V rámci České republiky by cestování a pobyt neměl být větší problém. Stále roste počet ubytovacích zařízení, která umožňují za příslušný peníz navíc zvíře ubytovat.

Hodláte-li ale se zvířetem vyjet do zahraničí, je situace komplikovanější. Z důvodu ochrany před šířením vztekliny mohou podle nařízení Evropského parlamentu v rámci zemí EU psi, kočky a třeba fretky od října 2004 cestovat pouze s mezinárodním průkazem pro malá zvířata.

Váš veterinář vám jistě ochotně sdělí, co je potřeba zvířeti prohlédnout a napíchat.

Jestliže se zvířetem zamíříte do zemí mimo EU, pak Bůh suď, protože tady má každá země své vlastní podmínky a je nejlepší se informovat na českém zastupitelství toho státu.

Z mého pohledu je ovšem asi nejjistější nechat svého čtyřnohého průvodce životem raději doma.

Alespoň je to jistota, že o něho nepřijdete vskutku kuriózním způsobem jako pán, jehož zvláštní, tragikomický příběh bych vám ráda vyprávěla.

Vrať mi Archibalda, ty ptáku!!!

Vezměte si svého „papírového“ miláčka z prvotřídního chovu s sebou na dovolenou například do Chorvatska, ale rovněž si vezmete vodítko, a ať vás ani nenapadne venčit ho na poli, kdesi u dálnice, pár kilometrů za hranicemi. Abyste mu nezamávali jako pan Zdeněk.

nI vyrazil zmíněný muž středního věku s manželkou a dvěma dětmi za mořem a teplem.

Jsa stejně jako jeho rodinní příslušníci citově vázán na rozkošného Yorkshirského teriéra za rozkošných 16 000Kč, nemyslel ani chvíli na to, že by tříletého Archibalda svěřil někomu cizímu do rukou.

Vyběhal potřebná povolení, naočkoval psíka proti neduhům a předpisově jej odčervil.

„Bude se ti tam líbit, Árčí,“ slíbil mu večer před odjezdem.

Zdali měl psík pověstný šestý smysl a raději by zůstal doma, se nikdy nedozvíme.

Pokud ano, měl to říci včas.

Cesta ubíhala v poklidu, děti pojídaly připravenou svačinu a sem tam daly zobnout i Árčímu, byť jeho jídelníček byl nbedlivě střežen. Je to přece chovný pes, vítěz několika výstav.

Pár kilometrů za hranicemi se chytrý psík dožadoval přestávky nutné k vykonání potřeby. Všem tím udělal radost. Protáhnou se a budou pokračovat.

Zastavili u pole na malém odpočívadle.

Děti vyskočily z vozu a spolu s Archibaldem, který poslušně vykonal hned dvě potřeby, vesele poskakovaly v nevysoké, blíže neurčené obilnině.

Srdcervoucí řev psa a mladší dcery narušil rodinný piknik.

oKonsternovaná rodina následně bezmocně sleduje stín křídel dravce, který, jak už to tak dravci dělají, zcela nenápadně se střemhlav snesl z výšky, uchopil vyhlédnutou kořist, v tomto případě bohužel nebohého jorkšíra, a mizel nad blízkým lesíkem.

Tatínek ze sebe sice vyrazil ještě zoufalé: „Vrať toho psa zpátky, ty šmejde!“ a „Pusť to!! Fuj!“, ale sám nevěřil v účinek svých povelů.

Dravci holt loví. A je jim evidentně úplně ojedinělé, zda se jedná o králíka, nebo drahého psa. Velikost odpovídá normám kořisti a v hnízdě čeká několik hladových mláďat.

Já vím. On ten příběh vlastně není vůbec veselý.

Musím ale přiznat, že byť mě v momentě, kdy mi byl vylíčen, bylo líto jak psíka, tak i poškozené rodiny, usmát jsem se musela.

Je to tragikomické.

Představte si, že jdete vyvenčit psa, a on vám ho klidně odnese pták.

A neuděláte nic. Není kam si stěžovat, koho obvinit, kde se odvolat.

Je to příroda. Je to součást našeho života, a my jsme součástí jí.

Nezbývá nám než ji respektovat a mít malé teriéry v polích prostě na vodítku.

Reklama