženil s jinou dívkou, mají již dvě děti a třetí je na cestě. Pořád se hádají a nikam
nechodí. A já si našla přítele, který sice není dokonalý, kytku dostanu jen občas, a má jisté chyby, ale je aspoň trošku normální.

Reklama