Novinky

Všechno má svůj rub a líc

...říkala jsem si, když jsem šla ze schůzky s jedním úžasně vzdělaným člověkem, který se zabývá jistým náboženství. A taky mě napadlo ono pověstné: „Sovy nejsou, čím se zdají být,“ hláška agenta Coopera z městečka Twin peaks. Chtěla jsem pro Vás, milé ženy a snad i muži, napsat hluboce sofistikovaný rozhovor na téma náboženské symboly spojené s místem posledního odpočinku... a takto to dopadlo...

Pán měl na toto téma několik přednášek a fotografických výstav. Na první signální strašně zajímavý hluboký člověk. To, že na schůzku přišel o půl hodiny později, by se dalo omluvit, napsal mezitím zprávu, že bude mít zpoždění... Slova se ujal hned po objednání kávy a mluvil strašně potichu, takže jsem se k němu musela naklánět na pár centimetrů od jeho tváře. Jen tak mezi vznešenými tématy vypustil první vlaštovku: „Já jsem vlastně takový perverzní puberťák!“ (smích).

Hlavou mi blesklo, jé, tady měl někdo vtipnou kaši ke snídani... ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Řeč plynula dál na určené téma, pak se na chvíli zarazil, podíval se mi dlouze do očí, a druhá vlaštovka: „Máte ráda latex? Víte, že není jen černý, ale i jiné barvy? Třeba taková bílá, mám z ní doma kuklu...“ Mé pozvednuté nechápavé obočí ho nikterak neznepokojilo a vyprávěl dál... „Nejlepší je taková bez otvoru na pusu, to abyste se neudusila, musíte se tím prokousat...“ Fuj, říkal můj výraz a posléze i hlasivky. „No nic,“ pravil chlapík a jelo se dál po učené lince...

Vlaštovka tři už byla jasná jako facka: „A taky mám doma kšíry, jako na psa, víte, jak to myslím. To si kleknete na všechny čtyři a haf, haf,“ smál se ten úžasně učený a sofistikovaný prasák. Nasadila jsem kamenný výraz s tím, že to by pro mě nebylo, a ještě s posledním pocitem, že ten rozhovor s ním udělat chci, jsem se pokusila stáhnout rozhovor zpět... „A taky mám pěkné obojky na krček, jezdím pro to už jen do Hamburku, tady to vyjde strašně draho.“

Takže prasák, úchyl, sadista a ještě škrt, říkám si už pobaveně. Ano, teď už vím, že ten náboženský rozhovor s tímhle čunětem fakt nechci. Slušně jsem se rozloučila, zaplatila svoji kávu, pan učený také (nechal si vysázet dvě koruny od barmana - to jeho stálo 38 Kč) a se slovy „já se když tak ozvu s tím rozhovorem“, jsem chvátala pryč. Chlápek mi ještě stačil zamumlat něco o bičíku, ale na to už jsem ani nereagovala.

Takže máte-li někdo pocit, že psaní příběhů je jen samá zábava a sezení po kavárnách, máte z velké části pravdu, jen musíte počítat i s tím, že do toho poklidu a legrace někdy padne podobná bomba, kterou vůbec nečekáte. Často takové bomby bývají zabalené do krásného papíru a převázané zlatou nebo stříbrnou stuhou (smích).

Autor: Klaudie Lišková

   
23.05.2014 - Redakční novinky - autor: Veronika Pavlíková

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Suzanne [*]

    MaVy — #3 romantická lesba Sml52Sml67Sml54

    superkarma: 0 25.05.2014, 22:39:14
  2. [3] MaVy [*]

    a co na tom bylo tak strašného?Sml80co když se mu nedaří najít vhodná partnerka,i když jich je určitě dost,tak to takhle zkouší?na to se dá říct jednoduše jsem romantická lesba,nemám tudíž zájem, můžem se pohnout s tím rozhovorem?Sml24

    1. na komentář reaguje Suzanne — #4
    superkarma: 0 23.05.2014, 16:56:11
  3. avatar
    [2] gerda [*]

    gerda — #1 v člověkU - je opravdu horkoSml52

    superkarma: 0 23.05.2014, 16:48:46
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    No jo, ale kde člověk k takovým exotům vůbec přijde? Mně se teda ještě nestalo, abych se v člověka TOLIK spletlaSml58Sml30

    1. na komentář reaguje gerda — #2
    superkarma: 0 23.05.2014, 16:45:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme