Vzpomíná na svou dětskou nenávist ke všem šálám, čepicícm a rukavicím čtenářka s nickem Maryene. Zůstala jí ta averze až do dospělosti, nebo přešla, co myslíte?

Milé ženy, dnes už ocením, že mám v mrazu na rukou pěkně hřející rukavice, ale byly časy, kdy jsem je nenosila vůbec. Rodiče si se mnou užili. Rukavice, čepici i šálu jsem přímo nesnášela. Musela jsem nosit vše pletené, a to mě strašně kousalo, takže jsem se svlékla hned za prvním rohem.

Za nehty jsem mívala pěkně zamrzlé, a to jsme se stačily ještě před školou i koulovat s holýma rukama. Když se mi potom začínaly ruce rozehřívat, sotva jsem udržela pero v ruce.

Vzpomínám na mého tátu, který pro moji nenávist k rukavicím našel pochopení, a když jsme se šli spolu projít, vzal mě za ruku a strčil si ji do své kapsy. Bylo to příjemné a ještě dnes vzpomínám na vůni, která se z jeho kabátu otiskla na moji ruku.

Nejraději mám rukavice prstové, kožené, které mi nebrání v pohybu. Problém je ovšem v tom, že je stále někde hledám. Ale to už u mě není jen problém rukavic.

Krásný mrazivý den v rukavicích přeje Maryene

Já vás naprosto chápu, také si vzpomínám na ty vlněné „kousáky“. Ale nebýt jich neměla byste takovou krásnou vzpomínku na tatínka.

 

Reklama