Když jsem se vrátil z vojny, řekl jsem otci, že se chci neodvolatelně zříci případného buducího děditctví. Otec se ani moc na nic neptal a šli jsme za jeho právníkem, kde jsem vše podepsal.

Byli jsme tři sourozenci a měli jsme vilu a otec měl sbírku nějakých obrazů. Při dědickém řízení, které proběhlo po smrti mé matky až po mnoha, mnoha letech, jsem se pobavěně díval na bráchu a ségru, jak na sebe dští oheň a síru, jak se hádají a já jsem se na ně díval s určitým opovržením. Tehdy, po vojně, jsi měl tedy pravdu, řekl jsem si v duchu. Jsou to šašci, ti mí sourozenci... Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová Nashle ivan

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Ivane, to chce mít bezstarostnou povahu schopnou velkého nadhledu. Simona

Jak jste řešili své dědické záležitosti vy ostatní? Podobně jako Ivan, nebo jste se zapletli do problémů? Na vaše příspěvky čekáme na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama