Je tedy již pár dnů, co jsem zpět, ale dnes prvně po návratu edituji, tak vám přináším alespoň část svých pozitivně krásných emocí skrze fotografie.

Naše výprava mířila do nejsevernějšího národního parku Finska zvaného Lemmenjoki. Letěli jsme do Helsinek a dále na nejsevernější letiště Finska do  Ivala.

Měli jsme s sebou zásoby jídla  na deset dní, stan a věděli jsme, že v parku je pár otevřených samoobslužných chat, kde budeme moct přespat.

O celém podniku jsem vedl deník, a pokud nebudu líný, tak vám jej brzy předložím ke zhodnocení.

Jako ochutnávka pár fotografií

1. Má maličkost

Radek Kříž

2. Můj kamrád Michal Protivanský, pes a fotograf.

Michal Protivanský - pes a fotograf

3. Typický pohled na krajinu zvaný šedivák

Národní park Finska Lemmenjoki

4. Také typický pohled – ten, kdo šel první, prorážel cestu panenským sněhem, neboť cesty tam až na výjimky nejsou značené ani projeté.

Národní park Finska Lemmenjoki

5. Kvůli dvěma metrům prašanu v lesích jsme zkoušeli na některé chaty dojít ve sněžnicích a s baťohem na zádech. Pulky se prašanem nedaly táhnout.

Národní park Finska Lemmenjoki

6. Cestou jsme potkali nemálo sobů a dokonce dvě losice. Tihle jsou domestikovaní a nejsou divocí. Foceno blízko lidských obydlí…

Národní park Finska Lemmenjoki - sob

7. Polární zář byla v podstatě každý den, kdy bylo jasno. Bohužel ty nejkrásnější nemáme vyfocené, protože pod -30 nám zamrzal foťák. Ale i ty, co se nám podařilo vyfotit, stojí za to.

Národní park Finska Lemmenjoki

8. Tohle je nám nejmilejší chatka. Došli jsme k ní za tmy, po deseti hodinách extrémně náročné chůze v teplotách pod -30 a navíc lehce namočení, protože se pod námi bořil led na jezeře.

Národní park Finska Lemmenjoki

Pokud znáte někoho, kdo by se tam chtěl podívat, ať se na mne klidně obrátí, rád předám zkušenosti…

Reklama