kdo? No přece obýváková stěna naší čtenářky. Kde všude bydlela a kde zakotvila ke své velké spokojenosti dnes, se dočtete v jejím příspěvku.

Bydleli jsme v domě na náměstí jednoho městečka s rodiči. Vdávala jsem se mladinká a to proto, abychom dostali byt, protože tehdejší režim za pár šupů domek vykoupil a nastěhovali nás do paneláků. Pak ještě honem dítě, abychom dostali 3 plus1.Tak se stalo.

Přivezla jsem si ho z dovolené v Bulharsku. V paneláku jsem ale byla nešťastná a peníze na domek nebyly. Po nějakých letech se nám naskytla výhodná koupě chalupy a obr pozemku. Chalupu jsme přestavěli postupně na celoroční domek, do kterého  jsme se nastěhovali. Syn ale odešel do našeho původního bytu a museli jsme řešit, kdo bude 2krát v týdnu sekat 3 hodiny trávu, kdo bude řezat hory dřeva a nedej bože, kdo nám přiveze třeba rohlíky, až budeme staří. (Byla to polosamota).

A já tam neměla kamarádku a pomalu s kým promluvit, internet nešel, nebyl signál a tak jsme se rozhodli dům prodat. Koupili jsme jiný domek, maličký 3 místnosti a dvorek. Světe div se, mám zde za rok spoustu přátel, jsem spokojená jak nikdy, všude blízko i pro ty rohlíky. No a všechno stěhování ta naše socialistická stěna přežila v pohodě. Také bych ji nedala, mně se líbí. Posuďte sami. 

jiřina   

jiřina                 

Krásný sluníčkový den

Jiřina

Milá Jiřinko, jsem ráda, že jste teď spokojená. A vaše stěna náhodou vypadá docela moderně. Můžete ji porovnat s novými modely v mém článku

Milé ženy-in, ještě uvítám posledních pár příspěvků na dnešní téma. Tak si pospěšte, ať stačíme vydat všechny. Naše adresa už je všem známá, ale pro jistotu připomínám: redakce@zena-in.cz

Reklama