Bulvár

Vrabčák, jmenuju se vrabčák!

Byla odsouzena k životu slepé cirkusačky a laciné šlapky. Stala se z ní největší šansoniérka všech dob. Dnes by se dožila 90 let. Edith Piaf - vrabčák z Paříže.

Edith Giovanna Gassionová

Přišla na pódium z ulice. Doslova. Její matka, cirkusová zpěvačka Lina Marsa, ji porodila přímo na ulici Belleville, před policejní stanicí – do porodnice to už nestihla. Pojmenovala ji Edith po mladé Angličance – hrdinské špiónce, která byla několik dní předtím zastřelena vojáky. A tak 19. prosince 1915 v Paříži na místě, kde dnes stojí pamětní deska na její počest, přišla na svět Edith Giovanna Gassionová, největší šansoniérka dvacátého století.

Dětství v nevěstinci

Otec, akrobat Louis Gassion brzy zmizel a matka ji odložila k babičce. Ta naučila malinkou Edith popíjet víno. Otec se po nějaké době vrátil, přímo ze zákopů 1. světové války. Zanedbanou, špinavou dívenku odvezl ke své matce do Normandie. Tato babička pracovala v nevěstinci. Edith vychovávaly prostitutky. Ale dobře. Zjistily, že děvčátko má zhnisané oči a špatně vidí. Lékaři vyřkli ortel - šedý zákal, a nedávali téměř žádnou šanci na vyléčení. Tři roky byla slepá. Babička ji zavezla do kostela v Lisieux. Stal se zázrak. Edith se vrátil zrak. Později vzpomínala, že první, co uviděla, byly klávesy na pianu. Od svých sedmi let, kdy začala opět vidět, byla hluboce oddaná sv. Tereze Ježíškově z Lisieux. Na krku nosila její medailonek a na nočním stolku vždy stál obrázek této světice.

Otrokyně svého otce

Opět se objevil otec a odvezl ji sebou. Další léta s ní vymetal jeden lokál za druhým. Musela pro opilé publikum předvádět cirkusové kousky a zpívat. Vodil ji ke svému příteli, který jí lámal klouby, aby se jí lépe cvičilo na hrazdě. Co svým vystoupením vydělala, okamžitě propil. Tehdy poznala svou nevlastní sestru Simone Berteautovou, která jí byla oporou po celý život. V 15 odešla od otce a začala zpívat po ulicích. Po jejím boku tancovala Simone, která zároveň „držela“ kasu. Edith jí říkala Momonka. Dopingem byla pro Edith káva s panákem, pak překřičela celou ulici.

Začátky

V sedmnácti se zamilovala do zedníka Louise Duponta. Bydlel spolu s Edith a Simone v jednom pokoji levného hotelu. Edith otěhotněla a narodila se jí holčička Marcelle. Po pár dnech se vrátila ke zpívání. Když dostala první angažmá – v dost pochybném nočním podniku, Louis odešel. Po několika měsících si přišel pro dceru, Edith nebyla doma, a tak ji z hotelu odnesl. Sestrám nejdřív holčička chyběla, ale pak uznaly, že pro ně byla jen přítěží. Pak se Louis opět objevil - Marcelle leží se zánětem mozkových blan v nemocnici. Když za ní Edith druhý den přišla, byla už mrtvá. Peníze na pohřeb neměli, vydala se na bulvár de la Chapelle, mezi prostitutky. Muž, který Edith kvůli sexu oslovil, se jí zeptal, proč se prodává. Odpověděla, že jen potřebuje zaplatit pohřeb své dcery. Dal jí 10 franků a beze slova zmizel.

První úspěch

Štěstí se usmálo. Majitel kavárny Gerny´s Lousi Leplée Edith nabídl práci ve svém podniku. Dal jí pseudonym Piaf (vrabčák), svým trochu oškubaným vzhledem ho připomínala. Zároveň se postaral o reklamu. Edith šokovala  publikum svým křehkým zjevem, kontrastujícím s magickou silou hlasu, ve kterém se zrcadlil drsný půvab prostředí, ze kterého  přišla do záře reflektorů. Přišel první velký úspěch a její kariéra se dala do pohybu.

Zrodila se hvězda

Ve dvaceti vystupovala s takovými hvězdami, jako byli Maurice Chevalier nebo Marie Dubasová. Nahrála první desku – L’étranger (Cizinec). Pak byl ale zavražděn Louis Leplée a obě sestry se ocitly mezi hlavními podezřelými. Edith začínala znovu. V umělecké kavárně potkala Raymonda Assa, tajemníka šansoniérky Marie Dubasové. Rozhodl se, že z ní udělá hvězdu. Učil ji správně používat hlas, dělat vhodná gesta a také spořádaně žít. Měl známé v proslulém kabaretu A.B.C., které přemlouval tak dlouho, dokud Vrabčáka nezařadili do svého programu. Druhý den noviny psaly: "Na scéně A.B.C. se zrodila velká zpěvačka!" Stala se slavnou. Koupila si vlastní byt, později dům. Nikdy je neměla zařízené. Jen musel všude stát klavír.

Válka

Nástup nacismu. Zpívala v zajateckých táborech a mezi líčidly tajně převážela falešné dokumenty, poskytující novou identitu vězňům ze západní fronty. Pak přišly problémy. Při představení v A.B.C. za zpěvu protiválečné písně Kde jsou mí kamarádi, promítali na filmové plátno francouzskou vlajku. Okupanti píseň okamžite stáhli z jejího repertoáru. Líbil se jim její zpěv, mnohokrát ji zvali do Německa, vždy odmítla.

Milenci a smrt

Edith většinu vydělaných peněz rozdala nebo utratila za milence, kterým kupovala stejný luxusní modrý oblek. V době, kdy byla finančně téměř na dně, narazila na Louise Bariera. Požádal o funkci impresária. Už nikdy ji neopustil a během jejího života ji často tahal z průšvihů. Zařídil jí účinkování v Moulin Rouge. Jako záskok sehnal neznámého Yvese Montanda. Postarala se o něj, i v posteli. Yves se stal hvězdou a sláva mu stoupla do hlavy. Odkopla ho a přidala se ke skupině hudebníků, kteří si říkali Kamarádi písničky. Dva roky po válce společně vyrazili na turné po USA. Po počátečních neúspěších se tu prosadila i jako sólistka. Marlene Dietrichová jí pro štěstí věnovala svůj smaragdový kříž. Do jejího života vstoupil boxer Marcel Cerdan. Bláznivě se zamilovala. Nepil,nekouřil, chodil brzo spát. Ona po nocích pařila. Přesto byli jako dvě hrdličky. Zpěvačka přestala střídat milence a vypadala šťastně. V roce 1949 slavila obrovský úspěch v USA. Volala Marcelovi, ať za ní hned přijede. A místo lodě, ať použije letadlo. Tehdy s ním mluvila naposled. Letoun se zřítil. Jeho smrt si do konce života vyčítala. Stala se z ní troska. Každý večer vyvolávala u stolu ducha a věřila, že s ním hovoří. Tento stolek potom vláčela s sebou téměř tři roky, stal se jí talismanem.

Svatba, drogy, alkohol

Pila jako Dán, ale zpívala dojemněji než kdy předtím. Po nějaké době si spolu s novým přítelem Charlesem Aznavourem zařídila dům v Bouloňském lesíku. Jednoho dne nabourali. Edith měla zlomená žebra a paži. Velké bolesti lékaři tišili morfiovými injekcemi. Rychle si na drogu zvykla. Dál  konzumovala hektolitry vína a kořalky. Byla bez energie, bez nálady. Trochu nadšení z ní dokázal vydolovat jen mladík Jacques Phills, který jí nejdřív nabídl písničku, poté sňatek. Za svědka jim šla Marlene Dietrichová. Edith milovala nové věci, víc než samotná svatba ji těšil celý ten poprask kolem.  

Nemoci

Drogová závislost pokračovala. Nejdřív fetovala jen před představením, ale potom už bez morfia neudělala ani krok. Bojovala se sebou, nechávala vpich na poslední chvíli, kdy už se třásla. Neměla sílu ani vyvařit stříkačku. Prostě zapíchla injekci do stehna přes šaty. Příští roky následoval nekonečný kolotoč léčení a nových závislostí. Mezitím vždy zvládla ještě absolvovat koncertní šňůru. Rozvedla se. Znovu vyprodávala sály v USA a na její koncerty se stály stometrové fronty. Opět se ocitla na vrcholu. Lékaři ji varovali, že jí každá píseň zkracuje život. Kašlala na ně. Upíjela se k smrti.

Nejslavnější představení

Diagnostikovali jí těžkou rakovinu. Zpívala dál. Neznámý mladík Theo Sarapo ji nejdříve požádal, aby z něho udělala zpěváka, a poté následovala i žádost
o její ruku. Vzala si ho. Pořád vystupovala, ale čím dál víc se podobala své vlastní karikatuře. V tomto období vznikla její snad nejslavnější a nejdojemnější píseň „Non, je ne regrette rien“ („Ne, ničeho nelituji“). 25. září 1962 zpívala z vrcholu Eiffelovky při příležitosti premiéry filmu Nejdelší den. Bylo to její poslední galapředstavení – ze všech nejslavnější. V zahradách paláce Chaillot seděli Eisenhower, Churchill, Montgomery, íránský šach s císařovnou, princ a princezna z Liège, řecká princezna Sophia, princ Rainier z Monaka, Elizabeth Taylor, Sophia Loren a na gigantickém plátně sledovali siluetu Edith Piaf. Bylo to krásné, ale nahánělo to strach, jako všechno, co je příliš velké, neuchopitelné.

Poslední vzkaz
Zemřela 11. října 1963. Poslední, co vzkázala sestře, bylo: „Teď už můžu zemřít, žila jsem dvakrát!“ Celoživotní blízký přítel Jean Cocteau zemřel tentýž den jako Edith, když se připravoval přednést v rozhlase smuteční řeč o své velké přítelkyni. Pohřbu na hřbitově Père-Lachaise se zúčastnilo víc než čtyřicet tisíc lidí, mezi jinými i Marlene Dietrichová. V tlačenici padl někdo do jámy. Určitě by se jí to líbilo. A s úsměvem jí vlastním by se zeptala: „Viděli jste to? To byla sranda.“


Epilog

Nebyla depresivní člověk, jak si mnozí mysleli. Ráda se smála. Nikdy nezapomněla na to, odkud vyšla. Nestyděla se za to, že do školy chodila jen rok. Tato malá žena dokázala zasáhnout nejhlubší nitro svých posluchačů. Edith přišla jen v černých šatech se svým hlasem. To málo bylo všechno, a zároveň nekonečně mnoho. A dodnes můžeme slyšet slova její nejslavnější  písně: „Non, rien de rien, non, je ne regrette rien!“ Ne, ničeho nelitovala...


Použitá literatura: Simone Berteautová - Edith Piaf
www.edithpiaf.com

www.rftimusique.com



   
19.12.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [43] Meander [*]

    radek.kriz: Když se opisuje z jednoho zdroje, nazývá se to plagiátorství, když z více, je to rešerše

    superkarma: 0 20.12.2005, 18:47:40
  2. avatar
    [42] fructia [*]

    Edith je opravdu super osobnost, závidím ji i přes veškeré její útrapy její sílu žít a se vším se poprat

    superkarma: 0 20.12.2005, 13:39:51
  3. avatar
    [41] marylin [*]

    MARKYZA-> no neber me spatne .. ja mam tady clanky o slavnych take rada, jen jsem podotkla, ze tenhle jsem uz cetla na tom nevidim nic divneho

    superkarma: 0 20.12.2005, 05:18:41
  4. avatar
    [40] Suzanne [*]

    radek.kriz:

    superkarma: 0 19.12.2005, 23:32:16
  5. avatar
    [39] Kekka [*]

    A není to jedno, jaký zdroj kdo použije? Myslím, že je důležitější, že si na Edit lidi vzpomenou.

    superkarma: 0 19.12.2005, 22:02:46

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [38] Channah [*]

    Mně taky přijde ten článek v pohodě - že se podobá tomu ve Stratosféře není žádný div, pokud je čerpaný ze stejných zdrojů a má stejné (životopisné) téma. Asi nikdo nemůže chtít po redaktorce, aby se pídila po nových skutečnostech ze života Edith Piaf

    superkarma: 0 19.12.2005, 20:42:26
  2. avatar
    [37] k@tchabinka [*]

    tak je to nakonec zas o tom, jestli se clanky v casopisech podobaji a ne o tom o cem jsou. Miro, z toho plyne ponauceni.. Priste, nez zacnes vubec o necem(co si myslis, ze se bude ctenarkam ZI libit) psat, precti si prosim vsechny magaziny a noviny aby si nahodou nenapsala neco podobneho :)) prosiiimmmmm :))))

    superkarma: 0 19.12.2005, 16:40:57
  3. avatar
    [36] Radek Kříž [*]

    a....: Dekuji za odkaz na clanek o Edith Piaf na Stratosfere.

    S ohledem na to, ze se jedna o jednu a tutez zpevacku a chronologicky popis jejiho zivota shledavam mezi obema clanky jistou podobnost.

    Ne vsak opisovani.

    To co mne spise rozhorcilo, je ze na Stratosfere narozdil od nas nepriznali, jaky zdroj informaci pouzili.

    Vasi vytku musim tedy brat jako neopodstatnenou.

    Zajimave je, ze na Stratosfere jste se proti neuvedeni zdroje informaci neohradila...

    superkarma: 0 19.12.2005, 16:39:21
  4. [34] a.... [*]

    radek.kriz: nepsala jsem , že je to okopírovaný, ale že je to jednoduchá kompilace( rozdíl snad chápete)
    http://www.stratosfera.cz/clanek_w.php?id=40182
    tenhle článek je velmi podobný a v citacích není

    superkarma: 0 19.12.2005, 14:52:43
  5. avatar
    [33] Markýza [*]

    radek.kriz:

    superkarma: 0 19.12.2005, 14:41:45
  6. avatar
    [32] Radek Kříž [*]

    a....: Pod clankem mate uvedene zdroje, ze kterych byly informace cerpany. Pokud vam toto nestaci jako korektni priznani se k tomu odkud jsou fakta cerpana pak nevim.

    Mne jako soucasnemu a docasnemu sefredaktorovi to prijde v poradku.

    V neporadku by bylo, kdyby ty zdroje uvedeny nebyly.

    Nebo kdyby byl okopirovan clanek od jinud.

    Pokud Miru z tohoto obvinujete tak sem, nebo mne do mejlu poslete odkaz na text, ktery je identicky...

    Dekuji.

    superkarma: 0 19.12.2005, 14:31:57
  7. [31] a.... [*]

    Markýza: hele mě se to nijak nedotýká-to je věc pana šéfredaktora, když mu nevadí vydávat nepůvodní články, které se tváří, jako kdyby byly originál
    mě osobně je to celkem fuk

    superkarma: 0 19.12.2005, 13:57:10
  8. avatar
    [30] Markýza [*]

    a....: tak to udej na ochranný svazt autorský, když to víš

    superkarma: 0 19.12.2005, 13:45:58
  9. [29] a.... [*]

    Markýza: mě jen přijde nefér se pod takovou kompilaci podepsat-podepisuju se pod to, do čeho jsem vložila něco vlastní invence
    - tak, že jen znova přepíšu pár faků-tak by práce redaktora podle mě vypadat neměla

    superkarma: 0 19.12.2005, 13:42:22
  10. avatar
    [28] marcellina* [*]

    superkarma: 0 19.12.2005, 13:39:47
  11. avatar
    [26] Zuzana N. [*]

    superkarma: 0 19.12.2005, 12:12:40
  12. avatar
    [25] catcat [*]

    Ta knížka je nádherná, já jsem schopná ji přečíst i 2x hned za sebou. A taky brečím čím dál dříve, protože už to znám pomalu zpaměti...

    superkarma: 0 19.12.2005, 11:50:15
  13. avatar
    [23] Markýza [*]

    marylin: a....: asi máte čas serfovat i po jiných serverech - já ne, takže jsem ráda, že jsou takové články i tady. a kdyby tady byl jen odkaz, pak by tento magazín ztratil smysl, nemyslíte


    katchabinka:

    superkarma: 0 19.12.2005, 11:30:12
  14. avatar
    [22] Kelly [*]

    ... mám ráda její písničky

    superkarma: 0 19.12.2005, 11:23:37
  15. [21] a.... [*]

    katchabinka: moje poznámka byla k originalitě článku- nikoli tématu( ...čti pozorněji než na něco odpovíš)

    superkarma: 0 19.12.2005, 10:58:48
  16. avatar
    [20] k@tchabinka [*]

    marylin , a....: mila ctenerarko.. uz to tak chodi, ze kdyz ma nekdo vyroci umrti, pise se o nem v nejednom magazinu, mluvi se o nem na nejednom kanalu. A ze se informace opakuji ? Divny zeee :) holt nam nemela mila Edith zanechat zadna fakta.

    superkarma: 0 19.12.2005, 10:43:54
  17. [19] a.... [*]

    milé dámy redakrorky- dávejte nám sem něco originálnějšího!!!Vždyť článek o Edith byl nedávno na Stratosféře!!! to sem můžete hodit jen odkaz a už se neobtěžovat

    superkarma: 0 19.12.2005, 10:16:54
  18. avatar
    [18] Křeček [*]

    superkarma: 0 19.12.2005, 10:03:02
  19. [17] xenie [*]

    krásný článek

    superkarma: 0 19.12.2005, 09:55:39
  20. avatar
    [16] Markýza [*]

    hele, já jsem nemocná, tudíš otupělá, lae když se někdo jmenuje - nemělo by to být s velkým písmenem?

    superkarma: 0 19.12.2005, 09:28:29
  21. avatar
    [15] Florencie [*]

    Výborný článek . Takových víc

    superkarma: 0 19.12.2005, 09:23:27
  22. avatar
    [14] Channah [*]

    Tyhle články o známých a silných ženách jsou špička, vždycky se na ně těším

    superkarma: 0 19.12.2005, 09:10:21
  23. avatar
    [13] Markýza [*]

    superkarma: 0 19.12.2005, 08:40:18
  24. avatar
    [12] šája [*]

    superkarma: 0 19.12.2005, 07:27:59
  25. avatar
    [10] marylin [*]

    Nyo-> ze by i ten nadpis byl stejny .. spis mi to prijde, ze nekdo myslel ( no tady to nebylo ) a druhy to premyslel s neco vice info.

    superkarma: 0 19.12.2005, 05:38:39
  26. avatar
    [9] svetluszka [*]

    ...moc hezký... ...spoustu jsem toho ani nevěděla...

    superkarma: 0 19.12.2005, 05:23:35
  27. avatar
    [7] marylin [*]

    hm .. tak tohle jsme cetla na stratosfere .. tak tyden pozpatku ..

    superkarma: 0 19.12.2005, 03:15:42
  28. avatar
    [5] tyrkys [*]

    Když mi bylo asi 8, našla jsem v knihovně její životopis a od té doby jsem ho četla několikrát. Když jsem jí později slyšela tak

    superkarma: 0 19.12.2005, 00:45:46
  29. avatar
    [3] amidala [*]

    zboznuju Edith, jde mi mráz po zádech kdyz zpívá...mela tezký a pohnutý zivot, skoda, ze skoncil tak brzy

    superkarma: 0 19.12.2005, 00:17:09
  30. avatar
    [1] peetrax [*]

    Miluju Edith!

    superkarma: 0 19.12.2005, 00:02:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme