Vdávala jsem se za jednoho hodně horkého srpnového dne.

Po obřadu a hostině jsme se vrátili domů, do rodinného domu, kde se na zahradě mělo pokračovat v oslavách s širším okruhem našich kamarádů. Měla jsem šílenou žízeň a sotva jsem vkročila do obýváku, popadla bez přemýšlení  láhev coly zapomenutou od ranního pohoštění svatebčanů (tehdy existovaly jen v malých skleněných lahvičkách) a obrátila ji do sebe. V láhvi ovšem byla vosa a já dostala žihadlo do rtu.

Nejdříve se nic nedělo - převlékla jsem se do „civilu“ a přemístila na terasu mezi svatebčany, ovšem posléze začal ret povážlivě otékat, každou minutou víc a víc, až už jsem neměla daleko k jedné ze 3 pohádkových přadlen, co v olizovala nit. Můj muž, vášnivý fotograf, lítal kolem mě s foťákem, leč já mu obratně a úspěšně uhýbala: přece nebudu zvěčněna ve svůj svatební den jako příšerka!!! Pro humor jsem tehdy, na rozdíl od něj a ostatních rozjařených svatebčanů, kteří se velmi bavili na můj účet, smysl rozhodně neměla!

Můj názor se mnou sdílel už pouze můj strýc, lékař, který mě starostlivě sledoval a když ret nabyl opravdu obludných rozměrů, zavelel: "Jedem!" Kam jinam, než k němu na kliniku. Pohledy, které na mě stále častěji vrhal od volantu, nabývaly na zděšení a auto na rychlosti. Když jsme dorazili na ambulanci a já se na sebe podívala do zrcadla, v šoku a se zoufalým výkřikem jsem klesla na lůžko, protože jsem vypadala skutečně strašně a ten pohled okamžitě radši zapomněla.... Každá nevěsta chce být ve svůj svatební den přece především krásná a na mě se ze zrcadla koukala k nepoznání znetvořená obludka! 

V dalším momentě mi byla vražena do žil kalciovka. Otok začal okamžitě ustupovat a když jsme se vrátili na zahradní slavnost, vypadala jsem už jen jako černoška s pikantně našpulenými rtíky, což působilo docela sexy, takže jsem se nechala už v klidu fotografovat.

Fotku u sebe teď nemám, ale i tak moje vizáž byla jen hodně slabým odvarem snímku, který bych dnes mohla do redakce poslat, kdyby byl můj čerstvý manžel tehdy ve svých fotoloveckých snahách úpornější! :-) Zuzana

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Tak to je moc hezký svatební zážitek, na takovou svatbu se fakt nedá zapomenout. Simona

Jaké vzpomínky, milé čtenářky, máte vy na svůj velký den? Vdávala se některá z vás v kostele? Zapomněli jste babičku na radnici? Jaké jste měla šaty? Byla vaše svatba krásná, okázalá a drahá nebo jen formální? Vzpomeňte si na film Slunce seno a pár facek - to byla pravá jihočeská! Jaká byla ta vaše?

Posílejte příběhy i fotografie, moc se těším na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama