Bulvár

Vratná vstupenka do dětství

Dobrý den spolužačkám a všem na Ženě-in!

Na setkání se základní školou se vždy velmi těším. Jakmile najdu ve schránce obálku, která mě osloví  tím známým: "Milý spolužáku, spolužačko,"  vím, že žádný den pro mě nebude nemožný. Zkrátka přijdu v dešti, vánici, i za cenu snížení měsíčního platu v práci.

Říkám tomu vratná vstupenka do dětství, návrat do školních lavic. Té se nevyrovná ani předražená vstupenka u Sazka arény na Madonnu či  bůhví jakou celebritu.

Na letošní setkání, které slavilo čtvrtstoletí od našeho rozloučení se školou, jsem měla mnoho důvodů přijít. Sice jsem nejela se svojí sestrou-dvojčetem, ale za to jsem mohla všem říct, že se jí narodila téměř po dvaceti letech vytoužená holčička. Rovněž, že jsem utekla hrobníkovi z lopaty, a přežila těžkou operaci a snad nemoc samotnou.

Zahloubaná do všeho, co řeknu a neřeknu, jsem vpůli cesty potkala svoji dobrou kamarádku, o které vím, že měla dva dospívající syny. Povídaly jsme si, a já jí hned: ,,A  víš, že moje sestra má..." a ona, že si myslela, že ona bude ta, která má nejmladší holčičku, a já hned s údivem: ,,Cože, ty máš  do třetice holku? A Vendulku? No to je krásný! Dva kluky a holku, úžasný!"
Nevím proč jsem dodala: ,,Ale co, i kdyby to byl kluk, hlavně že jste všichni zdraví!"

Na svůj dovětek jsem si nevšimla její zasmušilé tváře, protože její slova patřila jenom Vendulce. Co všechno umí a neumí. To mi došlo později, když jsem si doma přehrávala všechno pozpátku.

Celý večer jsme seděly vedle sebe. Spolužáci i setkání bylo jako  úžasné a slíbili jsme si brzké shledání včetně naší třídní, která se vždy účastní. Nechybělo focení, a přitom jsme si dávali dnes již rozšířené mailové adresy, na něž jsme rozesílali fotografie.

Byla jsem mezi zdatnými fotografy a rozesílateli, a tak jsem si s každým ještě osobně popovídala mailem. Jedna spolužačka, též blízká kamarádka té, s níž jsem se celý večer bavila, a ona seděla vedle nás, mi napsala, že to asi nevím, ale že tu holčičku má proto, že se jí zabil starší syn v autě. Odešel a nikdy se nevrátil. Nemohla se z toho dostat, a tak jí poradili, že jediné východisko je mít ještě jedno dítě.

V tu chvíli bych se nejraději propadla do země. Ta moje slova, že i kdyby  třetí byl kluk, hlavně že jsou všichni zdraví...?!

Napsat a omluvit jsem se jí nemohla, protože do bolavých míst se nepíchá. Pochopila jsem jenom, že proto se o nikom jiném nebavila. Bolest jí nic jiného nedovolila.

Mám v sobě pocit hořkosti, že jsem hlupák, ale žiji daleko od domova, a nic se ke mně nedoneslo. Věděla to, a věřím, že mi nic za zlé nemá. Ostatně se ukolébávám myšlenkou, že kdyby to tak bylo, neseděla by celý večer právě se mnou.

Těším se na příští sraz. Přijdu jako vždy. Nebudu se červenat, ani ptát o nic víc. Vendulka už bude velká holka, a moje neteř, mojí sestry dcera, také. Takže budu moci přijít i se svou sestrou dvojčetem. Hovor určitě nebude brát konce. Umíte si představit, když se sejdou dvě matky s malými holčičkami, a ještě k tomu stejně starými.

Je čas třídních srazů, ať jsou pro Vás všechny ty nejkrásnější!
                                                                                                         Ema K.


Děkujeme za krásný, i když trochu smutný příběh. Snad se Vám také příští třídní sraz vydaří...

A co Vy, ženy-in? Co jste zažily na třídních srazech? Jak se změnili Vaši spolužáci? Vydržela Vám školní přátelství? Napište nám své příběhy na redakce@zena-in.cz!

   
13.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] edith1975 [*]

    smutné, ale četlo se to hezky.

    superkarma: 0 13.10.2006, 21:13:51
  2. avatar
    [2] Maca.M. [*]

    ..."milá spolužačko"???!!!! Promiň oslovení,ale tvůj článek hezky začíná, i mně naběhne mráz po zádech,a čím jsem starší tím víc, když se objeví v mé schránce dopis s tímto oslovením!
    Jak léta přibývají, člověk se na srazech dozvídá i, bohužel, ty smutné zprávy.
    "VRATNÁ VSTUPENKA DO DĚTSTVÍ S NENÁVRATNÝM ŽIVOTEM"!!!

    superkarma: 0 13.10.2006, 17:13:20
  3. avatar
    [1] átéčko [*]

    Trest boží je to! Když vytáhli spolužáci alba, prchla jsem ven, tváříce se, že jsem kuřačka...

    superkarma: 0 13.10.2006, 12:36:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme