Bulvár

Vrátila jsem matce facku

Přečtěte si zajímavý příběh čtenářky s nickem SStream, která se odhodlala bránit.

Bita jsem byla, především za pozdní příchody. Byla jsem snílek, který byl schopný sedět třeba hodiny schovaný za barákem a pozorovat nebe, kytky, ptáky... Pokaždé, když jsem věděla, že jsem nesplnila regule, jsem se rodičů bála natolik, že jsem ze sebe nebyla schopna vypustit slovo. Neřekla jsem jim, co jsem kde dělala, což byl možná kámen úrazu. První pokusy a vysvětlení mého světa byly spíš předmětech výsměchu a odpovědí typu: co to na mě hraješ? Nedokázali uvěřit, že zrovna já, krev jejich krve jsem přecitlivělé dítě trpící úzkostí.

Já jsem věděla, že jsem byla bita neprávem (byla jsem přece u baráku) a oni umírali strachy, kde jsem a měli za to, že si z nich prostě dělám legraci a nemám nejmenší tendenci dodržovat jakákoliv pravidla – prostě se jim vysmívám.

Jednou mi mamka řekla, že za pravdu se přece netrestá. Tak jsem se jí to jednou pokusila říct - seděla jsem na zahradě a nedělala jsem nic, prostě nic. Nevěřila mi a stejně jsem dostala výprask. Od té doby se ve mě hromadila zloba a ublíženost. Trpěla jsem především tím, že jsem se nedokázala bránit. Prostě jsem jen přišla a s tepovou frekvencí kosmických čísel jsem čekala, až to bude za mnou. S časem se k vyúčtování přidávala také starší sestra (o 8 let), která měla za úkol se o mne starat. Když úkol nezvládla, byla trestaná dvojnásob, takže motivace tam rozhodně byla.

Když se na to dívám zpětně, z úhlu pohledu pozorovatele bylo jejich jednání možná i pochopitelné. Nemluvila jsem s nimi a nepokoušela jsem se nijakým způsobem obhájit. Pokud už ze mě něco vypadlo, bylo to v afektu té největší zloby a odporu, a nebyla to zrovna hezká slova.

Dohru to mělo velmi zajímavou. V hloubi své dětské duše jsem se zapřísáhla, že jakmile to bude možné, začnu se bránit (fyzicky). Zrovna moc vyspělé ani normální to není….to mi tehdy moc jasné nebylo.

Pomsta na sebe nedala dlouho čekat. Už na základní škole jsem se nechala zapsat do speciálních kroužků sportovní výchovy, začala jsem běhat, doma posilovat. Moje krédo bylo – když to nezvládáš slovně, musíš to zvládnout jinak.

A přišel den D. Ve škole jsem byla poslední ubožák a tak si na mně spolužáci rádi vybíjeli svou energii. S odtržených uchem aktovky a bez průkazky MHD, kterou jsem marně hledala v útrobách školních šaten, jsem dorazila domů. Samozřejmě pozdě. Po prvním dotazu „kdes byla?“ mi tep opět stoupl, nedokázala jsem dýchat a před očima jsem měla rudo. Nedokázala jsem odpověděť. Ani slovo. Přiletěla první, druhá. Začala jsem funět jako španělský býk. Poprvé jsem to vrátila. A snad poprvé v sobě našla odvahu to všechno říct, vykřičet. Od toho okamžiku se všechno otočilo o 180 stupňů. Mamka zašla do školy, snad poprvé zjistila, co jsem skutečně zač. Už se mě nikdy nikdo nedotkl, ani z řad spolužáků.

Touha po pocitu vlastní hodnoty a síly mi však zůstala a „return“ jsem ještě využila. Můj bývalý se rozhodl mi ukázat, kdo má navrch. Vrátila jsem se z výletu a měla jsem dostat za to, že jsem mu nebrala telefon a neodepsala na smsky. Jeho první projev chorobné žárlivosti a agresivity jsem zvládla alespoň dle mého na jedničku a to tak, že jsem mu přerazila nos a zlomila žebro. Odvezla jsem ho následně do nemocnice a dala mu sbohem

Dovětek na závěr – s rodiči vycházím skvěle a jsem do jisté míry i vděčná za ty začátky, možná bych bez nich zůstala úzkostlivá nesvéprávná chudinka do konce života.

SStream

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Obdivuji vaši odvahu se matce postavit. Je vidět, že to přineslo své ovoce.

Co tomu říkáte, milé ženy-in? Měly jste někdy chuť vrátit rodičovi facku? Napište nám také svůj zážitek na dnešní téma.

redakce@zena-in.cz

 

   
02.03.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Avilo [*]

    Hmm, děkuji za hodné a chápavé rodiče....zajímavé a pravdivé je, že děti, které jsou bité rodiči, si pak vybírají i manžely tyrany...nepochopím, já si naštěstí vybrala skěle ... chlap si nemá co vyskakovat...Sml16

    superkarma: 0 03.03.2010, 04:22:17
  2. avatar
    [13] kareta [*]

    SStream — #12 Sml52Sml52

    superkarma: 0 02.03.2010, 14:29:10
  3. avatar
    [12] SStream [*]

    kareta — #9 aneb: "jak Váš manžel zemřel?" "nešťastnou náhodou, krájela jsem cibuli, překvapil mě a nedopatřením se tělem opřel o nůž. Celkem šestkrát" Sml30

    1. na komentář reaguje kareta — #13
    superkarma: 0 02.03.2010, 14:27:59
  4. avatar
    [11] Májík [*]

    ifulinkaa — #10 no já jsem blíženec a jak by ti mé okolí potvrdilo,neznají ukecanějšího tvora Sml30, i můj muž tvrdí,že jsem ho před těmi x lety prostě ukecala Sml30

    superkarma: 0 02.03.2010, 13:50:29
  5. avatar
    [10] ifulinkaa [*]

    Ditulin — #6 jsi si jistá,že blíženec je užvaněný? mám doma muže blížence a ten,když má potíž,tak se nebaví s nikým  a řeší to sám

    1. na komentář reaguje Májík — #11
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:44:53
  6. avatar
    [9] kareta [*]

    SStream — #7 já na férový boj s mužem nemám fyzické dispozice, musela bych ho podřezat nebo zastřelit, rány pěstí ode mne by si asi ani nevšimlSml54

    1. na komentář reaguje SStream — #12
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:27:31
  7. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    Ditulin — #6 ...to jsou ti blíženci...to my Lvice s ascendentem ve Lvu prostě potřebujeme rázná řešení. Kdo uteče vyhraje Sml30

    superkarma: 0 02.03.2010, 13:18:47
  8. avatar
    [7] SStream [*]

    kareta — #5 tenkrát jsem se sobě hodně věnovala, chodila jsem plavat třikrát do týdne, zkusila jsem i pár tréninků kickboxu (po těch jsem ale nebyla schopna ani sejít schody hihi), veslovala jsem...  jj, zlaté časy mladých let Sml24

    1. na komentář reaguje kareta — #9
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:16:18
  9. avatar
    [6] Ditulin [*]

    No z toho bychom si měli vzít ponaučení my, rodiče. Děti mluví pravdu, já osobně se snažím vytvořit s dětmi komunikační vztah (ostatně jsem užvaněný Blíženec). Pokud by za mnou dítě přišlo, že leželo na zahradě a nic nedělalo třeba 3 hodiny, snažila bych se to rozvést - jak dlouho tak vydržíš, co se ti na tom líbí, jaký máš potom pocit (načerpání sil, vnitřní uspokojení???) .... Já bych byla zvědavá a snažila se dítě rozmluvit, i kdybych nevěřila, že mluví pravdu, ale právě těmi dodatečnými otázkami bych asi pochopila, že nelže.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #8
    2. na komentář reaguje ifulinkaa — #10
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:07:07
  10. avatar
    [5] kareta [*]

    SStream — #4 pane jo, ty máš ale ránuSml52

    1. na komentář reaguje SStream — #7
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:06:38
  11. avatar
    [4] SStream [*]

    kareta — #1 bylo to pěstí, asi neměl moc pevné kosti Sml30 přiznám, že jsem chytla první, oko jsem měla borůvkově zelené ještě dlouho... Jsem ale ráda, že se to stalo, člověka nepoznáš ani po letech.. Bůh ví, jak bych reagovala kdybych bydla vdaná, nedejbože, kdybych měla děti...

    1. na komentář reaguje kareta — #5
    superkarma: 0 02.03.2010, 13:03:15
  12. [3] lleennaa [*]

    kareta — #1 myslím, že to byla velmi dobře mířená rána Sml67

    superkarma: 0 02.03.2010, 12:55:54
  13. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Dám to přečíst manželovi, až zase bude mít hemzy, proč si neberu sebou telefon...muhee

    Moc pěkné:)

    superkarma: 0 02.03.2010, 12:55:30
  14. avatar
    [1] kareta [*]

    Sml67cos na něj vzala? Kladivo?Sml30

    1. na komentář reaguje lleennaa — #3
    2. na komentář reaguje SStream — #4
    superkarma: 0 02.03.2010, 12:50:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme