Reklama

 
Porodnice jako firma? Brr. Nemístné, nechutné, cynické. Copak můžu o prostředí, kde se rodí děti, uvažovat v kontextu příjmů, výdajů a zisků? Divné. Jenže také reálné, neboť mnohé svatyně nového života dnes řeší, jak se uživit. Proto se chovají tržně: inzerují profesionální, speciální, nadstandardní a jiné služby. I porodnice ovšem mají svůj lidský faktor – personál.

Vrchlabská porodnice byla v porodnickém světě známá a dobrá firma. V posledních letech u nás asi nejznámější. Jenže tato firma se dostala do personální krize a byla na několik měsíců zavřena. Před pár týdny začala znovu fungovat, ovšem pod jiným vedením. Je to ale tatáž firma?

Soudě podle slov nového primáře, rozšiřuje se prostor pro intervence (císařský řez nebo tzv. epidurál) a zužuje se prostor pro asistence (porodní asistentky údajně nebudou moci samostatně vést porod). Jako by zde „mother-friendly“ mělo ustoupit „doctor-friendly“… Značka „Made in Vrchlabí“ tak, aspoň pro mne, ztrácí svůj originální a atraktivní zvuk. Začíná znít jaksi tuctově a nevýrazně, velmi běžně.

Co o tom vím? O odkud beru právo soudit na dálku? Je to jednoduché, jsem zákazník. Z této pozice si pak můžu – a často i jsem nucen – tvořit názor na základě informací z médií a svá rozhodnutí  vyvozovat z public relations. A jistě mám právo použít i vlastní zkušenost.

Na začátku roku 2006 se nám ve Vrchlabí narodila svatá dcera… Investovali jsme do toho čas na porady s odbornicemi, deset dní přechodného bydlení v blízkém Trutnově, umístění psa do útulku, nové zimní pneumatiky, strach, jestli nebude ten Den moc sněžit… Ano, byli jsme odměněni vrchovatě. Mimoto jsme ocenili firemní kulturu, totiž ctění našeho porodního plánu, profesionální práci porodní asistentky, otevřenou komunikaci s lékaři a potom i pětidenní společné prodlévání v pokojíku (který jsme si rádi zaplatili).

Z Vrchlabí odjížděl jeden spokojený zákazník, jenž vezl dvě spokojené zákaznice. Když žena na zadním sedadle štěstím plakala, pomyslel jsem si, zda později neposlat fotku a poděkování na memoriální stěnu u vchodu do porodnice. Protože mi ale připomínala mozaiky nápisů u poutních míst Panny Marie, tak jsem skutek, nikoli myšlenku, oželel. Nicméně úcta k místu mi zůstala. Stejně jako věrnost firmě.

Nový marketing vrchlabské porodnice mne znejišťuje. Možná bych si měl počkat na tiskovou zprávu či tiskového mluvčího, oficiální brand či brand image. Možná se ale s panem primářem potkám na některé z akcí během nastávajícího Týdne respektu k porodu. Mohl bych s ním probrat tzv. normální porod nebo „mother-friendly“ přístup.

Jsem si dobře vědom, že provokuji. Ale šéf firmy by měl zákaznickou krutost či dotěrnost zvládnout. A navíc vyjít zákazníkům vstříc. Bohové ho chraňte.

Zdroj: genderová tisková a informační agentura www.ta-gita.cz

Další informace také tady: http://marek.blog.respekt.cz/c/2599/Normalni.html
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=404517