Život je určitě nejlepší učitel. Má poslední lekce slušného chování byla ovšem poněkud drsná.


Pokaždé, když se někde objevila reklama na inkontinenční pomůcky, nezapomněla jsem utrousit vtipnou poznámku nebo se aspoň v tichosti ušklíbnout. „To se mi stát nemůže,“ opakovala jsem si při své mladistvé aroganci, která měla být už brzy vytrestána.

 

Ten den mě od rána bolely ledviny. Po cestě do práce jsem došla k závěru, že se potřebuji „pročistit“. Koupila jsem tedy minerálku, na jejímž obalu stálo: Působí blahodárně proti zadržování tekutin v těle. To je přesně to, co hledám.

 

Čas na svou minerálku jsem si našla až ke konci pracovního dne. S úderem sedmé jsem seběhla do šatny. Už jsem se chystala k odchodu, když se pojednou ozvaly ony blahodárné účinky. V přesvědčení, že dvacet minut, než dojdu domů, mi neublíží, jsem veškeré působení zázračné tekutiny ignorovala. Prvních pět minut se mi dařilo myšlenku na rozpínající se měchýř celkem úspěšně potlačit. Začalo pršet, nateklo mi do bot, ale byla jsem statečná. Přidala jsem do kroku a v batohu mi začala zlomyslně šplouchat nedopitá voda. Můj pohled nejednou spočinul na blízkém křoví, na kterém teprve vyrážely pupeny. Musela jsem se smířit s myšlenkou, že za tyhle keře se opravdu nic neschová.

 

Během chvilky jsem stála ve výtahu a netrpělivě přešlapovala. Cesta do čtvrtého patra najednou trvala třikrát déle. Když jsem už poskakovala u dveří, jako na potvoru žádný klíč do dveří nepasoval. V duchu jsem klela, ale nebylo to nic platné, vyšlo to až na pátý pokus. V botách jsem vběhla dovnitř.

 

Už jen pár metrů mě dělilo od místa, po kterém jsem teď toužila ze všeho nejvíc. Už už se má ruka natahovala ke klice a zrovna v tu chvíli mě začalo v nose cosi lechtat. „Ne, ne, ne! Vydrž!“ přikazovala jsem si. Smítko prachu bylo silnější než já. V následující vteřině přišlo kýchnutí, rychlé stažení břišních svalů a první projev počínající inkontinence.  

Ode dveří mě sledoval pes, který byl vždy za každou loužičku patřičně potrestán. V jeho očích jsem nikdy předtím neviděla takový výraz spokojenosti a zadostiučinění jako dnes. Z jeho pohledu doslova znělo pohrdavé: „Vrať se do plenek!“

 

Za loužičky už psa netrestám, bojím se, že by mi to vrátil při první příležitosti. Reklamám se už nesměji, raději pravidelně posiluji svaly pánevního dna. A hlavně pořádně utírám prach...
Reklama