Bulvár

Vše je pryč, jenom vzpomínky zůstaly

 

Dobrý den všem, kdo byste se chtěli vrátit do dětství, a těm druhým také. :-)
Se svými rodiči a bratrem jsem jezdívala na dovolenou do Karlovic u Vrbna do podnikové chaty Přerovských strojíren. Tam bývalo krásně v létě i v zimě.

Když Přerovské strojírny prodávaly podnikovou chatu, pozval mě jeden bývalý tatínkův spolupracovník, jestli si chci jet zavzpomínat.
K chatě jsme sjeli po mírném svahu. Zprava nás vítal starý kolotoč napůl rozpadlý, bývalý bílý betonový čtverec pro kuželky zmizel pod trávníkem a stará dobrá chata s kamenným soklem pamatovala i dobré časy. Po čtyřech betonových schodech jsem jako ve snu přišla ke starým dřevěným proskleným dveřím, které vedly do lyžárny nebo botárny. Podlaha byla z červeného xylolitu a po schůdcích jsem se dostala do chodby hlavní budovy. Už v botárně jsem nasávala takovou zvláštní vůni.
V chodbě na podlaze byl dlouhý běhoun. Po pravé ruce byly dveře do jednotlivých pokojů a po levé jsem viděla do společenské místnosti. Při zasklených obloucích ve společenské místnosti stály malé stolečky s vykládanou deskou pro šachisty. Prošla jsem dále a nakoukla do koupelny. Páni, pořád tam stála litinová vana na svých tvarových nožkách, za ní lázeňský válec koupelnových kamen, sice nefunkční, ale byl tam a zdravil mě: „Ahoj, tak ses přišla ještě naposledy podívat do svého dětství? Jsi dospělá ženská, ale tenkrát jsi neměla ani 3 roky."

Z druhé strany prosklených oblouků byly také pokoje. Tam jsme mívali ten svůj. Vzala jsem opatrně za kliku, bylo odemčeno, jen 4 postele byly prázdné. Pusto a prázdno.
Se slzami v očích jsem šla po chodbě do malé místnosti, kde na stropě byl upevněný zvonec. My děcka jsme se hádávaly, kdo bude zvonit, že je jídlo na stolech.
Krásná jídelna byla bez života, na stolech už chyběly ubrusy. Vůně jídelny byla pryč stejně jako bývalí správci chaty Švarcovi, Znojilovi, Hříbkovi...
Ještě jsem po schodech vyšla na terasu a dívala se po okolí, jak se časem všechno změnilo.
Vše je pryč, jenom vzpomínky zůstaly. Čas jde neúprosně kupředu.
Podniková chata je přestavěna na penzion, proběhla veliká rekonstrukce. Na nabízených fotkách jsem bývalou chatu v současném penzionu Schaumannův dvůr nepoznala.
Možná se v budoucnosti podívám do nového. Mám ale strach.
arjev


Milá arjev,
děkuji za příspěvek



   
14.06.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Japina [*]

    ... chápu, to já při pohledu na vymýcený les v Tatrách chtěla brečet spíše vzteky. Jak už jsem tu dneska jednou psala, člověk musí být tak trochu masochista, když najde odvahu podívat se na stará známá místa. Ale třeba to nebude tak hrozné, aspoň se můžeš utěšovat, že tvoje místo ze vzpomínek stále žije.

    superkarma: 0 14.06.2007, 15:31:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme