Pěkný den vám všem na stránkách Žena-in.
Dano, máte pravdu, že čich má velice dlouhou paměť a rok od roku je větší.
Je to zvláštní.
Moje babička, maminčina maminka bydlela v rodinném domku v Předmostí u Přerova.K ní jsme my děti jezdily na prázdniny a nebo jen tak se za ní podívat.Její ložnice velice pěkně voněla, alespoň tak jsem to vnímala.
V nočních stolcích to bylo po kadidle a v modlitební knížce byly vylisované pomněnky, ale ve skříních vůně rozmarýnu.Ve špížce, šmankote, od vanilky až po uzené a holky ,nejen vůně, ale i  jazýček si smlsl.
V Předmostí byla v jednom domě mlékárna.Pamatuji si, když se ještě vozilo mléko v konvích a paní mlíkařka ho rozlévala do přinesených konviček.
Škvírou ve dveřích vás vítala vůně čerstvých křupavých rohlíků a ta se mísila s vůní chleba.Na pultě na tácu ležela veliká kostka másla, ze které mlíkařka krájela a vážila.
Všemu vévodila vůně zralých olomouckých tvarůžků.
Linula se z pod skleněného zvonu a smraďáčci byli zralí.
Pro mne to bylo krásné dětství  prožité u babičky, jejíž koláče voněly až u trati.
Když babička vařila špenát, voněl také.Ony ty dřívější babičky voněly a nemusely se vonět!

A mně zbyly jen voněvé vzpomínky.
Věra


Milá Věro,
to máte pravdu, v dětství a mládí všechno vonělo tak nějak lépe

Reklama