Bulvár

Vrbata takové štěstí neměl



Jsem spíše smolař, ale jednou mne potkalo štěstí ve chvíli, kdy už jsem si myslela, že se odeberu do věčných lovišť. Byli jsme s bratrem a partou našich kamarádů na horách. Bydleli jsme v jedné hřebenové chatě, nejbližší byla dobrou půlhodinu jízdy na lyžích od té naší.
 
Jednoho dne jsme si vyrazili na túru. Krásné počasí, sníh dokonalý na běžky. Výlet byl skvělý, vše probíhalo podle našich představ. Na zpáteční trase jsme se zastavili na jedné boudě, kde se mým společníkům zalíbilo a chtěli se zdržet - když se pánové dají dohromady s majitelem, který má skvělou slivovici, nejde je vyhnat ven na mráz. Rozhodla jsem se, že pojedu „domů" sama - vždyť už je to vlastně kousek a já nejsem žádné ořezávátko, abych to nezvládla sama. Cestou jsem si prozpěvovala, a když jsem zahlédla pod sebou naši chatu, zajásala jsem. Do cíle scházelo asi 200 metrů, těšila jsem se na sprchu a skvělou polévku od paní domácí. Přede mnou byl poslední úsek - vlevo kopec, vpravo údolí, takže jsem musela sjet úzkou cestu.
 
Bylo pozdě odpoledne, ochladilo se a sníh namrzl. Bála jsem se, abych neuklouzla, tak jsem si sundala lyže a chtěla jsem sejít pěšky. Ale ouha! Jedna lyže mi upadla a namířila si to rovnou doprava - takže dolů do údolí. Nicméně jsem zajásala, zastavila se o první smrček. Bez rozmyslu jsem si to namířila rovnou ke stromu. Udělala jsem krok a zapadla jsem do sněhu, snažila jsem se dostat pryč, ale sníh mne stáhnul až po pás. Jaksi jsem zapomněla na to, že v  těch místech není upravená cesta s uježděným sněhem. Nemohla jsem se ani hnout.  Doufala jsem, že kamarádi za chvíli pojedou zpátky a objeví mne. Začalo se smrákat, vyšly hvězdy a mně došlo, že pánové se u sousedů zdrží přes noc a pojedou až  ráno. Poslední nadějí bylo, že zavolají na naši chatu a nahlásí, že nejsem s nimi. A tam se samozřejmě začnou po mně shánět. Jenže pořád nic.

Snažila se aspoň trochu hýbat horní polovinou těla, protože jsem nechtěla zmrznout. Křičela jsem, ale nikdo se neozýval. Sarkasticky jsem si vzpomněla na Hanče a Vrbatu - ten den jsme navštívili jejich mohylu připomínající, jak kdysi na hřebenech Krkonoš umrzli. Ale nechtěla jsem si připustit paralelu, že bych v době vyspělé komunikační techniky dopadla stejně jako ti dva nešťastníci před 90 lety.
 
Ztratila jsem pojem o čase, koukala na hvězdy a pomalu se loučila se životem. Najednou jsem slyšela halekání. A zjevilo se štěstí. Mělo podobu mého přiopilého bratra, který sjížděl cestou k naší chatě. Chtěla jsem volat, ale měla jsem tak zmrzlé tváře, že jsem jen skřehotala. Najednou se zastavil. Hele, lyže, co ty tu, holka, děláš?" A hůlky jsou tu taky!" Komupak jste utekly?" Z posledních sil mi se podařilo zavolat: Mně, ty vole! Vytáhni mě!" Otočil se a začal se zabývat tím, co tam dělám, jaktože jsem po pás ve sněhu, vždyť už bych měla být dávno na naší chatě. Pak mi nadšeně sdělil, že má pro mne fantastickou zprávu. Zavolala mu jeho manželka, že čekají dítě. Tak to trochu zapil s kamarády a rozhodl se, že to musím vědět taky. Proto se vydal na cestu. Odevzdaně jsem ho poslouchala a doufala, že mu dojde, že budoucí teta je po pás uvězněná ve sněhu a nachází se v  téměř hybernačním stavu. Zeptal se mne, co já na to, že bude táta. Jen jsem zašeptala, že jestli mě okamžitě nevytáhne, tak bude křtinám předcházet pohřeb a jeho dítě nikdy tetu nepozná. Konečně mne vytáhl ze sněhu, dopravil na chatu a horká polévka a pár grogů mne postavilo na nohy.
 
Zachránil mne bratr, ale štěstím byl jeden telefonát mé švagrové. Takže telekomunikační technika má na mé záchraně také svůj podíl. Vrbata takové štěstí neměl...

Andulína


Milá rozmrzlá Andulíno,
díky za skvělý příspěvek. A co se jim to narodilo?

   
31.05.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] arjev [*]

    gerda: na lyžích je dobře,ale nesmí ujet .To už legrace není.Před 30lety jsem pomáhala kamarádce hledat ujetou lyži - pod Pradědem.Kdo to tam zná,ví o čem je řeč.Lyži jsme našly a nebyla zlomená,tak jsme se zlomily my

    superkarma: 0 31.05.2007, 13:43:00
  2. avatar
    [3] arjev [*]

    Perfektně napsané !
    Dano,přece dítě

    superkarma: 0 31.05.2007, 13:36:20
  3. avatar
    [2] gerda [*]

    Já dobře vím, proč na lyže nelezu

    superkarma: 0 31.05.2007, 12:11:46
  4. avatar
    [1] femme [*]

    takhle já jsem málem umrzla v Tatrách, ale to bylo v srpnu

    superkarma: 0 31.05.2007, 10:34:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme