Bulvár

Vozíčkářka Bára: Nejsme žádní chudáci, jsme stejní jako vy!

„Od narození mám 3. stupeň rozštěpu páteře, takže vlastně tu nejtěžší formu,” začíná své vyprávění mladá a velmi sympatická Bára, která je na vozíčku. Snaží se naplno si užívat každé chvilky svého života a její handicap jí v tom rozhodně nezabrání…

„Rozštěp páteře vzniká v těhotenství nedostatkem kyseliny listové, a tím mám poškozenou míchu a obratel, právě kvůli tomu jsem odkázaná na vozík,” dozvím se od Báry důvod, proč je na vozíku. „Narodila jsem se s tím, takže jsem si nikdy moc nepřipouštěla, že jsem jiná, ale zlom přišel na základní škole. Byla jsem integrovaná do zdravé třídy a spolužáci mě nebrali z důvodu toho, že jsem prý měla všude výhody. Mohla jsem jezdit výtahem a oni museli chodit po schodech apod. Přitom ani netušili, jak ráda bych si to s nimi vyměnila a šla po schodech jako oni,” povzdechla si Bára a ještě dodala, že v mladí to bylo hodně těžké.
„Teď jsem s tím už ale smířená. Mám kolem sebe hodně přátel, ať už choďáku/velbloudů, tak říkáme vám, chodícím lidem :-), anebo těch s nějakým typem postižení. Co mě ale vždycky dostane, že nás - postižené vždy všichni litují, že to máme těžké, ale neuvědomují si, že někteří můžeme žít plnohodnotným životem, jen to máme nějak ztížené, já např. pohybem. Nejsme žádní chudáci, jsme stejní jako vy,” usměje se Bára a pohladí svého čtyřnohého mazlíčka, labradorku Elzinku, a záhy mi vysvětlí, proč má pejska. Překvapilo mě totiž, že má asistenčního psa, já jsem se domnívala, že tyto pomocníky mají především nevidomí.
„Jsou pejsci vodící a asistenční, kdy vodící nahrazují nevidomým oči, vedou je po terénu, aby bezpečně došli z bodu A do bodu B, atd. Asistenční psi nám nahrazují ruce a nohy, pomohou nám zavírat a otevírat dveře, sundávat oblečení, vytahovat prádlo z pračky a mnohem více. Elzinka navíc se mnou dělá i canisterapii, takže se mnou spí v posteli. Ještě jeden rozdíl mezi pejsky však je, a to ten, že vodící pejsci jsou hrazeni pojišťovnou, ale asistenční nikoliv, což je finančně náročné. Takový výcvik asistenčního pejska stojí dvě stě až dvě stě padesát tisíc,” prozradí mi má průvodkyně Bára.

sd

Možná se pozastavujete nad oslovením průvodkyně, ale nespletla jsem se. Barunka se totiž stala mou průvodkyní na unikátní zážitkové výstavě s názvem NAŠE CESTA, která odstartovala včerejším dnem a je možno ji navštívit až do 30. listopadu na Výstavišti v Praze - Holešovicích. Výstava je součástí kampaně www.chodicilide.cz, která už od roku 2010 usiluje o změnu postoje veřejnosti k lidem se zdravotním postižením. Jejím cílem je přiblížit dětem i dospělým každodenní život lidí se zrakovým, sluchovým a tělesným postižením.

„Nejúčinnější cestou, jak odbourat nejistotu, kterou lidé při setkání s lidmi se zdravotním postižením stále pociťují, je vlastní zážitek a osobní setkání,” říká Slávka Hocká, manažerka projektu www.chodicilide.cz. „Proto na NAŠÍ CESTĚ návštěvníci sami vstoupí do světa, kde lidé se zdravotním postižením nejsou ničím zvláštní. Zbaví se tak mnoha předsudků a strachu ze vzájemného kontaktu,” dodává Slávka a já s ní musím souhlasit.

Když jsem šla na tuto výstavu, čekala jsem svým způsobem depresivní prostředí, místo toho mě však přivítali lidé, kteří měli úsměv od ucha k uchu. Mě dostala na starosti již zmiňovaná Barunka, která mě celou výstavou provedla. A co je zde k vidění? To snad ani nejde slovy popsat, stále jsem totiž plná zážitků a dojmů, které ještě vstřebávám. Celý Křižíkův pavilon B, kde se vše odehrává, se proměnil například ve speciálně upravený byt s kuchyní pro nevidomé, koupelnou pro vozíčkáře, atd. Nechybí zde ani učebna znakové řeči, hotel, kde vás obsluhují neslyšící lidé, a dovnitř hotelu vás pustí tehdy, když je požádáte jejich jazykem, tudíž znakovou řečí, kterou se naučíte právě v učebně.

Pod vedením průvodců, z nichž mnozí sami se sluchovým, tělesným nebo zrakovým postižením žijí, si tu můžete vyzkoušet množství situací z jejich běžného života. Já si vyzkoušela, jaké to je být nevidomá. Procházela jsem temným tunelem, kde byla naprostá tma, a mým jediným pomocníkem byl pouze můj hmatový a orientační smysl, ještě že jsem zde měla Báru, která trasu absolvovala se mnou. Dále jsem se pokusila vžít do role vozíčkáře a zkusila jsem si nastoupit do improvizovaného vlaku, přes turnikety až po pískový výmol. Vyprávět o tom, že jsem se u toho zapotila mnohem více než při hodině ve fitku, asi ani nemusím.

a

as

asd

asd
Za zkoušku stojí i ping-pong tak, jak ho hrají nevidomí

fd
Brýle, které vám nastíní, jak asi „vidí“ lidé s různými zrakovými vadami

Jsem neustále plná nepopsatelných pocitů, jak už jsem zmínila, tahle akce mě totálně pohltila a vím, že sem rozhodně zamířím znovu. Pokud i vy chcete zažít něco výjimečného a nakouknout pod pokličku něčeho, co si my, velbloudi, neumíme ani představit, navštivte tuto jedinečnou akci. Výstava je zdarma a otevřena je každý den, v pracovních dnech od 9. do 17. hod a o víkendu od 10. do 18. hod, mnohem více informací naleznete na www.vystavanasecesta.cz.

sd

as

Co jste možná nevěděli...

Znaková řeč není mezinárodním jazykem, takže je jiná v každé zemi, stejně jako tomu je u běžné mluvy. Když třeba chcete vycestovat do USA, musíte se naučit jejich znakovou řeč, té naší tamní neslyšící nerozumí, tedy až na pár výjimek. Stejně tomu je i s nářečím, které existuje i ve „znakovce“, tak jako i slang. Proto někdy třeba dědečkové nerozumí znakové řeči svých vnoučat.

 

   
02.10.2014 - Společnost - autor: Markéta Škaldová

Komentáře:

  1. [25] mařinka [*]

    Rikina — #7 Rikino, já na tuto výstavu jela, když byla v Brně. Nevím, jak je to v Praze, ale zážitky z Brna byly takové, že se snažili návštěvníky seznámit s životem handicapovaných. Nebylo to jen o vyzkoušení si jízdy na vozíčku a podobně, ale i o seznámení se s pomocníky, s bariérami, ... Třeba jsem netušila, že moderní turniket se dá nadzvednout a odsunout, aby jím vozíčkář mohl projet. Nebo třeba se probíralo, jak s neslyšícím mluvit - lidi mají tendenci křičet nebo přehnaně artikulovat, což neslyšícímu v odezírání nepomůže. Nemálo lidí se nad touto informací pozastavilo. Moje zážitky z výstavy jsou nejen o tom, že si člověk mohl vše vyzkoušet, ale i že se seznámil s životem handicopovaných, aby věděl, jak jim třeba pomoct, jak se k nim nechovat, ... A dle mého - kdyby to nebylo pojato jako interaktivní výstava, myslíš, že by na to přišlo tolik lidí? Nějak ty lidi nalákat musí, aby je seznámili s problematikou. Když si člověk vyzkouší jízdu na vozíku, je to o něčem jiném, než když se na to jen kouká, osobní prožitek v paměti uvázne mnohem silněji.

    superkarma: 2 03.10.2014, 00:05:38
  2. [24] Rikina [*]

    samecka — #23 Myslím, že je celkem jedno, jestli se člověk na vozíku octne starý nebo mladý. Důležité je zachovat si tři věci - hrdost, důstojnost a svobodu. To se dá i na vozíku, a řada postižených je toho důkazem. Pokud se ale stane, že o tohle člověk přijde, pak už ten život stojí za houbeles, i když je třeba dotyčný zdráv, mladý a zdánlivě problém nemá. Sml80

    superkarma: 0 02.10.2014, 23:42:39
  3. avatar
    [23] samecka [*]

    Rikina — #22Nemá. Já opatrovala obě naše stařenky. Jedna ležela rok, druhá tři. Je to o tom, že staří lidé nemají tolik síly bojovat, ubíjí je ta bezmoc, když byli celý život zdraví a najednou "nemohou" nic bez pomoci. Pamatuju se, jak jsem poprvé vyjela ven s babčou na vozíku. Jak furt brblala, že se stydí a já mlela pantem, že se nemá rouhat(ona silná křesťanka, já neznaboh). Že je tolik mladých lidí, co na jsou na vozíku a ustojí to. Ač kuře učilo slípku, fungovalo to.

    1. na komentář reaguje Rikina — #24
    superkarma: 1 02.10.2014, 22:09:38
  4. [22] Rikina [*]

    samecka — #21 Počkej, to chceš říct, že starý člověk je jaksi méně hodnotný, a tudíž jeho problémy nejsou tak závažné, jako kdyby byl mlád? Starý člověk nemá právo chtít kvalitní život, protože dožívá, a už by mu to mohlo bejt jedno? Starý člověk nemůže bojovat s nemocí, která ho upouutá na vozík, protože už to přece na ten zbytek času nestojí za to, má hezky rezignovat a rychle umřít? Sml80

    1. na komentář reaguje samecka — #23
    superkarma: 0 02.10.2014, 21:57:13
  5. avatar
    [21] samecka [*]

    Rikina — #19 To přece nemůžeš srovnávat... Starý člověk, který dožívá, je na tom jinak než holčina, která má rozštěp páteře a žije s ním celý život. Je to o boji nebo rezignaci.

    1. na komentář reaguje Rikina — #22
    superkarma: 1 02.10.2014, 21:48:42
  6. avatar
    [20] kamarád [*]

    Rikina — #19 Vím Sml22

    superkarma: 0 02.10.2014, 21:40:06
  7. [19] Rikina [*]

    kamarád — #10 No jasně. Ještě chvíli mi povídejte o tom, jak to mají handicapovaní lidé těžké. Můj otec byl poslední tři roky svého života na vozíku a odkázán na každodenní péči někoho, sám nemohl skoro nic. Nemusím být empatická, já jsem to zažila z první ruky, a můžete mi věřit, že to nebylo nic hezkýho. Nic, co by chtěl člověk ukazovat zdravým lidem, jak píšete. Ale vy to jistě víte líp. Sml24

    1. na komentář reaguje kamarád — #20
    2. na komentář reaguje samecka — #21
    superkarma: 0 02.10.2014, 21:35:53
  8. avatar
    [18] Suzanne [*]

    Nesmírně zajímavé, na výstavu zajdu. Sml22Sml67

    superkarma: 0 02.10.2014, 21:30:51
  9. avatar
    [17] samecka [*]

    Já děkuji za sebe, za ty, kdo navštíví výstavu i za ty, kdo přečetli tento článek a pohlo se jim něco v hlavě nebo u srdce. Markéto!Sml59

    superkarma: 0 02.10.2014, 20:49:01
  10. [16] MaVy [*]

    to je takové všelijaké Sml80, já žiji s fyzicky postiženou osobou celý život- svůj, popravdě asi mě porodila jen proto aby se o ní mněl kdo starat, až se její stav ještě zhorší-což se stalo, že-by se nějak snažila se svým hendikepem srovnat? ne, ve všem si nechává pomáhat a sama se prakticky nesnaží, je to jako vždy jen o povaze dotyčného Sml24

    superkarma: 2 02.10.2014, 20:34:16
  11. [15] slávenka [*]

    glady — #1 líp bych to ani nenapsalaSml67

    superkarma: 0 02.10.2014, 18:36:41
  12. [14] KARLA KREPELKOVA [*]

    [

    12] Fandim Terezce i vsem mladym lidem kteri jdou do vseho naplno.

    superkarma: 1 02.10.2014, 16:51:53
  13. [13] KARLA KREPELKOVA [*]

    Obdivuji Baru.Ona se s postizenim narodila,ale ja ochrnula na cast tela ve 42 letech, ale naucila jsem se sice s mym handikapem zit,ale nikdy se s tim nesmirim.Mam 64 let a ziji v depresich i kdyz jsou mnohem horsi pripady.Kazdym rokem jezdim na rehabilitace do rehabilitaku,tam ze jsme vsichni jak se rika na jedne lodi tak tam mi to ani nepripadne.Rada pomuzu jinym,ale ja se snazim zatim byt hodne samostatna.

    superkarma: 0 02.10.2014, 16:47:09
  14. [12] dadma [*]

    Moje nevlastní vnučka Terezka by určitě souhlasila.Je to moc šikovná slečna. Foto z letošní promoce

    superkarma: 4 02.10.2014, 13:30:55
  15. avatar
    [11] gerda [*]

    Rikina — #7neberu to tak jako ty. I kdyby to divadýlko bylo, tak přece jen poslouží dobré věci. S každým to něco udělá, každý se zamyslí. Někdo přestane nadávat na blbiny a váží si více zdraví, někdo vymyslí nějakou jednorázovou pomoc a někdo z radnice přijde na to, že jsou ulice zatím jen pro zdravé a přiměje ho to ke zlepšení stavu.Sml58

    superkarma: 4 02.10.2014, 11:36:58
  16. avatar
    [10] kamarád [*]

    Rikina — #7 Divadýlko??? Milá paní,vy jste si to zkusila jen na chvilku a sama píšete,že by jste skoro nic nezvládla,ale postižený člověk musí takhle žít pořád.Nenazval bych divadýlkem možnost ukázat zdravým lidem,že handicapovaný člověk ve světě zdravých to má o moc těžší.To je moc dobře,že takové akce jsou a já jen doufám,že lidí,kteří jsou empatičtí je pořád víc,než těch,kteří dokáží napsat něco o divadýlku.Pěkný den vám přeju.

    1. na komentář reaguje Rikina — #19
    superkarma: 9 02.10.2014, 10:02:28
  17. avatar
    [9] kobližka [*]

    Tihle lidí by mnohdy mohli předávat elán a radost ze života těm,kteří žádný handicap nemají.

    Slečna sice říká,že i postižení mohou žít plnohodnotným životem,to je pravda,s tím souhlasím a příkladem jsou třeba handicapovaní sportovci,ale přesto se jim mnohdy nežije úplně lehce,protože naše společnost je nastavena na "ty zdravé".Myslím,že prostě existuje řady překážek,která jim ten jejich život,třeba na vozíku,přece jenom komplikuje.

    A který pitomec přišel na to,že vodícího psa hradí pojišťovna a asistenčního si musí zaplatit člověk sám,nebo případně shánět sponzory???

    superkarma: 3 02.10.2014, 09:38:09
  18. avatar
    [8] marianaant [*]

    Článek je moc poučný. Sml59

    superkarma: 0 02.10.2014, 08:48:41
  19. [7] Rikina [*]

    Z popsaného výše mám poněkud smíšené pocity - asi bych tam nešla, nebo šla a nezkoušela... jednou jsem už tu příležitost měla, vyzkoušet si byt zařízený pro vozíčkáře, včetně kuchyně a koupelny. Cítila jsem se u toho mizerně, jako že využívám téměř jako cirkusovou atrakci něco, co tento charakter rozhodně mít nemá. Poznatek byl, že na vozíku si ani neuvařím čaj, ani nedojdu na WC, páč jsem nešikovná. Sml15 Akce jako tahle výstava - říkám si, mají to ti lidé zapotřebí, dělat divadýlko? Ale protože na tom vozíku nejsem, tak to asi nechápu, a třeba bych na jejich místě dělala to "divadýlko" taky, nevím. Třeba to opravdu zapotřebí mají, a to by tedy bylo velmi smutné, že bez toho se jim nedostane pomoci a pochopení... Sml80

    1. na komentář reaguje kamarád — #10
    2. na komentář reaguje gerda — #11
    3. na komentář reaguje mařinka — #25
    superkarma: 0 02.10.2014, 08:05:58
  20. [6] Rikina [*]

    gerda — #3 Znám jenom dva neslyšící, ale oba umějí odezírat ze rtů. Takže možná je pro ně lepší, když je znaková řeč doprovázena "mluvou", byť neslyšnou, aby si upřesnili, o čem je řeč. Podle toho, co se mi doneslo, si znakovou řeč upraví i v jednotlivých rodinách, takže doma si spolu s příbuznými rozumějí, ale venku už je to slabší.

    superkarma: 0 02.10.2014, 07:51:04
  21. avatar
    [5] Kadla [*]

    Super článek Sml67

    superkarma: 0 02.10.2014, 07:47:53
  22. [4] Nikar [*]

    gerda — #3no, ona tam často cedule ani není. Musí to být pro ně těžké, sama vím, jak je hrozné přejít silnici s kočárkem ve sněhu, kdy silničáři odhrnou sníh ze silnic ke krajům a tím zazdí přechody mezi chodníkem a silnicí. Já s kočárkem přejdu dál, ale co oni? Musí se s tím poprat a nejen s tím, mají můj obdiv. Jinak moc zajímavý článek.Sml67

    superkarma: 0 02.10.2014, 07:47:23
  23. avatar
    [3] gerda [*]

    Znaková řeč mě hodně zajímá. Často přemýšlím, proč je nutné, když na obrazovce moderátor pro neslyšící znakuje, aby k tomu ještě neslyšně pohyboval ústy. Snažím se pochopit nějaký znak, ale je to strašně těžké. Jinak děkuji za přínosný článek, vozíčkáři musí stále překonávat bariéry, i když se pořád stav obrubníků i cest zlepšuje. Stačí, když napadne sníh a do něj se zapíchne cedule "chodník se neudržuje".Sml15

    1. na komentář reaguje Nikar — #4
    2. na komentář reaguje Rikina — #6
    superkarma: 0 02.10.2014, 07:02:24
  24. avatar
    [2] Májík [*]

    Díky za článek, zase jsem o něco chytřejší. To s tou znakovou řečí mne překvapilo, doteď jsem žila v domnění,že je "celosvětová". Pokud se v době konání dostanu do Prahy, výstavu navštívím.

    superkarma: 0 02.10.2014, 06:36:47
  25. avatar
    [1] glady [*]

    Velmi obdivuju lidi s postižením, jak se dovedou vyrovnat se všemi nástrahami. Držím všem palce,hlavně ať ostatní, kteří jsou zdraví na ně skutečně nepohlíželi s lítostí ale naopak s obdivem a uvědomili si, že jsou rovnocennými partnery se všemi. Sml67Sml67Sml67Sml67

    1. na komentář reaguje slávenka — #15
    superkarma: 2 02.10.2014, 05:48:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme