Vztahy

Vrací se ke mně ze záhrobí

 

Dvojčata se spokojeně batolila na zahrádce, já lenošila v zahradní houpačce a vystavovala své tělo letnímu slunci. Byl 7. červenec a byl to ten typ dne, kdy jste tak úžasně líná a ospalá jako kočka.... ten typ dne, kdy poslední, co chcete, je pustit se do nějaké práce...

 

Pozorovala jsem kluky, jak se snaží kutálet s míčem, vnímala jsem jejich pištivý smích a bylo mi opravdu dobře. Vychutnávala jsem si letní den plnými doušky, a když mi zazvonil mobil, měla jsem co dělat, abych se donutila vstát z pololeže a dojít ke stolku, kde vrněl a vyzváněl tento – někdy nenáviděný – vynález.

 

Donutila jsem zvednout ruku a zmáčknout tlačítko „Přijmout hovor“.

Jeden pohyb rukou, jeden pitomý hovor a z fantastického dne se stal nejhorší den mého života.

 

Na druhé straně sluchátka na mě promluvil jakýsi záhadný hlas...
Policie?
Proč mi volá policie?

Proč se ptá, zda je Petr můj manžel???

Nehoda? Jaká nehoda?

 

Myšlenky mi vířily hlavou jak vodní tornádo. Nebyla jsem schopna souvislé věty, nebyla jsem schopna vstřebat informace, které se donesly k mému mozku.

 

Jediné co si pamatuji, je, že jsem stála dokola opakovala: A můj muž je zraněný? Můj muž je zraněný?
Byla jsem jak kolotoč, který neumí nikdo zastavit.

 

Můj muž nebyl zraněný. Můj muž byl mrtvý.

Jel na schůzku s klientem a řidič protijedoucího auta usnul za volantem.

 

Jedna vteřina, jeden okamžik a život se vám rozsype na tisíc kousků, na milión střepů.... Dívala jsem se na ty střepy, pozorovala jsem svůj život do okamžiku, než zazvonil telefon, a nedokázala jsem pochopit, že už nikdy nebude nic jako dřív.
Už nikdy nebude můj život takový, jako do chvíle, než jsem zvedla ten mobil.

 

Zůstalo by vše stejné, kdybych ten telefon nezvedla??? I takovéto nesmysly se mi honily hlavou.

 

Následující dny by se daly popsat jen slovy: bolest, pláč, naděje – naděje, že je to jen krutý omyl, nebo zlý žert.
Ještě v den pohřbu jsem věřila, že za sebou uslyším „Miláčku, co se děje? Vypadáš hrozně!...“ Já se otočím a uvidím Petra, jak s nechápavým pohledem zírá na mou zoufalou tvář.

 

Věřila jsem marně. Některé věci jsou zkrátka pravdou pravdoucí, byť jsou sebevíc děsivé, sebevíc bolestivé.

 

Dvojčata si odvezli rodiče a já, zavřená v našem bytě, přemýšlela o své budoucnosti.
Co budu dělat?
Jak budu žít?

Co dál?
Existuje v mém případě ještě vůbec slovo budoucnost?

 

Ne, cítila jsem jen prázdno a pusto. Stala jsem se vyschlou řekou bez jakýchkoli pocitů a emocí.

 

Dva, možná tři dny po pohřbu jsem jen ležela, zírala do stropu a měla chuť to také zabalit.
Přemýšlela jsem, zda je lepší vyskočit z okna, nebo sníst prášky....

 

Byly to myšlenky zoufalého člověka a pochopitelně kdesi hluboko ve mně stále žila duše plná lásky k našim synům.

Zůstali tu dva drobečkové, kteří mě potřebovali a kterým jsem nemohla odejít i já.

 

Nevím, kdy jsem poprvé zaznamenala, že Petr neodešel, že je tu se mnou.... Nedokáži si vybavit, kdy se mi v noci začaly zdát ty živé sny a já opět mohla být se svým mužem.

 

Noc co noc jsme se potkávali ve snu, během dne jsem cítila jeho vůni v místnostech, občas jsem ucítila letmý dotek, pohlazení, na kůži....

Má touha, mé přání, aby tu byl se mnou, přerostlo v jistotu.

 

Nevidím ho, není tu se mnou jako před nehodou, ale neodešel.

