Člověk se brzy naučil využít sílu bylin k různým účelům. Bez nadsázky lze říci, že rostliny provází člověka po staletí. Ať už jako základní obživa v podobě obilnin, nebo jako prostředek k záchraně života v podobě léčivých, ale i jedovatých druhů rostlin. Jen si zkuste představit jeden den bez všech rostlin. Bylo by to velmi náročné.

Každý, kdo se zajímá o bylinky a jejich sílu mi dá jistě za pravdu, když řeknu, že svět flóry je fascinujícím královstvím vůní, barev a schopností. Z obrovského výběru, který nám příroda poskytuje jsem dnes vybrala rostlinky, které v rukách laika nebo dítěte mohou být i smrtelně nebezpečné.

Využití jedovatých rostlin je široké. Od magie a šamanismu, přes lidové léčitelství, až k odbornému lékařství a dokonce i vojenství.

Blín černý
Je jedovatý celý a nepříjemně smrdí. Blín je součástí některých magických vykuřovadel a lektvarů. Avšak jeho použití se točí kolem manipulativní magie a evokačních rituálů. Bylinka má také psychotropní účinky. Její alkaloidy dokonce mohou být použity i jako „sérum pravdy". V ruských lázních se dříve kupříkladu sypal blín na rozpálené plotny. Hosté pak upadali do zběsilosti a až do rána se mrskali košťaty z trávy, která byla původně určena k masážím.

Bolehlav plamatý
Jeho květy jsou podobné bezu. K otravě stačí, když se ho více nadýcháme. Příznakem jsou těžknoucí končetiny, zvracení, průjem, obtížné polykání a mluvení, těžký dech. Postupně dochází ke svalové obrně a zástavě srdce. K otravě může dojít i záměnou bolehlavu za jinou rostlinu (petržel, anýz). Býval používán také k popravám odsouzených. Blínem byl otráven i Sokrates. V léčitelství se užíval se při prudkých bolestech a křečích. Jeho použití je ale nebezpečné.

Tetlucha kozí pysk
Je velmi podobná petrželi. Pochází patrně z jihovýchodní Evropy či Malé Asie a zdomácněla u nás již ve starověku. Je silně jedovatá, otrava se projevuje podobně jako u bolehlavu. Nejspíše k ní může dojít v důsledku záměny za petržel, které by ovšem měl zabránit nepříjemný zápach tetluchy. V lidovém léčitelství se používala jako utišující prostředek a proti močovým kamenům, zevně na rány a záněty.

Rulík zlomocný
Jeho bobule připomínají černé třešně. Tyto bobule, ale i listy a kořen rostliny, jsou vysoce jedovaté. Dítě dokáže usmrtit i požití pouhých tří bobulí, dospělý člověk by musel sníst trojnásobek. Příznakem otravy je sucho v ústech, zrychlený tep, rozrušení. Po něm přichází stav podobný opilosti. Mohou se dostavit i halucinace. Devadesát procent postižených, kteří okamžitě vyhledají lékaře, se dnes podaří vyléčit. Protože skot je proti jedu odolný, otrava může nastat i po požití masa zvířete, které rulík snědlo.
Dnes je výtažek z Rulíku používán na rozšíření očních zorniček při očním vyšetření. Jed atropin, který rulík obsahuje, je protijedem při zasažení nervově paralytickými chemickými zbraněmi hromadného ničení.

Tis červený
Tento jehličnan s červenými bobulkami je náš nejjedovatější strom. Jedovaté nejsou jen jeho plody. Kůra, semena a jehlice už ano a hodně. Příznaky otravy se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem a slabým pulsem. Tis je jedovatý i pro většinu zvířat. V dávné minulosti vzhledem k velice pružnému dřevu poskytoval dřevo na výrobu luků. Kromě toho se jedovatý extrakt používal k otrávení hrotů šípů, případně bodných zbraní. Tis byl mnoha kulturami uctíván jako vzácný. Velmi pomalu totiž roste. Severská mytologie mu věnuje veliký prostor i jednu z run.

Břečťan popínavý
Kvést začíná až ve věku několika desítek let. Má žlutozelené květy a kvete v září a říjnu. Celá rostlina je prudce jedovatá, v lidovém léčitelství se používala proti parazitickým červům. V magii při spiritistických seancích jako vykuřovadlo.

Náprstník vlnatý
Když kvete, je nápadně chlupatý. Pochází z Balkánu, u nás se občas pěstuje jako léčivka a vzácně zplaňuje. Celá rostlina je prudce jedovatá, obsahuje glykosidy používané v srdečním lékařství. V rukách neodborníka může ale spíše uškodit. Stal se nechvalně známým pomocníkem všech travičů, jako jeden z nejpoužívanějších a nejspolehlivějších prostředků k likvidaci.

 

Vlaštovičník větší
Kvete od května do září. Přes všeobecné rozšíření není naší původní rostlinou, byl k nám zavlečen ve středověku z Asie a zcela zdomácněl. Jeho mléko obsahuje řadu alkaloidů a lze ho použít jako léčivku s širokým spektrem účinků. Díky antibiotickým účinkům se používá zevně na hnisající rány nebo proti plísňovým onemocněním nohou. Všeobecně známá je aplikace jeho mléka na bradavice. Po požití je dosti jedovatý. Může způsobit zvracení, krvavé průjmy, ve větších dávkách křeče, ochrnutí, zástavu dechu a smrt.

Tak jako nás příroda dokáže udržet na živu, tak nás umí života také zbavit. Měli bychom pokorně využívat dary, které nám nabízí a s úctou i opatrností přistupovat k jejím možnostem, moudrosti a síle.

Reklama