Příjemný den, redakci a ženám-in.

Dnes již pro mne není aktuální víkend pro sebe, být chvíli sama.
Jsem v plném invalidním důchodu, tím pádem je mi již jedno, zda je víkend, či pracovní den.
Musím se přiznat, že ten krásný pocit, že je pátek a volný víkend mi chybí.
Během svého života jsem víceméně pracovala turnusově, tudíž volný víkend jsem měla pouze dvakrát do měsíce.
Několikrát jsem si přála mít volno jenom pro sebe, ale všechny ženy-in to znáte, když jsou děti, nějak to nejde dohromady.
Ráda jsem navařila, napekla něco dobrého, jezdila s dětmi na výlety.
Nejhezčí víkendy byly, když jsme od jara do podzimu jezdili ke strýci na venkov.Měl statek a veliký dům, pro děti ráj a moje touha po venkově se vždy alespoň na chvíli uspokojila.
Ty nádherné chvilky se vždy pokazily nedělním ránem, kdy začaly přípravy k odjezdu, ale zároveň mě uklidňovalo vědomí, že zase za dva týdny přijedeme.
Děti odrostly, strejda umřel a bylo po všem.
Zůstaly jenom vzpomínky a fotografie, na které se ráda podívám a s velikým smutkem v srdci, slzy neudržím.Nedá se nic dělat, život už je takový.
Věřte nebo ne, ale tak ráda bych si to vše zopakovala i bez touhy být o víkendu sama.
Opět se vrátím k mému oblíbenému panu Werichovi:život plyne jak voda........

Věrulinka


Milá Věrulinko,
ani nevíte, jak moc bych vám přála vrátit na chvíli čas.
Asi jsem sentimentální, ale vy mě vždycky dojmete...

Reklama