„Vy budete ochutnávat oba?“ kroutil hlavou nevěřícně kamarád před vchodem do vinného sklípku. „Jojo, všichni tři,“ upřesnil Stvořitel. A tak mohl večer začít…

 

Kvapem se blížící poslední den v zaměstnání přinesl i obavu, abych se v náhle volných dnech příliš nenudila, tzn. příliš se nepozorovala a nestresovala. Pro tento účel jsem sestavila seznam všech úkolů, které jsem s vidinou volna ležérně odkládala a které je potřeba bezpodmínečně splnit do doby slehnutí (protože pak už nebude čas vůbec na nic).

Je to seznam značně rozsáhlý, zvící nákupních položek před rodinnou oslavou vánočních svátků. Kromě povinností vcelku otravných jako je úklid bytu, kupení krabic naplněných věcmi ke stěhování nebo reklamace rozbitého toastovače je možno uvolnit se při plnění povinností víceméně příjemných, jako je výběr a objednání pohodlného dvoulůžka, které něco vydrží, nebo utrácení za miminčí nezbytnosti. A pak jsou tady i takové položky, na jejichž odfajfkování se vyloženě těším. Návštěva kadeřníka například. Četba. Tvorba alba svatebních (a jiných) fotek (bože, už je to víc než půl roku). A tak podobně.

A aby ten přechod nebyl tak šokantní, začali jsme se Stvořitelem s příjemnostmi už s předstihem. Ta vinná ochutnávka například. Byla to taková nečekaná a spontánní akce. Jeden telefonát, pár kroků rychlé chůze a rozpálení z pražských ulic jsme se ocitli v chládku jednoho vinohradského sklípku. Devět skvostných vzorků, hodnoticí tabulka a sleva na předváděné odrůdy. Asi den předtím mě jen tak mimochodem napadlo, že je to už téměř šest měsíců, co jsem nepozřela ani kapku alkoholu (v dřívějších dobách nepředstavitelné).

Bylo tedy na čase s abstinencí trochu zacloumat. Samozřejmě že smyslem takové ochutnávky není pořídit si opici, stačí pouze distingovaně přičichnout, usrknout, znalecky pokývat hlavou a následně zbytek vzorku vylít do karafy k tomu účelu připravené. No, tak asi deci a půl jsem vypila. Ale ta chuť stála za to. Odcházeli jsme se dvěma lahvemi pozdních sběrů a přemýšleli, kam je uložíme. Náš byt mrňousek už je zpola zaplněn rozličnými lahvemi skotské, které nás pomalu začínají obírat o menévrovací prostor, ale my přesto novým neodoláme, a to ani ve fázi, kdy já alkohol nekonzumuju vůbec a Stvořitel díky této skutečnosti velmi střídmě. Snad se jejich počet trochu umenší ve chvíli, kdy Pan Miminko vykoukne na svět.

Předcházející díly deníku budoucí maminky najdete ZDE.

 

No a taky už byla zahájena grilovací sezona. První party s rozžhavenými uhlíky sice proběhla na terase holešovického činžáku, ale i tak měla něco do sebe. V decentním počtu čtyř účastníků jsme se nenechali odradit silným větrem a škrtli zápalkou. A vida, přestalo foukat. V čele žebříčku největších pochoutek se tentokrát umístil grilovaný banán zalitý javorovým sirupem. Myslím, že jsem objevila další těhotenskou delikatesu. Prý je ještě lepší se sýrem mascarpone, ten jsme bohužel neměli. Ale i tak – mňam!

„Dyť vůbec nic nedělá,“ pronesl zklamaně kamarád ve chvíli, kdy se grilovací posezení chýlilo ke konci a došlo i na ošahávání mého pupku (což je v poslední době stále častější, své ruce na mé tělo kladou bez varování i zcela neznámí lidé a já nevím, jestli se mi to líbí). „No to by ses divil,“ musím se ohradit, protože Pan Miminko o sobě dává vědět čím dál častěji a hlavně viditelněji.

Už to není jen takové decentní šťouchání jako doposud,
ale regulérní převalování, které při pozorném sledování budí dojem blízkého vetřelčího vyvrhnutí. Zkrátka děsivé! Když je moc dlouho klid (ale nestává se to často), zkouším si zboku do břicha jemně píchnout ukazováčkem, a někdy to zabere. Musím to ale dělat tajně, protože Stvořitel to nevidí rád. „Chceš mu vypíchnout oko?“ ptá se pak dotčeně.

Už jen dva měsíce a Pan Miminko tu bude s náma. Jak asi bude vypadat? Jsme moc zvědaví…a natěšení.

Reklama