Je statisticky dokázáno, že více než polovina mužů dokáže sice dovolenou vybrat, ale nedokáže se už sbalit. Stačí jim triko, žabky a plavky a mají vystaráno. Vše ostatní leží už na ženě. Včetně balení dětí.

No sakra, kde jsi?

balení

Mladí manželé Hájkovi jezdí už několik let na dovolenou do Chorvatska. Mají tam své stálé místo, své přátele a známé. Jezdí vlastní dopravou, tedy automobilem.
Pořád to samé, žádná změna. Vlastně jedna ano, a to v případě počtu osob a balení. Za těch sedm let, co tam jezdí, se totiž rozrostli o dvě děti. A tak zatímco Hance, mladé mamince, dříve taky stačily jen žabky, plavky a triko, dnes se musí postarat ještě o dvě děti, aby měly doklad, aby byly sbaleny, aby měly, vše co potřebují.
A protože už není tolik peněz co za svobodna, kdy si s manželem dali na pláži cokoliv, tak také aby měly co jíst. A tak Hanka už měsíc dopředu zavařuje konzervy, nemůže dát přece ročnímu dítěti jíst všechno, o čem v zemi pobytu neví.

Pravdou je, že si i sama tak trochu přidělává tyto starosti. Stačilo by si s manželem promluvit, že rok, dva můžou moře vynechat a jet až budou děti přece jen trochu větší, anebo si pár korun připlatit a jet na dovolenou s plnou penzí, kdy nebude muset vařit.

Manžel je však neoblomný. Tak trochu sobecky chce jet na místo, kde se už po několik let schází společně s kamarády a jejich rodinami. Už tam na ně přece čekají.

Hanka zase ustoupí a po sbalení dětí následuje ještě sbalit sebe + kontrola manželových věcí, protože on nikdy neví, co si vzít. Prý mu stačí plavky.  

Před odjezdem je Hanka úplně „vyfluslá“ a vystresovaná, jestli na něco nezapomněla a nejvíce ji naštve, když na ni manžel už hodinu před odjezdem v autě křičí:
„No sakra, kde jsi? Čeká se jen na Tebe.“

Přečtěte si také:

Reklama