Tato myšlenka, tato jistota mě postavila na nohy, dala chuť do života. Do nového života se svým mužem, kterého sice nevidím, ale cítím ho u sebe, vím, že nás neopustil.

 

Od jeho smrti už uběhly dlouhé dva roky a Petr tu je stále s námi.
Stále přichází ve snech, stále občas vidím v bytě jeho mihotavý stín, stále se dvojčata řehtají a natahují ručičky do středu místnosti, kde sice není nikdo vidět, ale jejich tatínek tam stojí a dělá na ně opičky.

 

Rodina i přátelé mě začínají nutit k tomu, abych si našla partnera, abych začala nový život... netuší nic o tom, že přesto, že je Petr po smrti, je tu stále s námi.

 

Nemám v úmyslu si někoho hledat.

Jednak mám stále po svém boku člověka, kterého miluji celým svým srdcem, a jednak se děsím toho, že ve chvíli, kdy by se v mém životě objevil někdo jiný, Petr by už neměl potřebu, důvod, tu nadále zůstávat.

 

A já nechci o svého muže přijít podruhé....

   
13.06.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [90] gullinka [*]

    citim s tebou a vim o cem tady pises...Muj pritel v rijnu zemrel v nemocnici po autohavarii. zustala mi tady po nem 7leta dcera.Nedokazu se porad smirit s tim ze uz ho nikdy neuvidim....

    superkarma: 0 16.06.2005, 18:58:08
  2. avatar
    [87] Machilka [*]

    superkarma: 0 14.06.2005, 10:11:22
  3. [84] Jitka-x [*]

    Dějí se různé věci a proč tomu nevěřit? Pokud svého muže vedle sebe alespoň cítíš, tak proč si hledat někoho jiného? Kde máš jistotu, že to nebude jen nějaký příživník, který ani nebude mít rád tvé děti? O jiném muži začni uvažovat, až přestanou tvé sny a potom hledej s rozvahou. Hodně štěstí.

    superkarma: 0 14.06.2005, 06:27:56
  4. avatar
    [82] Kekka [*]

    Šárko, přeji ti hodně síly.

    superkarma: 0 13.06.2005, 22:49:30
  5. avatar
    [81] Vivian [*]

    superkarma: 0 13.06.2005, 22:34:12
  6. avatar
    [76] Julča [*]

    Šárko,hodně

    superkarma: 0 13.06.2005, 19:51:47
  7. avatar
    [75] sara.l [*]

    Eva_Fl: zrovna před chvilkou mě to došlo ..dneska není můj nejbystřejší den

    superkarma: 0 13.06.2005, 19:33:48
  8. avatar
    [74] Eva_CZ [*]

    sara.l: myslim, ze to patrilo Sarce - pise bez diakritiky....

    superkarma: 0 13.06.2005, 19:26:22
  9. avatar
    [72] sara.l [*]

    slun.i.cko: já ho tady,ale nedržím,odešel už před 10 lety..takže proto se už dívám na všechno s velkým nadhledem vím,že je to těžké,že to bolí,ale na prvním místě jsou opravdu děti a myslím,že dva roky na truchlení by mohly stačit a Šárka by měla začít žít...tím nemyslím hledat dětem náhradního otce,ale prožívat přítomnost a ne minulost..takhle z toho ještě onemocní a děti by přišly o rodiče oba ...já vím proč můj manžel odešel a pokud pomáhá tak zřejmě synovi

    superkarma: 0 13.06.2005, 17:53:47
  10. avatar
    [70] sara.l [*]

    Šárko..naše babička vždycky říkavála...mrtvý k mrtvému a živý k živému..něco na tom pravdy určitě je...máš dvě děti a musiš myslet především na ně...jinak to vypadá,že jsi velký sobec...nezlob se,ale život jde dál..taky mě zemřel manžel,byl mladý a neumím si představit,že bych s malým klukem žila pořád v minulosti,prostě jdeme dál a čas každou duši trošku zahojí a bolest už není tak silná..bojuj

    superkarma: 0 13.06.2005, 17:25:49
  11. avatar
    [69] kemy [*]

    Amálie: znam spoustu dětí žijících jenom s mámou, který sou šťastný a znam spoustu dětí majících "náhradního" tatínka, kterýho nenávidí...

    superkarma: 0 13.06.2005, 16:50:31
  12. avatar
    [68] bookcase [*]

    smutné čtení....ale moc hezky napsané. Duše zemřelého je s námi, pokud na něj myslíme a nechceme ho propustit. Teprve až se se smrtí smíříme, pak duše dotyčného může odejít. Píše o tom Břetislav Kafka. Šárko, držím palce tobě i dětem, vím, že na svého muže nezapomeneš nikdy, ale nepoddávej se smutku úplně. Nebraň se novému vztahu, určitě potkáš někoho hodného, kdo bude mít rád tebe i dvojčata a s kým můžeš strávit svůj život.

    superkarma: 0 13.06.2005, 16:34:07
  13. avatar
    [67] 1567 [*]

    Evča:děkuji, když víš, že nejsi druhému člověku lhostejná, že cítí s tebou, tak i to hodně pomáhá...díky všem

    superkarma: 0 13.06.2005, 15:42:56
  14. avatar
    [66] 1567 [*]

    sara.l: moc ti děkuji a vážím si toho

    superkarma: 0 13.06.2005, 15:39:21
  15. [65] Zdenka04 [*]

    opr, najdeš

    superkarma: 0 13.06.2005, 15:24:18
  16. [64] Zdenka04 [*]

    Šárko už tu řekly holky ,že musíš začít žít a né pomalu umírat ,musíš pro své děti udět víc než vzpomínat to můžeš taky ,ale měli by mít tátu opravdu držím palce ať nejdeš toho pravého pro sebe i kluky určitě je tu někdo kdo bude rád mít s tebou velkou rodinu věř je to tak žít se má a musí

    superkarma: 0 13.06.2005, 15:23:16
  17. avatar
    [63] kubikm [*]

    Amálie: taky jsem to říkala, myslet na děti...ti kluci přeci potřebuji kompletní rodinu

    superkarma: 0 13.06.2005, 15:10:14
  18. avatar
    [62] Meander [*]

    Fiona:

    superkarma: 0 13.06.2005, 14:30:16
  19. avatar
    [61] Meander [*]

    Fiona:

    superkarma: 0 13.06.2005, 14:30:02
  20. [59] bejby [*]

    Hhodně ..A přeji aby jste potkala toho nej,nej hodnějšiho.. pro Vas a kluky.

    superkarma: 0 13.06.2005, 13:58:17
  21. avatar
    [58] mamina [*]

    Krásný článek, obrovská bolest. Šárko, Petr ti pomohl přežít a ty bys ho měla nechat jít. Měla bys sobě i vašim dětem dopřát normální život.
    V naší mysli se dějí velké věci, kterým nedokážeme tak úplně porozumnět. Tohle do toho rozhodně patří. Můžeme je prožít všichni, ale většinou je poznají jen lidé velmi citliví nebo lidé, kteří mají za sebou podobný velký žážitek.

    superkarma: 0 13.06.2005, 13:57:40
  22. avatar
    [56] Amálie [*]

    violka: a co Šárky děti, na ty se taky ohlížet nemá? Potřebují chlapa v rodině, aby si nenesly do života trauma. Navíc veselá a radující se máma s novým tátou jim dá o mnoho víc, než smutná a osamělá maminka lovící duchy. A věřte, že čim menší dítě, tim víc vycítí !!!

    superkarma: 0 13.06.2005, 13:18:36
  23. avatar
    [55] Evča [*]

    1567: ať to bolí míň

    superkarma: 0 13.06.2005, 13:15:54
  24. avatar
    [54] violka [*]

    Krásný i když smutný článek. Máš teď svůj svět a nech si ho, však on se tvůj život zase někam posune a ty uvidíš, jestli někoho poznáš, někoho,kdo ti nahradí tvého manžela. Sama se rozhodneš. Nedej na nikoho, jen sama na sebe a své pocity.

    superkarma: 0 13.06.2005, 13:03:56
  25. avatar
    [53] Delli2 [*]

    Šárko, vím, že je to těžké, ale musíš si uvědomit, že tvůj manžel opravdu odešel... Vázat se na někoho, kdo je mrtvý, opravdu není to nejlepší pro tebe ani pro tvé děti. Tímhle se snažíš utéct před realitou. Podle mě bys měla opustit byt, ve kterém bydlíš a najít si jiný, který by ti tvého zesnulého manžela nepřipomínal...Vím, že je to moc těžké, ale zkus se nad tím zamyslet..... Jinak držím palečky, ať se ti vše daří...

    superkarma: 0 13.06.2005, 12:50:02
  26. avatar
    [50] sara.l [*]

    1567: moc ti držím palečky ať ta hrozná bolest aspoň trošku otupí

    superkarma: 0 13.06.2005, 12:42:33

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [49] kubikm [*]

    ono trvá, než se člověk s takovou ránou vyrovná...ale myslím, že není dobré se uzavírat - vždyť tvoje děti potřebují tátu, který by je pochoval, vzal na koně, a nebo jen tak s nimi blbnul...jsou malí, na tátu si nepamatují...můžeš jim jednou o něm vyprávět, ale teď by bylo načase jim nějakého najít...

    jak psala Kaca, právě o tom byl dneska film, i jemu trvalo zhruba 2 roky, než se smířil s tím, že jeho žena už není...a konečně zaregistroval, že má dceru, které by svými úniky neměl brát i otce...

    superkarma: 0 13.06.2005, 12:41:03
  2. avatar
    [48] catcat [*]

    Šárko, vzpomínky jsou jedna věc a potřeba fyzické lásky a každodenní pomoci věc druhá. nNo, jestli Ti stačí manžela jen občas vidět a vědět, tak to pak není rady...

    superkarma: 0 13.06.2005, 12:32:19
  3. avatar
    [47] 1567 [*]

    Já tě plně chápu. Je to měsíc,co mi ve spánku zemřel jediný syn, který si na nic nestěžoval. Nemohla jsem tomu věřit, že mi zemřel. nemohu tomu uvěřit do dneška, i když je to hrozná pravda a tu bolest nikdo nepochopí, kdo to nezažil. Také se mi občas stane, že se mi doma připomene, třeba spadlo srdíčko z pouti, co mi věnoval, které bylo dobře zajištěné, a pak jsem si ulomila zub. Tak jsem si říkala, že mě na to upozornil, že se něco stane. Já vím, že to jsou náhody,ale bolest a vzpomínky na milovaného člověka vás ovlivňují i v myšlení a předtuchách. Snad naše bolest časem přebolí,ale nikdy je ze svého srdce nevymaníme.

    superkarma: 0 13.06.2005, 12:15:13
  4. avatar
    [46] Amálie [*]

    Hmm, nechápu ulpívavost na mrtvých. K čemu to je? Přece musíš věřit sama v sebe, protože jak ses už jednou přesvědčila, když dojde na nejhorší, je na to člověk vždycky sám. Hlavu vzhůru, propust mrtvé do nebe a začni koukat po pořádné budoucnosti, po partnerovi pro sebe a chlapa pro kluky. Jsou malí a potřebují mužský model rodiny jak sůl.

    superkarma: 0 13.06.2005, 12:03:26
  5. avatar
    [45] Eva_CZ [*]

    *Kotě*: nebo jestli si to Šárka jenom představuje, nemyslíš


    Presne tak. Myslim. A proto si myslim, ze by mela tohle vsechno povedet psychologovi.

    superkarma: 0 13.06.2005, 11:59:37
  6. avatar
    [44] Kocicka [*]

    přeji ti hodně síly....

    superkarma: 0 13.06.2005, 11:47:17
  7. [43] Angel79 [*]

    Ahoj Šárko,
    myslím, že Tvoje rozhodnutí je správné. Třeba za delší čas Petra sama propustíš nebo přijde něco nového. Hodně štěstí

    superkarma: 0 13.06.2005, 11:19:12
  8. avatar
    [40] Happines [*]

    Šárko, chápu, že je to hodně těžký a ty se bojíš, že manžela znovu ztratíš, ale už jsi ho ztratila. On už se ti nevrátí, prostě se s tím musíš smířit, ikdyž je to těždý, ikdyž to boli. Ale už kvůli dětem bys měla žít dál.

    superkarma: 0 13.06.2005, 11:00:04
  9. avatar
    [37] vifina [*]

