Dnešní zajímavé téma mě přinutilo vrátit se ve vzpomínkách hodně daleko. Už je to totiž pár desítek let, co jsem navštěvovala základní školu.

Na našeho školníka nelze zapomenout. Hlavně na něj asi nezapomene ta banda holek v telecích letech, pro které byl jeho nástup do školy vítaným zpestřením jinak nezáživné školní docházky.

Starý školník odešel do důchodu a místo něj přišel chlap, který pro náctileté školačky byl takovým školním Robertem Redfordem. Byl mladý, věkový rozdíl tak dvaceti let nehraje přece žádnou roli :o), blonďaté vlnité vlasy, sportovní postava. Pro nás v tu chvíli byla škola tím nejpřitažlivějším místem na světe.

A věřte tomu, že ve čtvrtek, kdy bylo odpolední vyučování a pracovalo se v dílnách, robotovalo se na školních pozemcích, bývala dívčí účast na vyučování téměř stoprocentní. Rapidně ubylo náhlých nevolností a bolestí hlav, zato přibylo zlomených hrábí, šroubováků a vůbec se v tu dobu vyrábělo velmi nekvalitní nářadí, které mohl opravit či vyměnit právě a jen školník. 

Musím uznat, že měl bezmeznou trpělivost (raději nebudu domýšlet, co si myslel o těch „střevech“ v sukních), když nám neustále opravoval nářadí, „náhodou“ zaseklé zámky v šatnách, neposunující se tabule. Odměnou mu měly být naše slaďounce přiblblé úsměvy a postavičky v sexy tričkách, kterým ovšem on nevěnoval žádnou pozornost.

Připadalo nám, že je jak z ledu. Navíc ten padouch zradil naše dívčí srdéčka a po půl roce působení na naší škole se oženil a za nějaký čas i odstěhoval. Místo něj přišel pán v důchodovém věku, místo plavých kudrn měl pleš a asi jako náhradu absence vlasového porostu měl mroží knír. A život školní se vrátil zase do starých kolejí.            

Šárkaa


Jéje, to jsou dnes hezké příspěvky! To z vás mám radost! Pro změnu blonďaté kudrny a pozemky a dílny! Neuvěřitelné, kam až jsou děvčata schopna zajít!:) Nekvalitní nářadí je taky dobré.:) Hezký den přeji.:)

Napište mi také veselou historku se školníkem na adresu redakce@zena-in.cz!:)

Reklama