Reklama

Dnešní téma ve mně vyvolalo vzpomínky. Ne na dovolenou pod palmami, jak by se mohlo zdát, ale na obyčejný luxus strávit víkend bez rodiny. Po osmnácti letech manželství si vyrazit někam sama, bylo něco nemyslitelného. Buď jsem ze sobectví obviňovala sebe, nebo jsem byla obviňována.

Žila jsem v  přesvědčení, že když se rodině nikam nechce, musím se podřídit a sedět doma na zadku. A tak jsem v sobě vždycky dusila vztek a víkendy trávila úklidem, žehlením, vařením, prostě nahromaděnými resty. Úžasná zábava. Nakonec si stejně všichni ostatní udělali program podle svého a mě k tomu nepotřebovali. Dcery vyrazily za svými vrstevníky, co také doma s otrávenými rodiči, a manžel se věnoval práci.

Nevím, kde se ve mně vzala ta síla konečně se vzepřít a prosadit si svou. Dost mi nahrála nevalná, ba otřesná předpověď počasí. Nikomu se do zimy a deště nechtělo, já zas chtěla za každou cenu vypadnout z Prahy. V myšlenkách jsem si malovala pobyt na huculské farmě v horách, kde pracovala moje neteř. Nakonec jsem se do té představy tak zamilovala, že mě od ní už nikdo nemohl odradit. Navzdory manželově nelibosti jsem si sbalila bágl a vyrazila. A bylo to prostě fantastické.

Je pravda, že mě bolel celý člověk, jak se říká, ale práce u koní mě tak nabila energií, že jsem tu bolest vnímala spíš jako příjemnou upomínku úžasně stráveného času.

A manžel? Nakonec musel uznat, že oddělený víkend měl něco do sebe.

Jenom když viděl moje nadšení, neodpustil si utrousit poznámku, že jim teď budu utíkat pořád. „Né,“ zazněla moje nepříliš přesvědčivá odpověď. „Ale tak jednou za měsíc bych si tu ozdravnou terapii těla i duše nechala líbit,“ to už jsem se však neodvážila vyslovit nahlas.

Téma dne: Nejkrásnější dovolená

Jak je to s vámi, milé čtenářky? Co považujete za svou nejkrásnější dovolenou? S kým, kde, jak? Na vaše příspěvky čekáme na adrese:

redakce@zena-in.cz