    Před třemi 4 roky se mě zabil přítel v autě. Na místě byli 4 lidi mrtvý a jeden z nich to přežil, který celý život bude upoutaný na lůžku (taky tam byl kluk, který měl čtvrt roku po svatbě a čerstvě narozený miminko a on to taky nepřežil). Vjeli do protisměru přímo pod autobus. Byla jsem v tu chvíli v pr*eli takhle se to slovo dá nazvat. Pořád jsem brečela, chlastala, nevěřila jsem tomu a taky jsem si myslela, že už nemám pro co žít, ale rok potom co se to stalo jsem začala znova. Našla jsem si přítele s kterým jsem doteď a jsem šťastná. Občas si na něho vzpomenu, ale žiju. A ještě by se dalo říct že z nynějším přítelem jsem šťastnější, ikdyž jsem bývalýho přítele taky dost milovala. Šárko ty jsi v horší situaci, protože to byl tvůj manžel a hlavně jste spolu měli dvojčata, ale život jde dál a ono neříkej, že žádnýho přítele či novýho manžela nechceš, ale bylo by to pro tebe to nejlepší. Život je občas krutý, ale musíš myslet na budoucnost jak pro sebe, tak pro dvojčata a věřím, že se jednou nějaký příjemný muž objeví, ale nesmíš být pořád uzavřená. Choď se s kamarádkama bavit a užívej si života, protože žijeme jenom jednou. Přeji Ti hodně štěstíčka

    superkarma: 0 13.06.2005, 10:08:00
  10. avatar
    [31] Smajlinka [*]

    Šárko, myslím, že tvůj muž cítí tvé zoufalství a tak se ti snaží i po smrti pomoct. Jenže by sis měla uvědomit, že každý máme svůj osud, a ať je jakkoliv hrozný, neměli bychom být jeden na druhém závislý. Vám se tohle stalo a musíš si uvědomit, že nic nebude bez následků, jak pro tebe tak pro něj. Škodíte si, musíte se v lásce a pochopení rozloučit a mít odvahu žít si každý svůj život. A myslím, že je to hlavně na tobě, protože když ty budeš v pohodě a řekneš mu to, on bude mít konečně klid přejít na druhý břeh, kde má být už dávno. Mnohdy takhle nechceme mrtvé propustit a tím jim hrozně škodíme, protože jim ubíráme čas, který potřebují k vlastnímu pochopení svého osudu a karmy.

    superkarma: 0 13.06.2005, 09:12:29
  11. [30] kvetenalesni [*]

    proč je to tam 2x?

    superkarma: 0 13.06.2005, 09:12:08
  12. [29] kvetenalesni [*]

    Šárce věřím a je mi ji líto.Moc smutný příběh.

    superkarma: 0 13.06.2005, 09:11:46
  13. [28] kvetenalesni [*]

    Šárce věřím a je mi ji líto.Moc smutný příběh.

    superkarma: 0 13.06.2005, 09:10:28
  14. avatar
    [27] Markýza [*]

    Nyotaimori: chi chi, já jsem si spíš vzpomněla na Matrix - chyba v programu.
    Ale vážně, Šárka by měla svého manžela "propustit", měla by se smířit s jeho smrtí a rozloučit se s ním, dožít bolest a nechat jej odejít. Hodně sil a do budoucna moc a moc štěstí a lásky

    superkarma: 0 13.06.2005, 09:09:03
  15. avatar
    [24] majdalena [*]

    Prožila jsem si úplně to samé , před 13. lety . Stejně obovský šok stejně malé děti , jenže tři . Také se o smrt mého muže postaralo pár sedmnáctiletých výrostků kteří ukradli auto a opilí jeli ani sami prý nevěděli kam . A samozřejmě se jim nic nestalo . A i mě se po pohřbu začali dít doma divné věci .Nikdy jsem na podobné věci nevěřila a když mi sám od sebe začal cinkat zvoneček který jsem měla zavěšený u postele tak jsem si říkala že už opravdu patřím někam do Bohnic. Pak jsem si na to zvykla. Stalo se to pro mě něčím naprosto přirozeným . Po třech letech jsem poznala muže kterého jsem si po čase vzala . Noc před svatbou jsem zvonění zvonečku slyšela naposledy . Dá se tohle vysvětlit ??????? Takže neříkejte nevěřím dokud neprožijete,.

    superkarma: 0 13.06.2005, 08:40:57
  16. avatar
    [23] Žábina [*]

    superkarma: 0 13.06.2005, 08:29:03
  17. avatar
    [22] Žábina [*]

    superkarma: 0 13.06.2005, 08:27:33
  18. avatar
    [18] muminc [*]

    Šárko,velice dobře ti rozumím.Bude to už sice sedm let, kdy jsem prožila to samé,ale pocity mám podobné.Mého muže srazil z kola opilý a nadrogovaný kluk,potom ujel a kousek dál sám havaroval-samozřejmě, že jemu se nic nestalo.Dostal rok a je to pro něho vyřízeno.Ale já jsem zůstala sama se šesti dětmi od deseti do devatenácti let.Ze začátku to bylo opravdu hrozné a nemít právě je, tak opravdu nevím ,jak bych to zvládla.Jenže takhle mi nic jiného nezbylo než dělat a dělat a dělat a vzpomínat na dvacet krásných let.Ale i tak mám stále pocit,že je tu někde s námi, a když je mi zle, tak mi pomáhá a utěšuje mě.Napříklat na hřbitově tento pocit nemám,tam je sice jeho tělo, ale jeho duch zůstal s námi.Jen mě velmi mrzí, že se nedočkal dvou vnoučátek, které máme-21měsíční Nikolky a 19měsíčního Kubíčka.Měl děti moc rád a s nimi by se vyřádil.Zůstala jsem už sama,částečně z nedostatku příležitosti někoho najít, navíc na to ani nemám čas.Jenže ty jsi proti mě ještě mladá a jistě třeba za čas potkáš někoho, kdo pro tebe a tvé děti bude opět něco znamenat.Přeji vám všem třem moc a moc štěstí a věř mi, že i tvůj muž na vás tam odněkud ,,dohlíží,,a snaží se vám alespoň takto pomáhat.

    superkarma: 0 13.06.2005, 07:49:27
  19. avatar
    [17] Trinitty20 [*]

    Já Šárce věřím, myslím že je možné posmrtně vnímat člověka, kterého jsme nadevše milovali Je to smutný příběh, kde oběť byla nevinná

    superkarma: 0 13.06.2005, 07:13:47
  20. avatar
    [16] *Kotě* [*]

    Eva_Fl: to je přece úplně fuk, jestli manželův duch opravdu obchází domem, nebo jestli si to Šárka jenom představuje, nemyslíš? Výsledek je stejný.

    superkarma: 0 13.06.2005, 07:08:14
  21. avatar
    [15] Galina [*]

    Šárinko, moc držím pěstičky Určitě nejsi blázen a na záhrobí věřím i já,ale takhle dokážeš žít celý život?Co když jednou manžel nepřijde,protože usoudí,že už to zvládneš sama?Drž se,holka

    superkarma: 0 13.06.2005, 07:05:55
  22. avatar
    [14] Evča [*]

    modroocka:
    Šárce mnoho odvahy a síly přetnout pouta

    superkarma: 0 13.06.2005, 06:48:57
  23. avatar
    [13] Eva_CZ [*]

    modroocka: ale no tak...

    superkarma: 0 13.06.2005, 05:10:12
  24. avatar
    [10] trdlo [*]

    *Kotě*: Ale to ja s tebou souhlasim, ja si jenom nemyslim, ze potrebuje stejnyho odbornika, ke kterymu by ji poslala Eva

    superkarma: 0 13.06.2005, 01:54:01
  25. avatar
    [9] Eva_CZ [*]

    trdlo: *Kotě*: dejte mi duuuuuuuuuuuuukaaaaaaaaaaaaaz!

    Ja si myslim, ze Sarka cvok je. Ze by s tim neco mela delat, nez ji hrabne uplne.

    superkarma: 0 13.06.2005, 01:39:22
  26. avatar
    [8] *Kotě* [*]

    trdlo: Já taky ne, ale to nemění nic na tom, že mrtví mají být s mrtvými a živí se živými.

    superkarma: 0 13.06.2005, 00:44:21
  27. avatar
    [7] trdlo [*]

    Ja si nemyslim, ze je Sarka blazen

    superkarma: 0 13.06.2005, 00:36:10
  28. avatar
    [6] *Kotě* [*]

    Viděla jsem kdysi moc hezký anglický film. O manželce, která tak truchlila pro mrtvého manžela hudebníka, až se jí vrátil ze záhrobí. Ale byl to už někdo jiný a ona zjistila, že s ním není možné žít, jako když byl naživu, že čas nevrátíš. Tak ho nechala jít...

    superkarma: 0 13.06.2005, 00:26:09
  29. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Sarko, ja vim, ze cos prozila, je bolestne a smutne, ale mela bys vyhledat odbornika. Nebo dvojcata budou mit mamu v blazinci.

    superkarma: 0 13.06.2005, 00:08:55
  30. avatar
    [2] Mici [*]

    superkarma: 0 13.06.2005, 00:07:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme